Raný životEdit
Narodila se 16. prosince 1865 jako Amabile Lucia Visintainerová, druhá dcera Antonia Napoleona Visintainera a Anny Pianezzerové v městečku Vigolo Vattaro, tehdy v Tyrolské župě, která byla součástí Rakouska-Uherska, nyní v Itálii. Její předkové byli Germáni, kteří se v oblasti Vigolo Vattaro usadili již v roce 1491, jejich příjmení se původně psalo Wiesenteiner.
Stejně jako mnoho dalších v této oblasti byla rodina Visintainerů velmi chudá, ale praktikující katolíci. V září 1875 rodina spolu se stovkou dalších obyvatel městečka, tedy asi pětinou jeho obyvatel, emigrovala do státu Santa Catarina v Brazílii, kde založila vesnici Vigolo, která je dnes součástí města Nova Trento. Již v mladém věku byla známá svou zbožností a dobročinností. Od útlého věku mluvila o tom, že svůj život odevzdá Bohu. Měla jen velmi malé intelektuální vzdělání, ale velkou lásku ke katolické víře a k trpícím a chudým. Poté, co asi ve dvanácti letech přijala první svaté přijímání, začala se podílet na životě místní farnosti, učila děti katechismus, navštěvovala nemocné a uklízela místní kapli.
Řeholní životEdit
Dne 12. července 1890 se Visintainerová a její přítelkyně Virginia Rosa Nicolodiová pod duchovním vedením jezuitského kněze Luigiho Rossiho zasvětily řeholní službě a zasvětily svůj život Neposkvrněnému početí Panny Marie. Začaly tím, že se staraly o ženu trpící nevyléčitelnou rakovinou v malém domku, který byl darován malé komunitě, a mladé dívky zahájily plán řeholního života. Po smrti této ženy v následujícím roce se k nim připojila třetí přítelkyně, Teresa Anna Maule.
V roce 1895 se Rossi a Visintainer, když viděli potřebu formálnější a bezpečnější organizace mladých žen, které k nim přicházely, rozhodli založit řeholní kongregaci s názvem Kongregace malých sester Neposkvrněného početí, kterou schválil José de Camargo Barros, biskup z Curitiby. V prosinci téhož roku složila trojice zakladatelek řeholní sliby. Visintainerová přijala řeholní jméno, pod kterým je nyní známá. Kongregace, první místně založená v Brazílii, se rychle rozrůstala po celém státě a v roce 1903 byla Pauline zvolena jejich doživotní generální představenou. Z Nového Trenta se přestěhovala do Ipirangy v São Paulu, kde otevřela klášter kongregace, aby se starala o sirotky, děti bývalých otroků – otroctví bylo brazilským císařstvím ukončeno teprve v roce 1888 – a staré otroky, kteří byli ponecháni napospas smrti, protože již nemohli pracovat.
V roce 1909 byla Pauline po sérii sporů uvnitř kongregace Duarte Leopoldo e Silva, arcibiskup São Paula, odvolána z funkce generální představené. Byla poslána pracovat s nemocnými v Santa Casa a se starými lidmi v Hospici svatého Vincence de Paul v Bragança Paulista, aniž by mohla převzít aktivní roli ve vlastní kongregaci. Svůj volný čas trávila modlitbami na podporu kongregace. V roce 1918 ji generální představená Vicência Teodora se svolením arcibiskupa Duarteho přivedla zpět do generálního mateřského domu kongregace v Ipiranze, kde zůstala až do své smrti. Paulína byla uznána za „ctihodnou matku zakladatelku“, když papež Pius XI. 19. května 1933 udělil Kongregaci malých sester dekret o chvále a ustanovil ji tak papežským právem.
Paulínino zdraví začalo v roce 1938 pomalu a dlouho upadat, protože sváděla předem prohraný boj s cukrovkou. Při dvou operacích jí byl nejprve amputován prostředníček a poté pravá ruka. Poslední měsíce svého života strávila zcela slepá. Zemřela 9. července 1942 s posledními slovy: „Staň se vůle Boží.“
UctíváníUctívat
Pavlínu blahořečil papež Jan Pavel II. 18. října 1991 během své návštěvy Florianópolisu. K jejímu blahořečení byly zhotoveny tři relikvie z prstních kostí její zbývající ruky. Jedna byla předána papeži Janu Pavlovi, druhá klášteru, kde žila, a další jejím příbuzným, Albertu Visintainerovi a jeho rodině z hory Karmel v Pensylvánii ve Spojených státech. Ta je k vidění v Centru svaté Pauliny Visintainerové v Kulpmontu v Pensylvánii.
Papež Jan Pavel II. později Paulinu kanonizoval 19. května 2002 při slavnosti na Svatopetrském náměstí, kde se stala první brazilskou světicí. Události se zúčastnily stovky Brazilců, včetně tehdejšího prezidenta Fernanda Henrique Cardosa.
Její svátek připadá na 9. července.