V roce 1589 byla Paříž fakticky v rukou Katolické ligy. Aby jí unikl, svolal francouzský král Jindřich IV. pařížský parlament na zasedání do Tours, ale předvolání přijala jen malá frakce jeho poslanců. (Jindřich svolal parlament také do Châlons, města, které zůstalo králi věrné, známého jako parlament v Châlons). Po zavraždění krále dominikánským laickým bratrem Jacquesem Clémentem zasedal „parlament v Tours“ i v prvních letech vlády Jindřicha IV. francouzského. Roajalističtí členové ostatních provinčních parlamentů se také odštěpili – roajalističtí členové parlamentu v Rouenu se oddělili do Caen, členové parlamentu v Toulouse do Carcassonne a členové parlamentu v Dijonu do Semuru a do Flavigny.
Parlament v Paříži sehrál významnou roli při podněcování šlechty k odporu proti rozšiřování královské moci vojenskou silou v parlamentní frontě v letech 1648-1649. Nakonec král Ludvík XIV. zvítězil a šlechta byla ponížena.
Na zasedání pařížského parlamentu 3. března 1766, známém jako la Séance de la Flagellation („zasedání o bičování“), Ludvík XV. prohlásil, že svrchovaná moc spočívá pouze v jeho osobě.