Právě jsem si všiml nové netizen bloggerky – Karin Gustafson. Líbí se mi ze tří důvodů. Zaprvé píše tradiční poezii, což znamená, že si zkouší disciplínu rýmu, metra a formy. Za druhé, píše příběhy pro děti. 
Mě také. Ve skutečnosti mám magisterský titul z dětské literatury. Takže… mám tuhle uměleckou formu opravdu ráda. Za třetí, píše zábavné příspěvky a má stejné příjmení jako moje oblíbená učitelka ze střední školy (kdysi dávno). Jejím posledním příspěvkem je Sonet z metra (k 24. září 2009).
Obešla se bez metra, ale téměř se drží rýmového schématu typického pro Shakespearovy sonety. To, s čím experimentuje (proto říkám, že se téměř drží rýmového schématu), je počet řádků. Do sonetu přidává patnáctý „půlřádek“. Je to jen nominálně „půlřádek“, protože v básni není žádné metrum. Kdyby báseň napsala například pomocí jambického pentametru, půlřádek by konvenčně byl jambický trimetr. V této podobě by sonet mohl být buď modifikovaným Shakespearovým sonetem (jak kvůli řádku navíc, tak kvůli tomu, že v něm není žádné metrum), nebo necelistvým sonetem (tak se jednoduše označuje báseň, jejíž forma je jedinečná pro danou báseň a jejího autora). Zde jsou poslední řádky:
Dnes jsem u moře,
a voda, větší než tůně, se třpytí
pod světlem tak nesmírným, že ji nelze
rozdělit na části, a přece její částice
zvedají nemolekulární část
mne, co odmítá ztratit srdce,
bez ohledu-
Volta sonetů (kterou nemají všechny sonety) je jejím posunem mezi včerejškem a dneškem, mezi pozorováním a jakýmsi filozofickým shrnutím. Také se podívejte na její sonet Post-Eden, je docela dobrý. Stejně jako u výše uvedeného sonetu se obejde bez metra, ale na rozdíl od něj zachovává rýmové schéma shakespearovského sonetu (není tam půlřádek).
Pro báseň psanou v osmiřádkových strofách po čtyřech rýmovaných kupletech se podívej na její Post: Břemeno výjimečnosti – Firely. Je to nová blogerka. 
Je to dobrá básnířka. A zmínila jsem se, že píše pro děti? V nakladatelství Backstroke Books jí vyšla kniha 1 Mississippi, kterou napsala a ilustrovala. Takže pokud hledáte poezii, podívejte se na její blog. Pokud máte děti, které se učí číst, vyzkoušejte její knihu.
Ještě jedna věc, pokud máte rádi Roberta Pattinsona, bolestně oduševnělého upíra ze Stmívání, najdete v Gustafsonové spřízněnou duši. (Může jí být odpuštěno, moje žena byla také zasažena tmářstvím.)
Miluju Roberta Pattinsona. Taky miluju Walta Whitmana, W. B. Yeatse a Virginii Woolfovou, takže mě prosím nesuďte příliš přísně. I když mě moje láska k Pattinsonovi vlastně docela udivuje. Nejde jen o jeho vzhled (dobře, jde o jeho vzhled), ale také o vrozenou, zdánlivou roztomilost. Ten nenucený úsměv, ohrnuté rty, obtěžkané vlasy, skutečně obtěžkané já.