Časná spánková psychiatrická intervence u akutní nespavosti: důsledky na případu obsedantně-kompulzivní poruchy | Online Stream

PŘÍPAD

Pan T., 25letý muž, měl dlouhodobou anamnézu OCD s opakujícími se obsedantními myšlenkami na dotýkání se špíny a nutkavým uklízením od doby před pubertou. V 18 letech poprvé vyhledal psychiatra za účelem léčby depresivních příznaků po náhlém úmrtí svého otce. Jeho depresivní příznaky se zlepšily a poté na několik let stabilizovaly pomocí farmakologické léčby (sulpirid 30 mg, klorazepat 7,5 mg a paroxetin 20 mg). Po absolvování odborné školy byl schopen pracovat jako počítačový inženýr v městské firmě, přestože jeho obsedantní příznaky přetrvávaly. Jednou v zimě byl svým praktickým lékařem odeslán do naší ambulance. Jeho příznaky byly již stabilizované díky stejné medikaci jako dlouhodobé udržovací léčbě OCD.

Po 4 měsících našeho sledování byl přeložen na jiný úsek ve své firmě. Tato změna sociálního prostředí u něj vyvolala úvahy o jeho interpersonálních vztazích s ostatními kolegy, což vyvolalo akutní příznaky nespavosti, jako jsou potíže s usínáním a noční probouzení. Kromě toho trpěl také denními poruchami souvisejícími s nespavostí, zejména hypersomnií a denní spavostí. Uvedl: „Nemohu se soustředit na práci, protože jsem se včera večer snažil usnout.“, „Musím bojovat, abych zůstal během práce vzhůru.“ a „Cítím strach, že dnes večer kvůli nespavosti usnu.“ Typicky se strach z nespavosti zhoršoval.2 Jinými slovy, velmi se obával ztráty své kariérní pozice v novém úseku způsobené denními poruchami (např. ztrátou koncentrace a sníženou výkonností), které přičítal své nespavosti.

V zájmu zlepšení akutních příznaků nespavosti jsme ho léčili především pomocí časného spánkového psychiatrického přístupu jako nefarmakologické intervence. Záměrně jsme se vyhnuli zvyšování medikace, protože jeho hlavní obavy silně souvisely s denním zhoršením nespavosti. Přidání dalšího léku na zlepšení spánku by mohlo znamenat riziko zhoršení denních následků nespavosti. V této situaci jsme ho léčili s využitím domácího monitorování aktigrafie a přístroje pro měření saturace kyslíku. Po dvou dnech monitorování měřila aktigrafie celkovou dobu spánku a počet nočních probuzení; údaje ukázaly, že v rozporu se svými stížnostmi spal v noci dostatečně. Jako první krok jsme ho podpořili tím, že jsme mu ukázali zaznamenané údaje o spánku, které naznačovaly, že objektivní kvalita jeho spánku se liší od jeho subjektivních stížností. Tento projev sám o sobě vysvětloval typickou psychopatologii nespavosti.5,6 Toto sledování pokračovalo po dobu jednoho týdne. Během tohoto týdne byl vyzván, aby 3x navštívil naši kliniku za účelem vyšetření. Jeho noční aktigrafické záznamy vždy naznačovaly delší a konsolidovanější spánek, než udávala subjektivní intenzita stížností na nespavost. Jako další krok byl jedné noci požádán, aby si nechal nainstalovat přenosný přístroj pro měření saturace kyslíku. Získané údaje ukázaly určitou přítomnost hypoxémie během jeho spánku, což mohlo částečně vysvětlit křehkost jeho spánkových funkcí. Také bylo zjištěno, že těsně před spaním pil alkohol a kouřil. Kromě toho často surfoval na internetu a o víkendech během noci jedl svačiny. Tyto informace jsme považovali za důležitý důkaz, abychom mu důrazně zabránili kouřit a pít před spaním a vyzvali ho k dodržování pravidelných návyků, a to i o víkendu. Díky této intervenci vybavené objektivními údaji z domácího monitorování, založené také na výchově ke spánkové hygieně (např. vyvarovat se pití před spaním, kouření, svačení a surfování na internetu), se jeho úzkost a strach z nespavosti výrazně snížily a spontánně se z akutní nespavosti zotavil.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.