Poruchy osobnosti, o kterých byste měli vědět

Podle Národní aliance pro duševní nemoci (National Alliance on Mental Illness) je duševní onemocnění závažným problémem, který v daném roce postihne každého pátého dospělého Američana. Dokonce se uvádí, že poruchou osobnosti trpí i náš prezident Donald Trump. Věřte tomu nebo ne, mezi nejsložitější duševní onemocnění patří poruchy osobnosti.

Je důležité pochopit, co jsou to poruchy osobnosti a jak se u jedince projevují. Zde je 10 takových, o kterých byste měli vědět.

Paranoidní porucha osobnosti

Paranoidní porucha osobnosti může vnést trhlinu do vašich vztahů. | iStock.com

Pokud sociální obavy člověka zdaleka přesahují pouhou nechuť k tomu, aby ostatní mluvili za jeho zády, může jít o příznak paranoidní poruchy osobnosti neboli PPD. Třemi hlavními faktory PPD jsou trvalé podezírání, pocity pronásledování a velkohubost. A co je nejdůležitější, tato porucha zahrnuje velký rozpor mezi tím, jak člověk vystupuje navenek nebo jak se prezentuje, a jeho vlastním vnitřním světem. Navzdory své zdánlivě sebevědomé osobnosti, která působí náročně, arogantně a moralisticky, jsou lidé s PPD ve skutečnosti bázliví, pochybují o sobě a jsou náchylní k erotomanii (blud, při kterém si jedinec myslí, že je do něj druhý zamilovaný).

Schizoidní porucha osobnosti

Lidé se schizoidní poruchou osobnosti jsou k ostatním zcela lhostejní. | iStock.com

Ačkoli to může znít podobně jako komplexní onemocnění, kterým je schizofrenie, schizoidní porucha osobnosti se liší v několika klíčových faktorech. Lidé, kteří trpí schizoidní poruchou osobnosti, vykazují celoživotní vzorce lhostejnosti k ostatním lidem a sociální izolace. U lidí se schizofrenií však dochází k odtržení od reality, které se často projevuje v podobě halucinací nebo bludů.

Jak se říká, opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost. A podobně jsou pocity těchto lidí zcela odtrženy od jakéhokoli typu sociální nebo emocionální situace. Podle portálu Medline Plus člověk se schizoidní poruchou osobnosti působí odtažitě a odtažitě, vyhýbá se společenským aktivitám, které zahrnují citovou blízkost s druhými lidmi, a nechce navazovat blízké vztahy ani s rodinnými příslušníky nebo si je neužívá.

Schizotypní porucha osobnosti

Lidé se schizotypní poruchou osobnosti se často vyhýbají intimitě. | iStock.com/oneinchpunch

Jiná porucha s podobným názvem, schizotypální porucha osobnosti, ovlivňuje mezilidské vztahy a dovednosti člověka v důsledku vzorců narušeného myšlení a chování, neobvyklých přesvědčení a obav a neschopnosti navazovat intimní vztahy. Podle časopisu Psychology Today mohou být lidé s touto poruchou náchylní ke vstupu do sekt nebo k víře v čarodějnice či mimozemšťany. Kromě toho mohou tito lidé vykazovat zvláštní řečové odbočky, zažívat zkreslené myšlení a vyhýbat se intimním vztahům.

Antisociální porucha osobnosti

Lidé s antisociální poruchou osobnosti nerespektují práva ostatních lidí. | iStock.com

Lidé s diagnostikovanou antisociální poruchou osobnosti nejsou jen vaši přátelé, které považujete za méně společenské. Tato porucha, někdy označovaná jako sociopatická porucha osobnosti nebo sociopatie, je definována jako vzorec nerespektování a porušování práv ostatních lidí. Podle Národního institutu zdraví „lidé s antisociální poruchou osobnosti mohou nerespektovat společenské normy a zákony, opakovaně lhát, vystavovat ostatní riziku pro svůj vlastní prospěch a projevovat hluboký nedostatek lítosti.“

Hraniční porucha osobnosti

Pro osoby s hraniční poruchou jsou typické nestálé nálady a bouřlivé vztahy. | iStock.com

O této poruše jste již pravděpodobně slyšeli, protože popisuje osoby, které vykazují vzorec trvalé nestability nálad, chování, sebepojetí a fungování. Podle NIH člověk s hraniční poruchou osobnosti často vykazuje impulzivní jednání a nestabilní vztahy a může zažívat intenzivní epizody hněvu, deprese a úzkosti, které mohou trvat několik hodin až několik dní.

Mezi běžné příznaky hraniční poruchy osobnosti patří impulzivní a často nebezpečné chování, jako je utrácení, nebezpečný sex a zneužívání návykových látek. Kromě toho se u nich mohou opakovaně objevovat sebevražedné myšlenky nebo výhrůžky, sebepoškozující chování a mohou trpět disociativními příznaky, jako je pocit odříznutí od sebe sama nebo ztráta kontaktu s realitou.

