Od dubnového zemětřesení v nepálském městě Gorkha v roce 2015, při kterém zahynulo téměř 9 000 lidí, je Nepál na pomalé a náročné cestě k obnově. Klíčovou roli v tomto procesu hraje živé nepálské kulturní dědictví v podobě památek, náboženských míst, řemesel, festivalů a tradičních zvyků.
Obnova dědictví v Nepálu byla prioritně zaměřena na památky světového dědictví UNESCO v údolí Káthmándú a získala obrovské množství mezinárodní pomoci. Tato rekonstrukce se však také stala zdrojem rostoucího napětí mezi globálními institucemi, národní politikou a místními aspiracemi.
Ve městě Bhaktapur se nachází jedna ze sedmi památkových zón údolí. Probíhá zde nová forma obnovy řízené místními obyvateli, která se zaměřuje na stavební dědictví s cílem obnovit jeho turistický potenciál a – což je důležitější – obnovit komunitní život a odolnost obyvatel.
Dědictví v obnově
Bhaktapur leží 13 km od Káthmándú a má 82 000 obyvatel. Město má dlouhou historii sahající až do 12. století jako významné sídlo moci dynastie Malla.
Ústřední náměstí Durbar Square, soubor paláců, chrámů a odpočinkových domů, je ukázkou staleté historie, architektury a řemeslného umění. Bhaktapur, který byl v roce 1979 prohlášen za světové dědictví, je často označován za město „živého dědictví“ s více než 130 památkami a každoročním kalendářem festivalů, procesí a řemesel.
Bhaktapur značně utrpěl při zemětřesení, které si vyžádalo přes 300 mrtvých a 2 000 zraněných. Značně poškozeno bylo přes 30 000 domů a 116 památek.
Pro obyvatele je rekonstrukce památek výrazným, hmatatelným znakem obnovy po zemětřesení a nabízí obnovený pocit místní hrdosti. Rekonstruovaná místa nejsou pouhými památkami pro turisty, ale zásadními místy pro veřejný život: chrámy pro bohoslužby a odpočinkové domy pro komunitní setkávání.
Předseda jednoho z místních uživatelských výborů Ram Hari Kora mi říká, proč se dobrovolně podílí na rekonstrukci památek: „Všechny tyto památky jsou majetkem po našich předcích. Mají i kulturní význam.“
Pokračování v oslavách se pro město stalo způsobem, jak se vrátit do normálu. Každoroční srpnový festival Gai Jatra připomíná mrtvé prostřednictvím týdenní série rituálů a průvodů městem.
Obrazy zesnulých členů rodiny jsou součástí průvodů, které doprovází bujaré a energické tance, tradiční kostýmy a masky.
V roce 2015 festival nabídl místním obyvatelům příležitost sdílet kolektivní smutek.
Globální dědictví, místní akce
Po pěti letech bylo v Bhaktapuru dokončeno téměř 80 % restaurátorských a rekonstrukčních prací. O finance a plánování jednotlivých projektů se starají místní spotřebitelské výbory. Finanční prostředky jsou doplňovány peněžními dary a stavebním materiálem od obyvatel a místní obyvatelé sami dobrovolně pracují na rekonstrukcích.
Obyvatel Bhaktapuru Deepesh Raj Sharma vzpomíná, jak se po zemětřesení obyvatelé spojili, aby katalogizovali a uskladnili důležité fragmenty několika chrámů, které spadly, a zajistili tak jejich bezpečnost.
„Ochrana našeho dědictví a bohatství našich předků je součástí naší povinnosti vůči komunitě,“ říká.
Na rozdíl od sousedních měst Káthmándú a Patanu si Bhaktapur zachovává vysokou míru autonomie při rekonstrukci. Méně než 10 % památek v Bhaktapuru bylo přímo přiděleno nepálskému ministerstvu archeologie. Město se proslavilo tím, že v roce 2018 odmítlo zahraniční financování ve výši více než 10 milionů USD (16 milionů A$) od Německé rozvojové banky kvůli neshodám ohledně způsobu zadávání a realizace rekonstrukčních projektů.
Některé místní přístupy jsou v rozporu s mezinárodními pokyny pro ochranu kulturního dědictví, což vedlo ke kritice ze strany odborníků na památkovou péči. Přetrvávajícími problémy jsou používání nových materiálů a technik a nedostatek podrobné dokumentace a výzkumu.
Většina místních obyvatel, s nimiž jsem hovořil, je však spokojena s trvalým pokrokem, který je ve městě patrný. Mnozí z nich mají zřetelný pocit vlastnictví obnovy kulturního dědictví svého města.
Studentka literatury Samriddhi Prajapati mi říká: „Na probíhající rekonstrukci památek jsem hrdá, protože tak můžeme vedle sebe zachovat naši kulturu a podpořit cestovní ruch.“
Není všechno dědictví, nejsou všichni lidé
Naneštěstí ne všem památkovým budovám v Bhaktapuru se dostalo stejné péče.
Zatímco veřejnému a komunitnímu dědictví se dostává trvalé pozornosti a financování, mnoho soukromých domů zmizelo v hromadách sutin. Domy, které přežily, chátrají.
Pro získání finančních pobídek musí domy dodržovat přísné předpisy, což vede ke konfliktům zpomalujícím rekonstrukci. Zájem o bezpečnost a efektivitu také převažuje nad památkovou ochranou, takže téměř všechny nové domy se staví z moderních stavebních materiálů. Stárnoucí bytový fond města je opouštěn nebo nahrazován novým.
Památková péče není prioritou pro všechny obyvatele Bhaktapuru, zejména pro jeho nejchudší a nejvíce marginalizované komunity, které mají bezprostřednější starosti s bydlením, potravinami a zaměstnáním. Obnova je pro ně vzdáleným snem a památky jsou luxusem.
Proces obnovy dědictví v Bhaktapuru však využívá jeho minulost pro budoucnost, buduje odolnost vůči katastrofám a podporuje sociální a kulturní vazby a zároveň obnovuje místní a národní identitu.
Jak mi říká turistická průvodkyně Sahana Čitrakar: „Lidé vidí v dědictví svůj odraz, vidí své rodiče a prarodiče, takže ho chtějí zachovat pro budoucnost.“