Prezident François Hollande Modianovi poblahopřál a v prohlášení uvedl: „Republika je hrdá na to, že Nobelova cena byla udělena jednomu z našich největších spisovatelů. Patrick Modiano je patnáctým Francouzem, kterému se dostalo tohoto významného ocenění, což potvrzuje velký vliv naší literatury.“
Pan Modiano, který vydal asi 30 děl, včetně románů, knih pro děti a scénářů, se proslavil v roce 1968 románem „La Place de l’Étoile“. Mnoho jeho beletristických děl se odehrává v Paříži za druhé světové války a některá si pohrávají s detektivním žánrem. Jeho díla byla překládána po celém světě a asi desítka jeho knih byla přeložena do češtiny. Mimo Francii však není příliš známý. Jeden z jeho románů, „Pohřešovaná osoba“, získal v roce 1978 prestižní Goncourtovu cenu, ale ve Spojených státech se ho prodalo pouhých 2 425 výtisků.
Ve Francii jsou knihy pana Modiana hojně čteny, částečně díky jejich jadrnému a kompaktnímu stylu. Mezi jeho nejznámější díla patří „Pohřešovaná osoba“, existenciální thriller o muži, který cestuje po světě a snaží se dát dohromady svou identitu; „Dora Bruder“, která vyšetřuje zmizení židovské dívky v roce 1941; a „Z temnoty“, halucinační román vyprávěný spisovatelem středního věku, který přemýšlí o románku s mladým tulákem.
Nobelově akademii se před vyhlášením nepodařilo pana Modiana kontaktovat. Během přerušované, téměř hodinové tiskové konference v sídle Gallimardu pan Modiano řekl, že se o svém vítězství dozvěděl, když mu zavolala jeho dcera, když šel po ulici. „Byl jsem trochu překvapený, a tak jsem pokračoval v chůzi,“ řekl. Řekl, že mu získání ceny připadalo „neskutečné“ a že si živě vzpomíná, jak v roce 1957 získal Camus Nobelovu cenu za literaturu. (Sartre zvítězil v roce 1964.) Vyjádřil také zmatení nad tím, že byl vybrán. „Rád bych věděl, jak svůj výběr vysvětlili,“ řekl. Pan Modiano se narodil na pařížském předměstí v červenci 1945, bezprostředně po druhé světové válce. Jeho matka, belgická herečka, se s jeho židovsko-italským otcem seznámila během okupace Paříže. Obvykle se držel stranou a vyhýbal se médiím.
V rozhovoru pro Le Figaro v roce 2012 pan Modiano řekl, že se mu začalo lépe mluvit o sobě a svých knihách. „Zpočátku jsem psaní vnímal jako určité omezení,“ řekl. „Začít tak mladý jako spisovatel je žalostné, je to nad vaše síly, musíte obnažit věci, které jsou velmi těžké, a nemáte na to prostředky. Když jsem se nedávno díval na své rané rukopisy, zarazila mě absence prostoru, prostoru k dýchání.“