„Kdo si chce zahrát hru Pravda nebo výzva?“ Ptám se, dívám se mezi Timem a oběma dívkami uvnitř bazénu a zády se opírám o římsu.
„Já! Já!“ Lauren křičí. „Jak vzrušující! Pojďme do toho! Woo!“
Chytá se za hrdlo limonády Bacardi. Zvedá láhev nad hladinu bazénu, zatímco se brodí v šest stop hluboké vodě a opakovaně vystrkuje pravou ruku, aby se udržela na hladině. Víčka se jí chvějí – poté, co vypije několik panáků alkoholu – a levou paži dál používá k udržení Bacardi ve vzduchu… po vypití. Pak se podívá na Tonyu, která je po vypití plechovky Bud Ice podstatně soudržnější a téměř střízlivá. Tonya vypila také jednoho nebo dva panáky malinové vodky, což ji sotva uvolnilo. Kromě rychlého „Ahoj“ nám oběma od našeho příchodu nic neřekla. Objevili jsme se tu na Laurenině (tj. její rodičovské) impozantní usedlosti asi před deseti minutami.“
Lauren zvedne sedmdesátilitrovou láhev – rozpačitě si ji přitiskne ke rtům – a pak z ní vypustí poslední obsah. Znovu vykřikne „Woo!“. Šlehá si vlasy, hází jimi doleva a doprava a neelegantně si cáká na jemná, kostnatá ramena.
„Já půjdu,“ řekne Tim a bouřlivě se zasměje.
„Tak nejdřív… proč se nerozhodnou dámy,“ řeknu, hledám svůj High Life a tlustou, těžkou láhev hned tak nenajdu.
Tonya mě sleduje očima, takže se na ni rozhodně blýsknu koketním úsměvem. Pak se vymrštím nahoru – využívám rovný povrch kluzkých dlaní – a zvednu se z vody. Posadím se na betonový okraj bazénu. „Tonyo, chceš si zahrát hru Pravda nebo úkol… nebo co? Začíná to být nuda. Prsty se mi začínají kroutit jako moje švestkovité přirození tady.“
„Sakra jo,“ dodá Tim, jako by byl podobně švestkovitý. „Tak už si pojďme hrát.“
„Příliš nemorální,“ varuje Tonya a s viditelným znepokojením se podívá na Lauren, než dále vysloví své upřímné obavy: „Já ti nevím, Vinci. Mohlo by se stát něco zlého.“
„Nejsme dva zlí kluci,“ namítá Tim a pohybuje vodou s roztaženýma rukama, opakovaně je rozšiřuje a zase je nese dovnitř, přičemž kope nohama. Mihotají se, rychlostí světla, jindy se naopak zdá, že se pohybují mimořádně pomalu. „Nejsme zlí, Tonyo … . Lauren.“ Jeho slušivý, vítězný úsměv se o několik centimetrů zvětší, nápadně dává najevo svou dychtivost. „Jen hříšníci… že?“
Zakucká se a prudce vystříkne směrem k Tonye spršku vody. „Hraj hru!“
Tonya většinu vody odrazí a prokáže působivé reflexy, když se chrání rukama a předloktím jako ochranou obličeje.
„Zlí kluci a hříšníci jsou vlastně jedno a totéž,“ řekne a záměrně se podívá mým směrem. Poté, co se vyhne nové spršce stoupající vody, vztyčí hlavu a překvapivě její fuchsiové nehty se od sebe se zvučným cvaknutím odlepí jako magnety a – po zvednutí téže ruky – ukáže na místo, kde sedím podél římsy. „Dávej si pozor na svého chlapce, Vinci. Vymyká se kontrole.“
„Dám ti vědět, proč nejsou stejné,“ řeknu poté, co znovu objevím svou dvaatřicítku Miller High Life. Nachází se na levé straně mého boku, metr daleko a úplně převrácená na bok. Popadnu hrdlo, otevřu láhev, loknu si trochu piva a otřu si vodu z prkenných šortek s designem Scooby Doo. Pořád jsem zarytý fanoušek.
„Jen do toho. Vysvětli mi to. Budu poslouchat,“ řekne Lauren a navenek si užívá mou úvodní sestavu na povrchu jejího obličeje covergirl s drobným, perverzním úsměvem.
„A proč?“ ptám se. Tonya odpoví.
