Přemýšleli jste někdy, kdy byste měli pravdivě odpovědět na otázku „Je Santa Claus skutečný?“? Zde je několik myšlenek o tom, kdy je ten správný čas, abyste se svým dětem přiznali.
Pin This!
Vinu si dávám opravdu sám. Moje neustálá potřeba udělat to pro své děti tak skutečné, aby tomu věřily roky a roky.
První Vánoce po narození mé nejstarší dcery jsem manželovi přísahala, že ona nikdy nepřijde na pravdu o Santovi tak jako já. Chtěla jsem být chytřejší. Zametat stopy.
Je Santa Claus skutečný?“
Skutečný Santa by nikdy nepoužil stejný balicí papír jako já, řekla jsem mu. A skutečný Santa by nikdy neměl můj rukopis. Moje máma byla amatérka. Prokoukla jsem ji, když mi bylo devět. To se u nás doma nestalo.
Mé dceři bylo pouhých deset měsíců, když se blížily její první Vánoce. Neměla ani ponětí, kdo je Santa. Ale každý Ježíškův dárek byl zabalený ve speciálním papíru. Žádná visačka od Santy nenesla můj rukopis. Od samého začátku jsem byla tvrdý oříšek.
Přesto jsem věděla, že k tomu nakonec dojde, a děsila jsem se dne, kdy mé sladké, nevinné dítě vysloví ta čtyři slova, která navždy změní Vánoce: „Je Santa Claus skutečný?“
Předpokládám, že bych měla být vděčná, že mě ona i její devítiletá sestra ušetřily toho, abych jim musela zlomit jejich malá srdíčka potvrzením jejich podezření. Zatím jsem jim nemusel říkat, že skutečný Santa není kouzelný muž, který je odměňuje dárky za jejich dobré chování. To jsem jenom já.
Ale když nejstarší z nich zbývají dva měsíce do oficiálního uvedení do světa tweendů, jsem skoro připravená na to, že mě bude blafovat. Protože jak proboha může tak inteligentní dítě ještě věřit něčemu tak nemožnému?“
Skutečný Santa by byl mnohem hlučnější
Věru nevím, jestli bych měla být polichocená, že tyhle moje děti uvěří všemu, co vypustím z úst, nebo se obávat, že jejich schopnost kritického myšlení je zcela zjevně zakrnělá.
Stádo kouzelných létajících sobů tiše přistane na našem domě, nese statného postaršího muže, který se s nadměrným pytlem dárků prosmýkne naším neexistujícím komínem a pohybuje se po domě – neméně v těžkých botách -, aby si vzal sušenky a mléko, než se nějak dostane zpátky na (stále neexistující) komín a odletí do dalšího domu?
A nikdo nic neslyší?
Dělala jsem průzkum u ostatních maminek se stejně starými dětmi, abych zjistila, co se děje u nich doma. Je ta moje jediná jedenáctiletá, která tomu věří? Už mi řekla, že je jediná ve třídě, kdo tomu věří. Začínám si říkat, jestli mě někdo nepodvedl.
Podle mého zcela nevědeckého průzkumu je to holčičí záležitost a mezi mými kamarádkami maminkami panuje shoda, že děti, které stále věří, to možná říkají jen proto, že se bojí, že přiznání pravdy bude mít přímý dopad na jejich prázdninové odměny. Což je přinejmenším u nás doma pravda.
Těším se na den, kdy moje děti přestanou chtít herní konzole a tablety, protože budou vědět, že to jde z mé peněženky, a ne z nějaké továrny řízené skřítky na Severním pólu.
(Vážně, jak to, že to těm dětem nedochází?)
V průběhu let dospěly k určitým závěrům. Například Santa, který se každoročně objevuje na církevním bazaru, jehož se účastníme, rozhodně není skutečný Santa. Vědí to, protože ho nejednou přistihli, jak si stahuje vousy, aby si pod nimi podrbal svůj skutečný (šedivý) knír.
A Santové v obchoďáku také nejsou skuteční Santové, protože Santa nemůže být v každém obchoďáku ve stejnou dobu. Navíc má v tomto ročním období hodně práce. Ale pokud mají pravé vousy, moje děti se rozhodly, že jsou Santovi rekruti. Velkého chlapíka určitě znají, takže je bezpečné nechat u nich seznam přání. Postarají se, aby ho skutečný Santa viděl.
Vím, že za tohle šílenství jsem zodpovědný já. Když byly mé nejstarší dceři dva roky a konečně začala chápat pojem Santa, byla jsem tak nadšená, že jsem ji vzala za každým Santou v okruhu padesáti mil. Tedy až do chvíle, kdy se mě zeptala: „Proč tenhle Santa vypadá jinak než ten předchozí?“
Musela jsem se přeskupit. Vzpomněl jsem si na svůj slib, že ji udržím ve víře tak dlouho, dokud nějaké dítě neuvěří, a od té doby jsem jí a její sestře dovolil sedět na klíně jen jednoho Santy ročně.
A nepůjdou, pokud nebude mít opravdové vousy.
Věk, kdy na to většina dětí přijde
Podle psychologů může být víra v Santu pro děti přínosná, protože je učí nesobeckosti a službě druhým. Ve většině případů je osm nebo devět let věkem, kdy děti přestávají věřit na Santu, ale ne z důvodů, které byste si mysleli.
Ačkoli by většina rodičů pravděpodobně obvinila vrstevníky svého dítěte z toho, že to odpískali, ve skutečnosti to souvisí spíše s normálním vývojem dětského mozku.
Mezi třetím a sedmým rokem jsou děti ochotnější pozastavit realitu, takže jim věci dávají smysl. Věří, že Santovi sobi mohou létat a že člověk může za jedinou noc procestovat všechny domy na světě, protože se jim říká, že se to děje, a tento příběh je stále dokola utvrzován mnoha lidmi, takže je uvěřitelnější.
V osmi nebo devíti letech však většina dětí začne mechaniku Santova fungování zpochybňovat. Jejich schopnosti kritického myšlení převezmou vládu a začnou si uvědomovat, že je fyzicky nemožné, aby sobi létali nebo aby jeden člověk procestoval všechny čtyři světové strany za jeden den.
Měli byste tedy svému osmiletému nebo devítiletému dítěti říct chladnou, tvrdou pravdu, když se zeptá: „Je Santa Claus skutečný?“
Je pravděpodobné, že vaše dítě (stejně jako moje) se na to nikdy přímo nezeptá. Častěji děti začnou pochybovat o pravosti Santy a hledají indicie, které by jejich podezření potvrdily. Podle psychologů je to další ukazatel normálního kognitivního a emocionálního vývoje.
Ano, můžete to říct rovnou a přiznat, že jste to vy, kdo celé ty roky jedl sušenky a mrkev, které nechávali pro Santu a jeho soby, nebo můžete udělat to, co udělala tahle maminka, a vysvětlit, že i když Santa Claus sám není živý člověk (vážně, děti? Tomu chlapovi by už bylo skoro 1750 let), to, co představuje, je velmi skutečné.
Důležité je si uvědomit, že příběh o Santovi, který jste jim celé ty roky vyprávěli, byl pro jejich dobro, ne pro vaše. Pokud vaše dítě není připraveno slyšet pravdu, nevnucujte mu ji, ale až bude připraveno vzdát se fantazie, následujte ho a nechte ho.
Kdykoli to bude…
.