Fanouškům americké komedie se pod pojmem britská komedie vybaví Monty Python a The Office. Ale ve Velké Británii je v současné době stand-up v popředí (vlastně v centru). Očekává se, že nesmírně populární observační komik Michael McIntyre vydělá v příštím roce 20 milionů liber (32,5 milionu Kč), až bude objíždět arény ve Velké Británii a Irsku. Zatímco stand-up je stále častěji k vidění v britské televizi, mnoho komiků se proslavilo právě v komediálních panelových show.
Formát panelové show není nic nového, ani nijak zvlášť britského. Skupina komiků a známých osobností se sejde, aby moudře pohovořila na nějaké téma nebo o nějakém tématu, a pak se občas rozdávají body, aby se tento podnik proměnil ve hru. Každý, kdo sledoval Game Show Network na konci 90. let (jen já?), viděl nekonečné opakování panelových pořadů ze 70. let jako The Match Game a Password, kde lidé jako McLean Stevenson a Charles Nelson Reilly dělali sugestivní vtipy, zatímco se členové publika snažili vyhrát ceny.
Moderní britské verze těchto her se většinou zbavily obyčejných lidí a cen. Autor Louis Barfe ve svých dějinách britské zábavy v knize Turned Out Nice Again popisuje panelové show jako „televizní ekvivalent viktoriánské společenské hry, v níž jedinou odměnou byl souhlas moderátora a publika, nemluvě o pocitu dobře a vtipně odvedené práce.“
Panelové show sice v USA nedominují v hlavním vysílacím čase, ale najdeme je. Klasickou panelovou show je pořad NPR Wait, Wait… Don’t Tell Me (Počkej, počkej… neříkej mi to). Whose Line Is It Anyway? byla určitou formou panelové show s pravidelnými koly a zbytečnými body, které udržovaly děj v pohybu. Když byl ve Velké Británii natočen remake pořadu The Marriage Ref, byl inzerován jako panelová show (nebyl tam o nic populárnější – televizní kritik listu The Guardian ho označil za „perplexně špatný“). Dokonce i pořad jako Around the Horn od ESPN má prvky panelové show, v níž novináři diskutují o aktuálních sportovních novinkách a za dobré odpovědi dostávají body.
Částečným důvodem, proč se panelové show staly v Británii tak populární, je to, že aktuální panelové show jsou hlavním zdrojem satiry. Pozdní noční talk show v Británii neexistují (jejich chatové pořady jsou týdenní, nikoli denní), a proto jsou panelové pořady místem, kam se Britové obracejí pro vtipný pohled na aktuální dění. Jedním z takových příkladů je pořad BBC Radio 4 The News Quiz, který se vysílá v pátek o půl sedmé večer a nabízí poněkud geniální komediální pohled na zprávy týdne. Ještě populárnější televizní verze, Have I Got News For You (HIGNFY), se stala oblíbeným starším z televizních panelových pořadů. V jejím stínu se objevily další tematické pořady, včetně jejího mladšího, sprostějšího bratrance Mock the Week na BBC Two a na anketě založeného pořadu 8 Out of 10 Cats na konkurenčním Channel 4.
Částí přitažlivosti panelové show pro televizní a rozhlasové manažery je však to, že z téměř čehokoli lze udělat kvíz. Existují hry o sportu (Question of Sport na BBC One), literatuře (Quote…Unquote na Radio 4), dokonce i o samotné televizi (You Have Been Watching na Channel 4). Rychlý pohled na stránku Panel Shows v průvodci britskou komedií ukazuje množství a rozmanitost nabízených pořadů. Mluvilo se dokonce o panelové show založené na sudoku, i když se zdá, že se neuskutečnila.
Panelové show jsou příčinou i důsledkem současného komediálního boomu v Británii. Většina pořadů má pravidelného moderátora a kapitány týmů, což jsou zavedené komediální osobnosti, které týden co týden přitahují diváky. Pořady jsou však následně doplňovány dalšími komiky, což často umožňuje mladším komikům jejich první televizní a rozhlasová vystoupení. Mnozí z největších současných britských komiků se prosadili v panelových show a vyprodávají velká divadla a arény. Tento zvýšený zájem o komedie vedl k tomu, že bylo objednáno ještě více pořadů a začínajícím komikům se otevřelo více možností, jak najít místo v televizi nebo rozhlase.
Dalším důvodem úspěchu panelových pořadů je to, že jsou obzvláště vhodné pro britský vysílací program. Ve Velké Británii je běžné, že jedna sezóna televizního nebo rozhlasového pořadu trvá pouze šest dílů, a sezóna o více než 13 dílech je téměř neslýchaná. To znamená, že velká jména britské komedie, jako je Jimmy Carr nebo David Mitchell z Peep Show, se mohou část roku účastnit panelových pořadů a zároveň pokračovat v práci na jiných věcech. To platí zejména pro netématické pořady, které mohou být natočeny v blocích během několika týdnů a vysílány po dobu několika měsíců.
Z amerického pohledu je jednou z nejúžasnějších věcí na britských panelových pořadech to, jak jsou mainstreamové. HIGNFY pravidelně přitahuje pět milionů diváků, což je v šedesátimilionové zemi úctyhodné číslo. Přesto, nebo možná právě proto, že jsou panelové pořady populární, mají své kritiky, z nichž mnozí jim vyčítají, že jsou příliš mainstreamové a bezpečné. Jiní jim vytýkají, že v nich převažují muži a že se v nich objevují stále stejní komici.