„Zase jednou zlí lidé páchají zlo. Je to tak? Co je vlastně zlo? Zlo je, když ublížíš – nebo dokonce – když chcešnebo toužíš ublížit sobě nebo někomu jinému. Jde o to, že zlé jednání je zlovolné a plně úmyslné. Úmyslné rozhodnutí ublížit svému bližnímu, no… to je možná ten nejhorší prohřešek, jaký existuje. Tečka.“
Znovu se mi láhev Miller s tlustým sklem sklání k ústům. Spolknu dalších pár uncí zlatohnědého pěnivého piva. „Samozřejmě, že sklony hříšníka obvykle souvisejí s flámováním. Jsem dalek hyperboly, ale hřešení může být neuvěřitelně zábavné. Děláme to proto, abychom se uvolnili, zbavili se nechtěných zábran a vlastně si užili života. Pokud je hřích pečlivě kontrolován, těžko může někomu ublížit. Nikdo na něj neumírá. Nikdo se nikdy příliš nezraní. Souhlasíš, Tonyo?“
Tonya se podívá směrem k Lauren – když její sestra postaví láhev Bacardi na okraj bazénu. Ta s malým, bezduchým plácnutím spadne dozadu do vody. Lauren ji dokonce odkopne drobným podpatkem a odplave pryč.
„Ano,“ souhlasí Tonya a jen lehce se ušklíbne. „Myslím, že to je rozumný pohled na rozdíl mezi zloduchy a hříšníky. Možná jsem to jen trochu přeháněla.“
„Takže teď si můžeme zahrát hru Pravda nebo úkol?“ Tim se odvážně zeptá.
Tonya v sobě stále drží znatelnou dávku trémy.
„Takže to budeme mít pod kontrolou?“ zakňourá nervózně.
„Fajn,“ řekne Lauren. Víčka se jí zvedají a opilostí padají dolů a ona se namáhavě vrhá k Timovi zpomalenými skoky ve stylu měsíční chůze. „Pravda nebo výzva, Timmy. Jsi tak roztomilý. Jako štěně. Chci tě celý den hladit…“
Plácne prázdný vzduch, pak – aby bylo napodobivé gesto lépe vidět – plácne do modré vodní hladiny, která je příjemně vyhřátá na dvaasedmdesát stupňů, až dorazí podobným houpavým způsobem k Timově přední straně. „Řekni odvahu, Time… nebo ti uříznu péro svými nehty.“
Uspořádá své jablkově červené nehty do výhružného kočičího drápu a dodá: „Vyber si odvahu. Nenuť mě, abych tě vykastrovala, Timmy.“
„Odvaž se,“ řekne Tim nevzrušeně, oči slavnostně přivřené k Laureniným.
„Hodný kluk,“ odpoví Lauren a jednou vzrušeně zatleská. Gestikuluje světlými nehty, které teď ukazuje na mělkou stranu bazénu. „Jdi dát francouzský polibek Tonye. Chci vidět, jak se jazyky proplétají jako lesbičky při sexu. Třicet vteřin hlučného muchlování. Půl minuty… jinak se to nebude počítat, kluci.“
Tim se dívá na Tonyu, jak nevzrušeně šlape rukama a nohama do vody. Rozběhne se k ní, aniž by zkontroloval, jestli Tonya souhlasí. Tonya souhlasí a rozhodne se přeskočit – místo aby k němu plavala – na pomalu se pohybující náskok. Obejmou se jako staří milenci a jejich rty se spojí výměnou jazyků na požadovanou dobu.
„Woo!“ Lauren vykřikne, ale pak něco upoutá její omámenou pozornost.
U skleněného stolku objeví další láhev alkoholu. Stůl je záměrně umístěn před širokou vyhlídkou, zřejmě proto, aby si její blahobytná rodina mohla prohlížet flóru a divokou zvěř – sestávající převážně z ptáků, kojotů a občas vlků – kdykoli nahlédne do rozlehlého kaňonu za Laureniným domem.
Probojuje se vodou k okraji bazénu, zvedne se, vyděšeně nejistě sprintuje po mokrém betonu, pravděpodobně v honbě za lahví alkoholu. Kupodivu se dostane ke stolu, aniž by zažila zraňující pád. Zajistí láhev v roztřeseném sevření a – poté, co ji málem upustí, ale zachytí ji koleny – odnese alkohol zpět k bazénu a skočí do vody. S lahví malinové vodky se zvedne zpátky nahoru.
„Kdo je další na řadě?“ vykřikne hlasitě.
„Vince,“ řekne Tonya.
S odměřeným, radostným výrazem se podívá na mě, když Tim sebevědomě skočí zpátky do hlubšího konce bazénu. Pak se odlepí od stěny jako olympijský plavec – po dvou metrech – a jeho středně vysoké tělo (metr osmdesát a devět centimetrů) torpéduje celou střední částí a znovu se přiblíží k šestimetrové vodě.
