V dnešní době to moc nevypadá. Lacus Curtius (neboli „Curtiovo jezero“) je zasypané a vydlážděné, není to nic víc než kruhová deska z antického kamene zasazená uprostřed římského Fóra. Ve starověku však byla tato hluboká propast opředena bohatými pověrami.
Podrobnosti týkající se Lacus Curtius – jeho původu a významu – se ztratily v čase. Dokonce i v pozdně republikánském období Říma se tyto podrobnosti stávaly nejasnými. Zdá se však, že název naznačuje souvislost se vznešeným římským rodem známým jako „Curtia Gens“.
Jeden z nejznámějších příběhů spojených s tímto místem vyprávěl historik Livius. Když věštec předpověděl pád Říma, bylo mu předpovězeno, že město může přežít pouze tak, že obětuje to, co je mu nejdražší: „quo plurimum populus Romanus posset“. Jáma se sama od sebe otevřela, hluboký průchod do podsvětí, který byl připraven přijmout oběť. Marcus Curtius poznal, že Římu jsou nejdražší jeho stateční mladí vojáci – a tak oblečen v plné bojové zbroji vjel na koni do jámy. Marcus Curtius zemřel, ale Řím byl zachráněn.
Alternativní verze, kterou má na svědomí Titus Livius, tvrdí, že sabinský jezdec známý jako Mettius Curtius spadl do jámy při boji se samotným Romulem během bitvy, která následovala po znásilnění sabinských žen. Tento konkrétní mýtus ilustruje kamenný reliéf objevený v roce 1553 vedle Kastorova chrámu.
Třetí vyprávění pochází od římského historika Marka Terentia Varra. Varro napsal, že jáma vznikla, když do Fóra v 5. století udeřil blesk; a že název je odvozen od Gaia Curcia Philona, konzula, který místo následně posvětil.
Geologické důkazy a další historické prameny nám říkají, že římské Fórum – kdysi oblast divokých bažin – bylo koncem 7. století odvodněno. Většina plochy byla vydlážděna, až na malou tůňku, která zůstala uprostřed fóra.
Skutečný původ Lacus Curtius se dnes ztrácí v mlhách času a jediné, co po něm zůstalo, je kamenná deska, která jámu uzavírá: starověký poklop šachty, tak často přehlížený mnoha tisíci římských turistů.