Abu Bakr Muhammad Ibn Zakaríja Al Razi se narodil v Al Rayy, městě na jižních svazích pohoří El Burz nedaleko dnešního Teheránu v Íránu, roku 865 n. l. (251 Hegira). Jeho raným zájmem byla hudba. Poté začal studovat alchymii a filozofii.1 Ve třiceti letech přerušil svou práci a experimenty v alchymii kvůli podráždění očí chemickými sloučeninami, kterým byl vystaven. Mezi jeho objevy v alchymii patří objev kyseliny sírové a etanolu.
Jeho učitelem v medicíně byl Alí Ibn Sahl Rabban al-Tabarí, lékař a filozof narozený v židovské rodině v Mervu v Tabaristánu v dnešním Íránu. Ibn Rabban konvertoval k islámu za vlády abbásovského chalífy al-Mu’tasima, který ho přijal do dvorních služeb, v nichž pokračoval i za chalífy al-Mutawakkila. Al-Razi studoval u Ibn Rabbána medicínu a pravděpodobně také filozofii. Jeho zájem o duchovní filozofii lze tedy vysledovat až k tomuto mistrovi. Al-Razi svého učitele rychle překonal a stal se slavným lékařem. Za vlády Mansúra Ibn Ishaqa Ibn Ahmada Ibn Asada ze samanské dynastie byl jmenován ředitelem nemocnice ve svém rodném městě Al Rayy. Al Raziho věhlas dosáhl až do hlavního města Abbásovců. Chalífa Al Muktafi ho vyzval, aby se stal hlavním ředitelem největší nemocnice v Bagdádu. Al Razimu je připisována pozoruhodná metoda výběru místa pro novou nemocnici. Když ho hlavní ministr Al Muktafi, jménem Adhud Al Daullah, požádal, aby postavil novou nemocnici, nechal na různých místech Bagdádu rozmístit kusy čerstvého masa. O několik dní později kousky zkontroloval a vybral oblast, kde byl nalezen nejméně zkažený kus, s tím, že tam je „vzduch“ čistší a zdravější.
Po smrti chalífy al-Muktafiho v roce 907 se Al Razi vrátil do svého rodného města Al Rayy. Vedl tam nemocnici a většinu svého času věnoval výuce. Říká se, že měl kolem sebe několik okruhů žáků. Když přišel pacient se stížností nebo měl někdo z laiků dotaz, předal ho studentům „prvního kruhu“. Pokud nedokázali odpovědět, předal ji těm z „druhého kruhu“ a tak dále. Pokud ani všichni nedokázali dát odpověď, pak se dostala k Al Razimu, který dal konečnou odpověď.
Al Razi byl ke svým pacientům poměrně velkorysý a dobročinný, choval se k nim zcela lidsky a poskytoval jim léčbu bez účtování poplatků. Ve svých posledních letech měl šedý zákal na obou očích a oslepl. Zemřel v Al Rayy 27. října 925 ve věku 60 let.
Napsal více než 224 knih na různá témata. Jeho nejvýznamnějším dílem je lékařská encyklopedie známá pod názvem Al-Hawi fi al-Tibb, v Evropě známá jako Liber Continens. Jeho knihy z oblasti medicíny, filozofie a alchymie měly velký vliv na lidskou civilizaci, zejména v Evropě.1 Někteří autoři ho považují za největšího arabsko-islámského lékaře a jednoho z nejslavnějších, které lidstvo zná.2
Richter-Bernburg napsal obsáhlý bio-bibliografický přehled Al Raziho lékařských děl, který měl velký vliv na potomstvo a ilustroval textovou učenost a klinické postřehy tohoto největšího lékaře a spisovatele.3 Jeho nejvýznamnějšími knihami byly:
-
Kitab Al-Hawi (Liber Continens), kompilace jeho četby řecké a římské medicíny, vlastních klinických pozorování a kazuistik a metod léčby během jeho dlouholeté lékařské praxe. Obecně se má za to, že tuto knihu sestavili jeho žáci až po jeho smrti. Do latiny ji v roce 1279 přeložil Faraj Ibn Salim, učenec působící na dvoře sicilského krále. První latinské vydání „Continens“, vydané v italské Brescii v roce 1486, je největší a nejtěžší knihou vytištěnou před rokem 1501. Tato kniha byla považována za nejvýznamnější lékařskou knihu středověku. Věhlas Al Raziho jako jednoho z největších muslimských lékařů je dán především kazuistikami a historiemi sepsanými v této knize.
-
Kitab Al Mansuri Fi al-Tibb (Liber Medicinalis ad Almansorem) je stručná příručka lékařské vědy, kterou napsal pro vládce Al Rayy Abu Saliha Al-Mansur Ibn Ishaqa, vládce Al Rayy kolem roku 903. Al Razi se v této knize věnoval také lékařství.
-
Kitab Man la Yahduruhu Al-Tabib (Kniha Kdo není ošetřován lékařem aneb Lékařský rádce pro širokou veřejnost) je věnována chudým, cestovatelům a obyčejným občanům, kteří se s ní mohli poradit nebo na ni odkázat při léčbě běžných neduhů, když nebyl k dispozici lékař.
-
Kitab Būr‘ al-Sā’ah (Vyléčení za hodinu) je krátký Al-Raziho spis týkající se neduhů, které lze podle něj vyléčit během jedné hodiny. Patří mezi ně bolest hlavy, zubů, uší, kolika, svědění, ztráta citu v necitlivých končetinách a bolesti svalů.