„Fajn, jdu do toho,“ řeknu, držím si pivo a užívám si vyvýšený výhled z římsy.
„Pravda, nebo výzva?“ ptám se. Tonya se dychtivě ptá.
„Pravda,“ odpovídám.
„Ne, ty srabáku -“ Lauren mi skočí do řeči, předvede svůj kočičí drápek a vehementně zavrtí hlavou na rozzlobený protest. Zvedne malinovou vodku, teprve teď zjistí, že uvnitř láhve už žádný alkohol není. Na vteřinu nebo dvě zjevně zklamání přebije výraz její tváře, ale pak si po demonstrativním pokrčení ramen povzdechne a následuje perné zamávání hlavou. Její vlasy se okamžitě rozcuchají a vystřelují kuličky vody pryč jako vodní druh kulometu.
„Nebuď smolař, Vinci,“ řekne a odhodí láhev na trávu.
Otočí se na kraji bazénu a znovu zformuje kočičí drápky. „Nemysli si, že ti neuseknu i Johnsona. Vince si vybere odvahu. Dělá výzvu.“
„Dobře. Tak se odvaž. Jestli to Lauren udělá radost, tak já -„
„- Hrozné!“ Lauren prakticky vykřikne.
Tonya se na nás podívá, prohlíží si Lauren a mě, zatímco se rozhoduje pro výzvu.
Napiju se posledního doušku Miller High Life, odhodím láhev tím, že vystoupím a zodpovědně ji odložím do jediné nádoby na odpad. Poté mám nejsilnější touhu okamžitě vklouznout zpátky do teplého bazénu.
„Cože?“ ptám se. Říkám a směju se. Poté se zvědavě podívám směrem k Lauren.
Lauren nevypadá, že by s tím nápadem nesouhlasila. Tak si to rozmyslím. „Dobře. Jsem pro.“
Přejdu k Laurenině štíhlé postavě ve vodě. Upraví si vlasy, takže se jí mokré prameny drží vzadu na ramenou, předběžně držené dál od obličeje. Čekám, až si spustí horní díl, zachichotá se a pak se s přivřenými ústy a neskromným úsměvem rozhlédne na různé strany, znatelně nadšená, že se hra tímto způsobem povýšila. Jakmile je její plný hrudník odhalen, pokyne mi vstřícným gestem ruky, abych se přiblížil. Přistupuji blíž, spouštím se k jejímu hrudníku a – jak se odvážím – obtáčím rty kolem vyčnívajícího hrbolku. Její bradavka vypadá jako růžové býčí oko. Je velká jako špendlík a velmi se podobá figurce z hry „Sorry“, která postupuje po skládací hrací desce. Pružné ňadro chutná jako chlorovaná voda, když jazykem kroužím kolem bradavky a stále ji přitom lehce přidržuji.“
„Odvaž se!“ Lauren křičí na svou sestru.
Překrývá si limetkově zelený top přes prsa, pomalu je zakrývá a potom si narovnává horní část dvoudílného trička. Touhu udržet úroveň vzrušení pociťují všichni stejně, zejména Tonya, snášející vysoký tón Laurenina neustálého křiku na vzdálenost lokte od ní: „Odvaž se! Dare!“
„Nic chlípného. Pšššt! Slyším tě -“ Tonya natáhne otevřenou ruku k Laureniným ústům, jako by jí chtěla sevřít rty, ale ve skutečnosti se jí nikdy nedotkne. „Pšššt! Slyším tě. Odvaž se.“
„Nic tak nechutného, Vinci.“ Zatímco mluví, její čtvrtcentimetrové – podobně prodloužené jako Laureniny – nehty hrozí, že mě rozseká na kousky. Je jako Uma Thurmanová z filmu Kill Bill, máchá drápy a vydává hrdelní zvuky jako tygr.
Dvojčata očividně myslí stejně. Nejspíš mají i podobný vkus. Každopádně další neznámé informace o jejich vytříbené chuti a citu budou – nepochybně – do konce hry bezpečně uloženy v mé hlavě. Na tuto noc budu určitě ještě dlouho vzpomínat.
„Jsme sestry -“ Tonya argumentuje a směje se směrem k hvězdné, temné obloze. „Že by tě to vzrušovalo, Vinci? Ty úchyle.“
„Ano. Ano, vzrušilo,“ říkám bez ostychu. „To by mě hodně vzrušilo.“
Lauren už je – v tuhle chvíli – čelně nahá a světle zelený top od ní odplouvá na hladině levotočivé, rozbouřené vody.
