TW: citace odkazující na slovo na O později v příspěvku
Před několika lety jsem se zbavila váhy, což znamená, že už žádnou váhu nevlastním, a když jdu k lékaři, buď se odmítám vážit, nebo stojím čelem k číslům a žádám, aby mi neříkali, kolik vážím. Přesné číslo mé váhy mi nic neříká o mém skutečném zdravotním stavu a ve skutečnosti může odvádět pozornost od péče zaměřené na mé zdraví. Pro mě byla znalost mé váhy vždy spojena pouze s kulturou diet a neuspořádaným stravováním. Nikdy to nebyla neutrální záležitost. V současné době elektronických zdravotních záznamů je stále obtížnější vyhnout se tomu, aby byla v kartě uvedena hmotnost. Proto si myslím, že od nynějška budu důsledně odmítat vážení.“
Možná jste už slyšeli citát: „Vaše váha je na vás to nejméně zajímavé“. Chápu ten pocit, ale jako tlustá žena je moje identita částečně utvářena mou tloušťkou a myslím, že na tom záleží. Přesto si myslím, že tento sentiment platí, pokud jde o mou přesnou váhu, takže mě nikdy neuvidíte uvádět na těchto stránkách svou přesnou váhu. Nechci být redukována na číslo.
Tukožroutská společnost by chtěla, abychom se my, tlustí lidé, opírali o tyto definice jako o hierarchii, která staví malé tuky proti středním tukům a supertukům a infantilním tukům, ale tím škodí všem, ať už jsou tlustí, nebo ne.
Myslím, že se to hodí i k diskusi o „úrovních“ tloušťky. Při přijímání tuků slouží úrovně tučnosti k rozlišování úrovní privilegií, kdy malé tuky mají větší privilegia než střední tuky a střední tuky mají větší privilegia než supertuky. Úrovně tloušťky nejsou dobře definovány a nepanuje na nich všeobecná shoda. Nevím, kde a kdy vznikly. Někdy se lidé na vyšším konci spektra sami označují za tuky smrti nebo infinifaty.
Roxane Gayová v rozhovoru v pořadu This American Life popisuje vlastní vymezení, kdy existují lidé, kteří mají „možná 20 kilo nadváhy“, střední tuky jsou „Lane Bryant fat“, což znamená, že jsou schopni nakupovat v kamenných obchodech plus size (kterých je málo), a pak jsou tu lidé „super morbidně o“. Gay přiznává, že tento lékařský termín je „dehumanizující“, a používáním tohoto termínu dokládá internalizovanou fatfobii.
Tukožroutská společnost by chtěla, abychom se my, tlouštíci, přiklonili k těmto definicím jako k hierarchii, která staví malé tuky proti středním tukům a supertukům a infantilním tukům, ale tím škodí všem, ať už jsou tlustí, nebo ne. Této hierarchii se můžeme vzepřít tím, že upřednostníme hlasy a životní zkušenosti supertuků a infinifatků a ověříme si privilegia malých tuků a středních tuků.
Tady jsou odkazy na různé články o úrovních tloušťky. Žádný z nich nepodporuji, jen se o ně dělím, abyste měli snadný přístup k dalšímu čtení na toto téma.
- Super Fat Erasure: 4 Ways Smaller Fat Bodies Crowd the Conversation by Caleb Luna at The Body is Not an Apology
- Beyond Superfat:
- The Small Fat Complex In Body Positivity & Why It’s Not Entirefied by Marie Southard Ospina at Bustle
- Five Minutes on Small Fat Privilege by Gin at The Em Edit
- Take The Cake: Do Smaller Fat People Have Privilege? by Virgie Tovar at Ravishly
- Can I Call Myself Fat If I’m Just Chubby? by Ragen Chastain at Dances With Fat