Verney Green dává přednost běhu po stezkách před bušením do chodníku, protože běh pro něj není v první řadě tak příjemný. Dělá to pro své zdraví a široká škála stezek v podhůří nedaleko jeho domova v Golden mu připadá méně monotónní díky krajině a divoké přírodě, kterou nabízejí. Říká, že se mu líbí, když je „ponořen do přirozených zážitků.“
Tracey Hulick přichází na stezky z opačného pohledu. Při běhu nevyhledává rozptýlení. Líbí se jí, jak trailový běh vyžaduje její plnou pozornost.
„Když běžím po silnici nebo po zpevněné cestě, myslím na všechno a na nic,“ řekla Hulicková, která loni na podzim skončila druhá v trailovém závodě Bear Chase na 50 mil v Bear Creek Lake Park. „Budu myslet na zítřejší práci a na tuhle knihu, kterou si chci přečíst, a na tenhle příspěvek, který chci udělat – moje mysl je všude možně.
„Když jsem na trailu, nedokážu myslet na nic jiného než na to, že se dívám na trail a vím, kde jsem. I při těch nejhorších trailových bězích mi to vždycky připadá jako běžecká meditace, protože jakmile začnete myslet na jiné věci, zabloudíte, nebo zakopnete a spadnete, nebo obojí. Udržuje mě to tak přítomnou, tak v přítomnosti. Prostě to miluju.“
Běžci z Front Range mají k dispozici nejrůznější lákavé trasy v parcích a na volných prostranstvích, zejména na západním okraji metropolitní zástavby, kde končí roviny a zvedají se hory. Stezky v podhůří nabízejí nádherné výhledy, samotu, klid, náročné tréninky a pozorování divoké zvěře.
„Stezky jsou vždycky kouzelné,“ říká Hulick, rodák z Wisconsinu, který se sem loni přestěhoval hlavně kvůli trailovému běhu, „ale v Coloradu jsou kouzelné na steroidech.“
Silniční běžec, který má zájem vyzkoušet trailový běh, by si měl uvědomit, že rozdíly mezi nimi jsou větší než zřejmé. Vědět, co očekávat, může usnadnit přechod a pomoci vyhnout se špatným zkušenostem.
Kara Goucherová z Boulderu je bývalá elitní maratonkyně, dvojnásobná olympionička a medailistka z mistrovství světa v atletice. Letos se ve svých 40 letech dala na trailový běh a zjistila, že orientace ve strmém terénu vyžaduje velké přizpůsobení. Běh do kopce je samozřejmě těžší, ale obtížný může být i běh z kopce na stezkách posetých kořeny a volnými kameny.
„Měla jsem velký strach, že spadnu a budu vypadat hloupě,“ říká Goucherová. „Nechápejte mě špatně, jsou chvíle, kdy sjíždím dolů a pořád se bojím, ale jdu tam a dělám to. Řekla bych, ať do toho prostě jdete. Je to taková zábava a dá to úplně jiný pohled na vaše zkušenosti s běháním.“
Zkušení trailoví běžci se smiřují s tím, že na stezkách nebudou běhat tak rychle jako na silnicích, a to kvůli změnám převýšení, měkčímu povrchu a kamenům, kořenům a dalším překážkám, které mohou být těžko postřehnutelné.
„Zapomeňte na nějaký koncept tempa,“ řekl 57letý Green, geofyzik v důchodu. „Každý běh je jiný. Při silničním běhu můžete říct: ‚Jsem člověk, který uběhne míli za 8 minut‘. Při trailovém běhu si nemůžete předem myslet, jaké tempo byste měli běžet.“
Mějte na paměti, že rychlejší tempo, které můžete běžet při sestupech, téměř nikdy nevyváží pomalejší tempo při výstupech, protože při běhu z kopce je třeba zvýšené opatrnosti. I relativně rovinaté stezky jsou pomalejší.
„Dovolte si běžet na stezkách pomaleji než na silnici, protože není možné běžet tak rychle,“ řekl Hulick. „Nebuďte překvapeni, když budete na trailech o dobrou minutu (na míli) pomalejší než na silniční trati. Je to větší dřina. Také váš krok musí být jiný. Musela jsem úplně předělat svůj krok, abych víc zvedala nohy a víc používala ruce, protože jsem pořád zakopávala.
„Už jen ten jemný trénink, kdy víc používáte nohy, abyste zvedali nohy, je hodně práce a je to namáhavé,“ říká. „To byla frustrující část mé zkušenosti, ale musela jsem to dělat, abych byla zdatnější a klouzala po kamenech a nezakopávala o každý druhý kámen, který tam je.“
Silniční běžci měří své běhy podle vzdálenosti a tempa na míli. Trailoví běžci měří své běhy spíše podle délky trvání.
„Jde o čas na nohou a běh na unavené nohy,“ řekl Hulick. „Je to příjemné, protože pak nemáte tolik v hlavě výkon a mně to připadá jako menší tlak. Je to jako: ‚Prostě půjdu ven a poběžím tři a půl hodiny‘. Nepřipadá mi to jako takový tlak, jako když si řeknu: „Teď musím běžet patnáct kilometrů po téhle hoře, jak dlouho to bude trvat?“. Je to jiný přístup, který je podle mě mnohem méně psychicky náročný než počítání rozdělení a přesných kilometrů.“
Setkání se zvěří jsou téměř vždy neškodná, i když občas můžete potkat chřestýše. A neměli bychom zapomenout na trailového běžce, který letos v horách západně od Fort Collins zabil pumu, která ho napadla. Trailového běžce zabila puma poblíž Idaho Springs v roce 1991.
Několik dalších tipů:
- Boty určené pro trailový běh jsou konstruovány robustněji a mají lepší trakci než silniční boty, takže se do nich vyplatí investovat.
- Vězte, kam jdete, protože na stezkách je mnohem snazší se ztratit než na silnicích ve městě.
- Seznamte se s tím, co dělat, když potkáte chřestýše nebo pumu.
- Zvažte běh s nějakým hydratačním systémem a zvažte, zda s sebou nenosit základní věci první pomoci.
Green začal dělat právě to poté, co po pěti kilometrech běhu na stezce v Centennial Cone Parku v kopcích západně od Goldenu upadl na obličej.
„Vždycky jsem říkal, že běhání je bezpečnější než jízda na kole – jezdím i na horském kole – ale za posledních 10 let jsem měl dva nejhorší pády při běhu, ne na kole,“ řekl Green.
Přestože je běh na stezce těžší a potenciálně nebezpečnější než běh na silnici, trailoví běžci tvrdí, že kompromisy za to stojí. Hulick zvládl loni v říjnu padesátku Bear Chase za 9 hodin a 31 minut, aby dokázal, že dárce ledviny může na této vzdálenosti uspět. Letos má v plánu absolvovat závod Bear Chase na 100 kilometrů (62,1 míle).
„Mám pocit, že při tomto sportu rostu jako člověk,“ řekl Hulick. „Je to těžké a je to spousta práce, ale mnohem víc to člověka posouvá v tom, aby byl silný a přizpůsobivý. Třeba: ‚Pořád nemůžu uvěřit, že dokážu vyběhnout na horu‘. Dodává mi to hodně sebedůvěry, že takové věci zvládnu.“