Pokusy vytvořit panelové pořady pro americké publikum již proběhly, avšak bez většího úspěchu. V roce 2002 běžela na stanici VH1 pět dílů americká verze hudebního kvízu Never Mind the Buzzcocks, kterou uváděl Marc Maron, a v roce 2009 byl natočen americký pilotní díl pořadu Have I Got News For You? Je možné, že v USA prostě nejsou panelové pořady potřeba. Koneckonců, kdo chce v USA tematickou komedii, má každý večer na výběr z nepřeberného množství možností pro pozdní večer.
Nedávný boom komediálních podcastů však naznačuje, že by mohl existovat zájem o komedie v různých formátech. Hry uváděné v podcastech jako Doug Loves Movies a Comedy Bang Bang jsou jako panelové show – přístupné, hloupé a vždy otevřené vtipným odbočkám a odbočkám. V USA by panelová show mohla dobře fungovat jako letní náhrada, vzhledem k tomu, že tyto pořady jsou levné, odlehčené a donekonečna opakovatelné. Do té doby vám přinášíme stručný přehled britských panelových pořadů:
Have I Got News For You – Po 21 letech se pořad Have I Got News For You stal součástí britské kultury. Jeden z nejslavnějších okamžiků v historii pořadu nastal v roce 2002 poté, co byl moderátor Angus Deayton přistižen při sexuálním a drogovém skandálu, který ho nakonec donutil pořad opustit. Epizoda, která následovala po těchto odhaleních, dodnes patří k nejzábavnějším, i když nejpodlejším dílům pořadu.
Mock The Week – Na rozdíl od HIGNFY, kde se pravidelně objevují politici a různé celebrity, je Mock the Week doupětem komiků, v němž každý týden soupeří šest komiků o to, aby se do něj dostalo co nejvíce vtipů. Pořad je také známý svými kontroverzemi, zejména poté, co v roce 2008 vyvolal mediální poprask vtip skotského komika Frankieho Boylea o královně. Zde diskutují o přípravách pohřbu bývalé premiérky Margaret Thatcherové.
8 z 10 koček – Channel 4 má svůj vlastní tematický panelový pořad 8 z 10 koček, pořad údajně o „průzkumech veřejného mínění, anketách a statistikách“. Tento formát umožňuje panelistům diskutovat v podstatě o čemkoli, co se děje ve zprávách a ve světě. Zde je ukázka z loňského roku po papežské návštěvě Británie.
QI – Pořad QI, který měl premiéru v roce 2003 a jehož moderátorem je uber-génius a národní poklad Stephen Fry, se stal inteligentním, dospělým panelovým pořadem, který je všeobecně oblíbený. Témata pořadu QI, což je zkratka pro Quite Interesting (docela zajímavé), se namísto zpráv a popkultury podobají spíše učebním osnovám svobodných umění: věda, umění, literatura, právo, matematika (matematika) a vše ostatní, co produkční tým považuje za zajímavé.
Never Mind The Buzzcocks – Jedním z nejtrvalejších panelových pořadů je kvíz o pop music Never Mind the Buzzcocks. Vedle komiků v něm vystupují současné i minulé hvězdy pop music, které se objevují s vědomím, že budou nemilosrdně zesměšněny. Po odchodu chraplavého moderátora Simona Amstella v roce 2009 se pořadu ujala řada hostujících moderátorů a fanoušci britské komedie jistě poznají Noela Fieldinga z The Mighty Boosh jako jednoho z kapitánů týmu. Mezi pravidelná kola patří často krutá Přehlídka identit a Intro, kde porotci zpívají začátek písně a jiný člen týmu musí identifikovat melodii.
Would I Lie To You? – Relativně mladý pořad stanice BBC One Would I Lie To You? je klasická společenská hra, v níž celebrity a komici vyprávějí příběhy o sobě a druhý tým se jich ptá, zda mluví pravdu. Nejedná se o nijak složitý nebo vyhrocený nápad, ale pořad se stává stále populárnějším a v roce 2010 získal cenu British Comedy Award za nejlepší komediální panelovou show.
Just a Minute – Jedna z klasik tohoto formátu, Just a Minute, měla premiéru na BBC Radio 4 v roce 1967 se současným moderátorem Nicholasem Parsonsem. Premisa je základní: mluvit jednu minutu na určité téma bez opakování slov, váhání nebo odbíhání od tématu. Pokud si jiný účastník diskuse všimne opakování, zaváhání nebo odklonu, ozve se a převezme téma. Zní to jednoduše, ale je to mnohem těžší, než se zdá. Zde Paul Merton a Ross Noble debatují o odbočce.
I’m Sorry I Haven’t a Clue – Dalším spolehlivým panelovým pořadem na Radiu 4 je I’m Sorry I Haven’t a Clue, který začal v roce 1972 jako „protilék na panelové hry“. Jednotlivá kola jsou hloupá, například nesmyslná hra Mornington Crescent založená na trubkách a sebevysvětlující One Song to the Tune of Another. Tady je sbírka posledně jmenované od Roba Brydona, hvězdy seriálů Výlet a Gavin a Stacey a jednoho z mála panelistů, kteří skutečně umí zpívat.
Elise Czajkowski je novinářka na volné noze a komediální nerd. Je nepřiměřeně nadšená, když se o ní někdo zmíní na Twitteru.