Histrionská porucha osobnosti

Tito lidé si často velmi zakládají na fyzickém vzhledu. | iStock.com/julief514

Histriónská porucha osobnosti, která se vyznačuje neustálým vyhledáváním pozornosti, přehnanými emocionálními reakcemi a sugestibilitou, může zhoršovat vztahy a vést také k depresím. Lidé, kteří touto poruchou trpí, jsou však často vysoce funkční.

Dále Psychology Today uvádí, že lidé s touto poruchou mohou také zastávat roli života večírku. Potřebují být středem pozornosti, a když tomu tak není, cítí se nesví nebo nedocenění. Mohou se chovat teatrálně a sebestředně a v nevhodných situacích mohou používat sexuální svůdnost. Pravděpodobně okouzlí nové známé svým koketním chováním, ale jejich citové projevy jsou často povrchní a podání příběhů bude spíše impresionistické než zaměřené na detaily.

Narcistická porucha osobnosti

Narcista se staví na piedestal. | Warner Bros.

Tohle asi není třeba příliš vysvětlovat, ale určitě je důležité si toho všimnout. Jak zjišťuje Mayo Clinic, je zásadní odlišit narcistickou poruchu osobnosti od člověka, který je jen příliš sebevědomý. Při této poruše člověk překračuje hranici, kdy má o sobě tak vysoké mínění, že se staví na piedestal a často má obrovský pocit oprávněnosti. Skutečný narcista si sebe cení více než ostatních a očekává, že se mu všichni budou takříkajíc klanět. Vyžívá se v obdivu druhých a věří, že si ho skutečně zaslouží, a má pocit, že si zaslouží to nejlepší ze všeho. Za touto páví fasádou se však skrývá křehké sebevědomí, které nesnese sebemenší kritiku.

Vyhýbavá porucha osobnosti

Tato porucha způsobuje, že se vyhýbáte sociální interakci. | iStock.com/SIphotography

Lidé, kteří trpí vyhýbavou poruchou osobnosti, nezažívají jen občasné záchvaty stydlivosti. Naopak, pociťují extrémní sociální zábrany, mají pocity nedostatečnosti a jsou ostře citliví na skutečné nebo domnělé odmítnutí. Podle NIH jsou tyto pocity tak extrémní, že vedou k vyhýbání se sociální interakci takovým způsobem, že je negativně ovlivněn jejich každodenní život.

Závislá porucha osobnosti

Závislá porucha osobnosti se vyznačuje nadměrnou potřebností. | iStock.com/SIphotography

Jednou věcí je, že se člověk musí čas od času spolehnout na druhého člověka, aby uspokojil své potřeby, ale u lidí, kteří trpí závislou poruchou osobnosti, tato závislost daleko přesahuje závislost zdravého, vysoce funkčního jedince. Závislá porucha osobnosti se vyznačuje nadměrnou potřebou, aby o vás bylo postaráno, což nakonec vede k submisivnímu a lpícímu chování spolu s obavami z odloučení.

Dále Psychology Today upozorňuje na toto:

Tato potřeba, aby druzí převzali odpovědnost, přesahuje věkově a situačně přiměřené žádosti o pomoc od druhých (např. specifické potřeby dětí, starších osob a osob s postižením). Protože se obávají ztráty podpory nebo souhlasu, mají jedinci se závislou poruchou osobnosti často potíže vyjádřit nesouhlas s druhými lidmi, zejména s těmi, na kterých jsou závislí.

Příčina poruchy není známa, obvykle se objevuje v rané dospělosti a je považována za běžnou, ale není dobře prozkoumána.

Obsesivně kompulzivní porucha osobnosti

Osoba s OCPD si myslí, že její způsob je ten nejlepší. | iStock.com/SIphotography

Obsesivně kompulzivní porucha osobnosti se od obsedantně kompulzivní poruchy liší především tím, že lidé s OCD si uvědomují, že jejich nežádoucí myšlenky jsou nepřiměřené, zatímco lidé s OCPD považují svou cestu za správnou a nejlepší. A zatímco OCD často zasahuje do oblastí života člověka včetně pracovního, společenského a/nebo rodinného života, OCPD obvykle zasahuje do mezilidských vztahů, ale zefektivňuje pracovní fungování. Práci samotné rysy OCPD neškodí, spíše jsou obvykle napjaté vztahy se spolupracovníky.

Podle Mezinárodní nadace pro OCD je OCPD charakterizována rigidním dodržováním pravidel a předpisů, ohromující potřebou pořádku a pocitem spravedlnosti ohledně toho, jak by se věci měly dělat. Mezi příznaky patří nadměrná oddanost práci, která narušuje společenské a rodinné aktivity, perfekcionismus, který brání dokončení úkolů, a neochota zadávat úkoly, pokud je ostatní nevykonávají přesně podle požadavků. Je jasné, proč mít šéfa nebo spolupracovníka s OCPD může být přinejmenším frustrující.