explodoval v červnu 2019. (AP Photo/Matt Rourke, File)
ASSOCIATED PRESS
Dne 21. června 2019 vybuchla část rafinerie Philadelphia Energy Solutions, největší ropné rafinerie na východním pobřeží Spojených států. Výbuch, který byl důsledkem prasklého potrubí, jež umožnilo únik směsi těkavých a vysoce toxických plynů, rozmetal trosky do okolních čtvrtí a kus zařízení o velikosti školního autobusu vymrštil přes nedalekou řeku. Rychlá akce provozovatelů rafinerie zabránila ještě větší katastrofě. Jako zázrakem nebyl v okamžicích po výbuchu nikdo vážně zraněn.
V následujících měsících se ve Filadelfii, městě, které se nachází uprostřed složitého přechodu od drsné průmyslové minulosti k budoucnosti zaměřené na technologické inovace a pracovní místa jednadvacátého století, odehrává dramatický boj o osud areálu. Filadelfie byla prvním hlavním městem národa. Byla také prvním skutečným energetickým centrem Spojených států, kde se v letech po občanské válce objevil rafinérský průmysl, aby využil ropné horečky v Pensylvánii, která začala o deset let dříve, kdy byl v roce 1859 ve vesničce Titusville vyvrtán první úspěšný ropný vrt na světě.
Rafinace, která následně vyrostla na soutoku řek Delaware a Schuylkill, dnes zabírá 1 300 akrů městské krajiny jižní Filadelfie, což je plocha větší než samotné obchodní centrum města.
Výbuch měl ukončit historii společnosti PES. Jen rok předtím, v roce 2018, se rafinerie dostala z konkurzu a zdálo se, že opět směřuje k platební neschopnosti. Nicméně v týdnech následujících po výbuchu se ukázalo, že trvalé uzavření není předurčeno.
V posledním desetiletí zůstávala společnost PES s kapacitou 335 000 barelů denně zisková díky prchavé souhře okolností na trhu s ropou. Od počátku roku 2010 se do Filadelfie začala po železnici dovážet ropa z oblasti Bakken v Severní Dakotě. V té době měli producenti z oblasti Bakken jen málo možností, jak dostat svou ropu na trh, protože ropovody ještě nebyly rozšířeny, aby mohly přepravovat objem nové ropy do rafinérských center v zemi podél pobřeží Mexického zálivu.
PES z toho těžila a několik let levně nakupovala ropu z oblasti Bakken a prodávala produkci rafinerie – benzin a další paliva – za ceny konkurenceschopné s palivy z novějších a efektivnějších rafinerií umístěných jinde v USA.Když však byl v roce 2017 otevřen ropovod Dakota Access, začal se zdroj levné ropy pro společnost PES vyčerpávat a rafinerie se začala orientovat na drahou dováženou ropu s cenou podle mezinárodní referenční hodnoty Brent.
Zvyšující se náklady na suroviny v kombinaci se zátěží dluhu soukromého kapitálu z prodeje společnosti Carlyle Group v roce 2012 a špatným řízením závazků rafinerie v oblasti míchání obnovitelných paliv snížily zisky společnosti PES. Od roku 2012 do roku 2017 klesly příjmy související s dynamikou dodávek surové ropy odhadem o 1,8 miliardy USD. Rafinérie pokračovala v odlivu hotovosti i poté, co se v roce 2018 dostala z případného bankrotu.
Po výbuchu svolalo město Filadelfie v průběhu podzimu sérii šesti setkání, na nichž zúčastněné strany představily svou vizi budoucnosti areálu, zatímco protestující demonstrovali před budovou charterové školy, kde se setkání konala. V sázce byla dobře placená pracovní místa 1 100 pracovníků přímo zaměstnaných v rafinérii, z nichž mnoho bylo po výbuchu společností PES hromadně propuštěno.
Šlo také o širší zájmy obyvatel Filadelfie, pro které PES vystupoval jako největší jednotlivý zdroj znečištění ovzduší ve městě, na nějž připadá desetina emisí jemných prachových částic a 56 % toxických látek v ovzduší. V okolních čtvrtích byla míra astmatu dvojnásobná oproti průměru Filadelfie a čtyřnásobná oproti celostátnímu průměru.
Objevily se návrhy na nové využití areálu, který se nachází na spojnici splavných řek, železnice a dálnic, jako logistického centra. Jedna skupina navrhovala vrátit lokalitě její přirozený stav jako přílivové bažiny. Kvůli 150 letům neodstranitelných toxinů přimíchaných do půdy pod PES je však nepravděpodobné, že by se lokalita mohla vrátit do přirozeného stavu nebo být využita k obytným účelům.
Po cestě se znovu objevil bývalý generální ředitel rafinerie Philip Rinaldi, který se snažil rafinerii koupit s úmyslem ji znovu otevřít, ačkoli cesta k ziskovosti nebyla nikdy jasná.
O tom, co se stane s PES a jejími rozsáhlými pozemky, se nakonec mělo rozhodnout v soukromé dražbě organizované společností a jejími věřiteli, přičemž konečné schválení měl vydat konkurzní soud v Delaware.
Nabídky byly podány 10. ledna. Dne 21. ledna společnost PES oznámila vítěznou nabídku ve výši 240 milionů dolarů od společnosti Hilco Redevelopment Partners, realitní společnosti se sídlem v Chicagu, která se v minulosti zabývala přestavbou znečištěných průmyslových areálů pro nové a často ekologičtější účely.
