Papíroví lidé | Power Poetry

Víte, co je vtipné-

Lidé jsou vtipní.

A ne ve stylu Steva Harveyho.

Vidíš, otázka „proč“

zaráží

filozofy

astronomy

spisovatele

čtenáře

myslitele

myslitele

vynálezce

po celé věky.

Heck, i mě to zarazilo.

Ale myslím, že teď už mohu s jistotou konstatovat, že lidstvo

Nikdy odpověď nepotřebovalo.

Rád bych lidi.

Měl bych rád papírové lidi.

Byli by to fialoví papíroví lidé.

Možná vyskakovací fialoví papíroví lidé.

Právě vyskakovací fialoví papíroví lidé, aby to bylo jisté.

Dokonalí po okrajích, barevní v rámci řádků

Tito správní pop-up fialoví papíroví lidé by vládli světu.

Mohli bychom postavit papírovou metropoli.

Malé papírové ty a malé papírové já

Mezi miliony miliardami bilionů papírových písní a papírových výkřiků.

Seděli bychom ve svých papírových domech

Před papírovou televizí

Vyprávěli bychom si s naší bezcílnou múzou

(víte, s občasnými hloupě nonšalantními poznámkami)

O tom, jak zvrácená je skutečně realita:

Můžou to rozchodit- prostě postižení

Znásilnění žádný problém- to byla jen její důstojnost

Och chudinka- je odsouzena k chudobě

Jo- je tu spousta maličkostí

Jediné, co nám chybí, je upřímnost.

Malé papírové ty a malé papírové já

Mezi miliony miliardami trilionů papírových písní a papírových výkřiků.

Víte,

Předstírání je zábava.

To je taky snadné.

Zvlášť když musíš předstírat,

že ta holka z obrubníku

nežebrá o jídlo.

Že ty děti v hloučku

Neumírají na celé kolo

Že když se malá Suzie už dva týdny nevrátila domů

Že jí nic nechybí – jenom deja vu.

Že ty mučivé šepoty

Jsou jen vítr, ne kdovíco.

Že ten přetrvávající pocit beznaděje

Nic neznamená- ani ty.

Měl bych rád lidi.

Měl bych rád papírové lidi.

Lidé, kteří se bojí dýchat

Tak zadržují dech co nejdéle.

Lidé, kteří se bojí vidět

Tak tisknou oči

Lidé, kteří se bojí spadnout

Tak se především ničeho nedrží.

Tomuhle říkáme papírový svět

Můžeš mazat a opravovat a upravovat

a předělávat a přetáčet a vytrhávat a deminovat

a žádat o pomoc cizí lidi na Redditu

Nic není skutečné. ani trvalé, ani špatné

Jistěže je to papírová báseň

od papírové dívky

z papírového města

v papírovém světě plném papírových problémů

Ale příběh těchto

vlastně pop-up fialových papírových lidí

není fikce – je to vzpomínka.

A možná pak, když se všichni pokusíme vzpomenout si

, dokážeme odpovědět na otázku za milion dolarů

„Proč?“

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.