Po staletí stavěli zemědělci žijící v blízkosti Žluté řeky hráze, které zadržovaly řeky, jež časem stoupaly, protože nesměly zaplavovat, a tak musely ukládat bahno na říční dno. V roce 1887 tato stoupající řeka, rozvodněná několikadenními silnými dešti, kolem 28. září hráze překonala a způsobila mohutnou povodeň. Protože neexistuje žádná mezinárodní jednotka pro měření síly povodně, obvykle se klasifikuje podle rozsahu způsobených škod, hloubky vody a počtu obětí.
Obecně se předpokládá, že vody Žluté řeky protrhly hráze v Huayuankou u města Zhengzhou v provincii Henan. Vzhledem k nízko položeným nížinám v okolí této oblasti se povodeň velmi rychle rozšířila po celé severní Číně a podle odhadů pokryla 50 000 čtverečních mil (130 000 km2) a zaplavila zemědělské osady a obchodní centra. Po povodni zůstaly dva miliony lidí bez domova. Následná pandemie a nedostatek základních životních potřeb si vyžádaly tolik obětí, kolik jich přišlo o život přímo v důsledku povodně. Jednalo se o jednu z nejhorších povodní v dějinách, i když pozdější povodeň na řece Jang-c‘-chuaj v roce 1931 mohla zabít až čtyři miliony lidí.