Ačkoli společnost Hilco zatím nepředložila konkrétní vizi tohoto areálu, starosta Filadelfie Jim Kenney shrnul úlevu, kterou pociťuje většina jeho voličů, prohlášením: „Jsme optimističtí, že můžeme tento areál rozvíjet způsobem, který… klade bezpečnost veřejnosti na první místo, má pozitivnější dopad na životní prostředí, smysluplně spolupracuje s okolními komunitami a významně přispívá k ekonomice regionu.“
Přesto zastánci znovuotevření rafinerie neskončili. Než mohl konkurzní soud v Delaware schválit prodej společnosti Hilco, spojil se poražený uchazeč, společnost Industrial Realty Group, s bývalým generálním ředitelem společnosti PES a transakci napadl. IRG tvrdila, že její nabídka 265 milionů dolarů za společnost PES, kterou plánovala znovu otevřít, byla v nejlepším zájmu věřitelů rafinerie.
Místní odboroví předáci se s touto snahou spojili a vyslali své zástupce na schůzku s Peterem Navarrem, asistentem prezidenta Trumpa pro obchodní a výrobní politiku, v naději, že se jim podaří získat Bílý dům pro tlak na konkurzní soud, aby dohodu s Hilco zamítl. Skupina se také snažila přivolat váhu americké Agentury pro ochranu životního prostředí a tvrdila, že agentura by nikdy neschválila takový typ sanace, který je nutný k opětovnému využití areálu.
„Znovuotevřením rafinerie se však kontaminace tohoto areálu nezbavíme,“ říká Mark Alan Hughes, první ředitel pro udržitelný rozvoj ve Filadelfii a nyní ředitel Kleinmanova centra, centra pro energetickou politiku na Pensylvánské univerzitě.
„Až se rafinerie nevyhnutelně uzavře, kontaminovaná půda zůstane a odpovědnost za ni zůstane,“ říká Hughes.
Zodpovědnost za sanaci lokality nese z velké části společnost Energy Transfer Partners, která rafinerii vlastnila předtím, než její většinové vlastnictví přešlo v roce 2012 během dřívější finanční krize na skupinu Carlyle.
Bankrotový soud bez ohledu na to oznámil, že jeho rozhodnutí bude odloženo. Filadelfské komunity, které se domnívaly, že dlouholeté potíže s rafinerií skončí, se místo toho ocitly ve známém stavu nejistoty.
Jejich rozčilení trvalo jen krátce. Delawarský konkurzní soudce Kevin Gross 13. února schválil prodej společnosti Hilco za cenu 252 milionů dolarů a přidal ustanovení o odstupném ve výši 5 milionů dolarů, které bude vyplaceno zaměstnancům, jež PES propustila, a 20 milionů dolarů na uklidnění nezajištěných věřitelů.
Pokud bude o výsledku prodeje rozhodnuto, Filadelfii se nyní naskýtá bezprecedentní příležitost zbavit se závislosti na fosilních palivech, pokud se naplní čistší záměry společnosti Hilco. Je to situace, se kterou se jistě setká více obcí po celé zemi kvůli nadbytečným rafinérským kapacitám a mírnému růstu poptávky po pohonných hmotách v dopravě, jak předpovídá americký Úřad pro energetické informace.
Je třeba poznamenat, že Filadelfie nemá pravomoc nařizovat, co se stane s bývalou rafinérií. Toto rozhodnutí je na společnosti Hilco a jejích budoucích partnerech při rozvoji areálu.
Město však bude mít možnost rozhodovat o budoucím využití areálu a jeho zkušenosti mohou být poučné pro další města, která se potýkají s ukončením činnosti místních podniků na výrobu fosilních paliv.
„Města mají právo, pravomoc a vlastně i povinnost dobře regulovat a řídit fungování trhu s pozemky uvnitř svých hranic,“ říká Hughes z Penn.
„Pravděpodobně nejdůležitějším nástrojem, který má Filadelfie nebo kterékoli město ve Spojených státech k dispozici, je jeho pravomoc v oblasti regulace a plánování využití půdy, takže to je to, co lidé rozpoznají jako územní plánování.“
Rozhodující roli bude kromě regulace hrát také trh.
„Skutečná hodnota toho, co by společnost Hilco mohla udělat s areálem PES, nespočívá jen v tom, že by tam postavila nějaké sklady a napojila je na úžasnou infrastrukturu, která už v areálu je,“ říká Hughes.
„Plná hodnota plyne z potlačení 20 % emisí skleníkových plynů, které Filadelfie každoročně produkovala. Přesto za to Hilco nemůže dostat zaplaceno. A protože za to nemůže dostat zaplaceno, nemůže na to získat peníze. Ale skutečná hodnota tohoto místa je o stovky a stovky milionů dolarů vyšší.“
Takovou hodnotu by bylo možné realizovat při ceně 40 dolarů a více za tunu emisí uhlíku. V Kongresu byly vzneseny dvoustranné návrhy, které by právě toto umožnily. Iniciativy v oblasti zelených dluhopisů, jako jsou ty v Kalifornii a New Yorku, získávají kapitál na projekty, které změní brownfield, jako je rafinerie, na zelený. V budoucnu by návrhy na čistý rozvoj mohly získat přístup k levnému zelenému financování, což by jim poskytlo výhodu oproti ostatním uchazečům v aukcích, jako je ta, která právě pohltila pozornost obyvatel Philadelphie.
Ačkoli budoucnost staré rafinerie ještě není vytyčena, je jasné, že město bude mnohem čistším místem, ať už bude tato budoucnost jakákoli. Všechny oči budou upřeny na Philadelphii, aby viděly, jak se její přechod vyvine.
Sledujte mě na Twitteru nebo LinkedIn.