-
Kitab al-Tibb ar-Ruhani (Kniha duchovní medicíny).
-
Kitab al-Judari wa al-Hasbah (Kniha o neštovicích a spalničkách).
-
Kitab al-Muršíd (Průvodce) je krátký úvod do základních lékařských principů, které byly určeny jako přednáška pro studenty.
-
Al Šakúk ala Džalinoos, (Pochybnosti o Galénovi). V této knize kritizoval některé Galénovy teorie, zejména čtyři samostatné „humory“ (tekuté látky, včetně krve, hlenu, žluté žluči a tmavé žluči), jejichž rovnováha byla považována za klíč ke zdraví a přirozené tělesné teplotě. Uváděl, že Galénovy popisy se neshodují s jeho vlastními klinickými pozorováními.
-
Al Syrah al-Falsafiah (Filosofický přístup).
-
Kitab Sirr Al-Asrar (Kniha tajemství tajemství) pojednává o alchymii.
Stránka z Kitab Al Mansuri fi al Tibb o morfologii a anatomii mozku (Národní lékařská knihovna). Text v červené barvě zní: O morfologii mozku: Anatomie mozku. Na stránce jsou úžasně podrobně popsány mozkové komory a další pozorování.
Al Razi ve svých spisech hojně využíval kazuistiky jako výukový nástroj a jako dokumentaci různých nemocí, které diagnostikoval a léčil. Alvarez-Millan se zabýval popisem nemocí vyskytujících se v Kitab al-Tajārib, největší a nejstarší sbírce kazuistik, pokud je známo, ve středověké islámské lékařské literatuře. Vzhledem k tomu, že Al Razi byl plodným lékařským spisovatelem, zahrnuje tato diskuse přehled jeho lékařských a terapeutických zásad zabývajících se očními chorobami, jak jsou popsány v jeho učených pojednáních, a srovnání s těmito terapiemi skutečně používanými v jeho každodenní praxi. 4 Rhazes významně přispěl k neurologii a neuroanatomii. Uvedl, že nervy mají motorickou nebo senzorickou funkci, a popsal 7 lebečních a 31 míšních nervů. Kraniálním nervům přiřadil číselné pořadí od optického po hypoglossální nerv. Míšní nervy rozdělil na 8 krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 3 křížové a 3 kostrční. Ve svých klinických kazuistikách citovaných v jeho knihách Kitab al-Hawi a Al-Mansuri Fi At-Tibb prokázal vynikající klinickou schopnost lokalizovat léze, prognózovat a popsat terapeutické možnosti a uvedl klinická pozorování, přičemž zdůraznil souvislost mezi anatomickou lokalizací léze a klinickými příznaky. Al Razi byl průkopníkem aplikované neuroanatomie. Spojil znalost anatomie lebečních a míšních nervů s pronikavým využitím klinických informací k lokalizaci lézí v nervovém systému.5 Kromě toho je považován za prvního lékaře, který jasně oddělil a rozpoznal otřes mozku od jiných podobných neurologických stavů.6
Kromě svého přínosu neurologickým vědám byl průkopníkem v léčbě duševních onemocnění. V době, kdy byl ředitelem hlavní nemocnice v Bagdádu, zřídil zvláštní oddělení pro léčbu duševně nemocných. Ke svým pacientům přistupoval s respektem, péčí a empatií. V rámci plánování propuštění dostával každý pacient finanční částku na pokrytí okamžitých potřeb. Jednalo se o první zaznamenanou zmínku o následné psychiatrické péči.7
Al Razi je považován za „původního portrétistu“ neštovic.8 V době, kdy působil jako hlavní lékař v Bagdádu, jako první popsal neštovice a odlišil je od spalniček. O tomto tématu napsal pojednání: „Kitab al Judari wa al Hasbah“. Tato kniha byla více než desetkrát přeložena do latiny. Přesto je zajímavé, že evropští lékaři tyto dvě nemoci až donedávna zaměňovali.9
První monografii napsanou o pediatrii napsal Al Razi. V latině je známá pod názvem Practica Puerorum. Radbill recenzoval latinský překlad tohoto pojednání, které je označeno jako „Knížka o nemocech dětí a jejich ošetřování“.10 Kniha má 24 kapitol pojednávajících o různých nemocech novorozenců, kojenců a dětí. Témata zahrnovala kožní choroby, oční a ušní choroby a gastrointestinální symptomy, jako je zvracení, nadýmání, průjem a zácpa. Kapitoly věnoval paralýze, epilepsii a zvětšení hlavy (hydrocefalu).
Al Razi obhajoval používání medu jako jednoduchého léku a jako jedné ze základních látek obsažených ve složených lécích.11 Mezi jeho příspěvky k farmakologii patří zavedení rtuťových mastí. Vyvinul nástroje používané v apatykách (lékárnách), jako jsou hmoždíře a pěchovadla, baňky, špachtle, kádinky a skleněné nádoby.
O přínosu tohoto velkého muslimského učence pro filozofii, chemii a medicínu by se dalo hovořit ještě dlouho. V krátkém článku mu nemůžeme dát za pravdu. Čím více se dozvíme o jeho přínosu a životě zasvěceném medicíně, tím více si budeme vážit našeho islámského kulturního a vědeckého dědictví.