Každý metalista touží zažít koncert Pantery. Bohužel celá generace fanoušků neměla tu čest vidět kapelu, která nás vyvedla z éry hairspray/glam rocku do temnější a uspokojivě zlověstné doby rocku. To jsem zjistil po koncertu Pantery v Dallasu v červenci 2001, který byl pro kapelu a její těžký groove metalový styl, jehož byla průkopníkem, nulovým bodem.
Horký letní vzduch těžce visel v dusné venkovní aréně, která byla dokonalým prostředím pro pekelnou show, kterou Pantera předvedla. Před hradbou zesilovačů a pulzujících světel zahájili set skladbou „Hellbound“, úvodní skladbou z jejich poslední desky „Reinventing the Steel“. Nenechali se ani nadechnout a rovnou se pustili do „5 Minutes Alone and Slaughtered“, ještě než oslovili rozvášněný dav. Pot se lil proudem a nemyté vlasy šlehaly. Mosh pity pohltily a dlouhodobě byl ohrožen sluch. Phil Anselmo toho večera pracoval na každém centimetru obrovského venkovního pódia, zatímco Dimebag Darrell (při svém posledním dallaském vystoupení – R.I.P.) svištěl jedno sólo za druhým.
S jistotou opravdových rockových hvězd si nechali „Cowboys from Hell“ a „Walk“ na přídavek a zanechali dav ve stavu absolutního nadšení. Tento dav z rodného města netušil, že to bude poslední příležitost vidět Panteru na více než deset let. Dnes už význam Pantery chápeme, ale pro jistotu bylo třeba využít historické perspektivy. Teprve s odstupem času plně chápeme vliv Pantery na metal a její místo v rockové historii. Doufejme, že i vy se můžete pro sebe usmívat a vědět, že jste byli svědky metalové smetánky.
Přihlásit jako nevhodné