Paradoxem naší historické doby je, že máme vyšší budovy, ale kratší temperament; širší dálnice, ale užší rozhled. Více utrácíme, ale méně máme; více nakupujeme, ale méně si užíváme. Máme větší domy a menší rodiny; více vymožeností, ale méně času. Máme více titulů, ale méně rozumu; více znalostí, ale méně soudnosti; více odborníků, ale více problémů; více léků, ale méně zdraví.
Příliš mnoho pijeme, příliš mnoho kouříme, příliš lehkomyslně utrácíme, málo se smějeme, příliš rychle řídíme, příliš se rozčilujeme, příliš dlouho ponocujeme, příliš unaveně vstáváme, příliš málo čteme, příliš mnoho sledujeme televizi a příliš zřídka se modlíme. Rozmnožili jsme svůj majetek, ale snížili jsme své hodnoty. Příliš mnoho mluvíme, příliš zřídka milujeme a příliš často nenávidíme.
Naučili jsme se, jak si zajistit živobytí, ale ne život. Přidali jsme léta k životu, nikoli život k letům. Byli jsme až na Měsíci a zpět, ale máme problém přejít ulici, abychom potkali nového souseda. Dobývali jsme vesmír, ale ne vnitřní prostor. Dokázali jsme větší věci, ale ne lepší.
Vyčistili jsme vzduch, ale znečistili duši. Dobyli jsme atom, ale ne své předsudky. Píšeme více, ale učíme se méně. Více plánujeme, ale méně dosahujeme. Naučili jsme se spěchat, ale ne čekat. Stavíme více počítačů, abychom do nich uložili více informací a vyrobili více kopií než kdykoli předtím, ale komunikujeme stále méně.
Tato doba je dobou rychlého jídla a pomalého trávení; velkých mužů a malých charakterů; strmých zisků a povrchních vztahů. Je to doba dvou příjmů, ale více rozvodů; honosnějších domů, ale rozvrácených domácností. Jsou to dny rychlých výletů, jednorázových plenek, morálky na jedno použití, vztahů na jednu noc, obézních těl a prášků, které dělají vše od rozveselení přes utišení až po zabití. Je to doba, kdy je toho hodně ve výloze a nic ve skladu. Doba, kdy vám technologie může přinést tento dopis, a doba, kdy si můžete vybrat, zda se o tento vhled podělíte, nebo prostě stisknete tlačítko delete.
Pamatujte, že máte trávit čas se svými blízkými, protože ti tu nebudou věčně.
Pamatujte, že máte říct vlídné slovo někomu, kdo k vám vzhlíží s úctou, protože ten človíček brzy vyroste a opustí vás.
Nezapomeňte vřele obejmout toho, kdo je vedle vás, protože to je jediný poklad, který můžete dát svým srdcem, a nestojí to ani cent.
Nezapomeňte říkat svému partnerovi a svým blízkým „miluji tě“, ale hlavně to myslete vážně. Polibek a objetí zacelí bolest, když vychází z hloubi vašeho nitra.
Pamatujte, že se máte držet za ruce a vážit si okamžiku, protože jednoho dne tu ten člověk už nebude.
Dejte čas lásce, dejte čas rozhovoru a dejte čas sdílení vzácných myšlenek ve vaší mysli
**Tento text původně napsal Dr. Bob Morehead, ale byl mírně pozměněn při poskakování po internetu od roku 1998**
Obrázek z časopisu LIFE
.