„Nebuď posera, ségra,“ Lauren přiskočí k Tonye.
Tonya se zavrtí a sáhne si za záda. Její černý top s květinovým vzorem padá k vodě, unášen doleva ke skimmerovému odtoku.
Brzy jejich měkká těla splynou jedno s druhým. Zdá se, že se všechno prolíná: jazyky, ňadra velikosti B, vlasy po ramena, vzájemně se chytají za paže malýma stejnýma rukama, jak se bez zábran, bez zábran, neomezeni tabu nebo jakýmikoliv běžnými zábranami francouzsky muchlují. Když se jejich těla rozpojí, na okamžik si pohlédnou do očí. Věnují si sebevědomé pohledy, které signalizují, že to, co právě dokončili, pro ně není velký problém. Vždyť totéž už dělali mnohokrát! Nakonec se podívají naším směrem, Lauren se ukloní, pak Tonya, obě se usmívají a vypadají euforicky.
„Výborně,“ řekne Tim a zatleská.
„Půjdu znovu,“ nabídne Tim, stále ještě nadšený tím, co právě viděl.
Plave blíž k nám třem. Zamává na dvojčata nahoře bez a znatelně zvedne obočí, jen trochu se ušklíbne, když se otočí mým směrem a sdílí se mnou výrazný souhlas. Ještě víc je zvedne, když znovu pohlédne mezi nahé dívky.
„Kdo mě chce udělat?“
Tiše si pro sebe zakroutí hlavou, což bylo po jeho opakovaném vtipu docela otřepaných pár věcí, a dokonce svou nervozitu ještě zvýrazní tím, že směrem k nim mávne rukou… popravdě řečeno poněkud zženštile. Díky zvýšenému pocitu sebeuvědomění se opět velmi vážně zatváří. „To je jedno. Kdo mě chce o co požádat – Tonya, Lauren?“
„Mám nápad,“ řekne Lauren pohotově. „Vytáhni ptáka a skoč do bazénu.“
„Cože?“ Tim předstírá zmatek.
„Řekla,“ říká Tonya a směje se. „Vytáhni ptáka a skoč do bazénu.“
„Kašli na to,“ řekne Tim a zjevně se zbaví jakýchkoli obav.
Jeho šortky na prkno v surfařském stylu – se vzorem krabů a mořských řas – vydávají od pásku na suchý zip prudký trhavý zvuk. Od jeho malého břicha v pase šortky pomalu a důsledně klesají dál do poněkud průhledné, pomalu se pohybující vody. Jeho holý zadek má toastově hnědou barvu a nechutně dlouho se mihotá nad hladinou bazénu, protože se opírá o svá středně silná předloktí a tricepsy, zatímco se tlačí na římsu. Pokračuje – nahý jako dítě po narození – a protože, ačkoli by mu to popírání neprospělo, trpí podobným stavem jako novorozenci, kteří mají obnažený, scvrklý penis.
Pohrává si se svým miniaturním údem, dokud se nezvětší natolik, aby ho mohl pevně uchopit a houpat se na něm jako na laně. Pak stiskne visící nádobíčko pravou rukou a začne s penisem mávat jako kovboj s lasem – špička se vlní jako rybí hlava – a skočí zpátky do teplé, šplouchavé vody.
„Woo!“ Lauren křičí.
Ještě Tonya, která si sama tleská, křičí: „Woo!“, ale pak zamíří na druhý konec bazénu. Odchod je pravděpodobně způsoben tím, že chce napravit svůj vzhled. Ve skutečnosti je to dokonalá desítka bez jediné chybičky. Vždycky bude.“
Tim se vynoří a okamžitě strne hlavou dozadu. Důrazné mlasknutí jeho šest centimetrů dlouhých vlasů je odvážnou deklarací jeho vítězství nad zábranami a sebevědomím, voda je tak trochu jako ohňostroj vyskakující kolem jeho poměrně pohledné, namodralé tváře. Je přemožitelem největšího strachu celého lidstva: studeného, mokrého penisu.
„Vinci,“ říká, jako by byl pokřtěný. „Mám pro tebe výzvu, chlape.“
„Jakou,“ říkám s chladným úsměvem. „Co to je?“
„Vyzývám tě, abys to udělal s Lauren.“
„Cože?“ Řeknu. „To je šílený.“
Od let stupňujícího se flirtu s Tonyou si slibuju, že se s ní dám dohromady, ale Lauren taky není špatná volba jako přítelkyně. Sama je vzhledově i osobnostně docela k sežrání, alespoň pokud soudím podle toho, co jsem se dnes večer dozvěděl. Občas se Lauren objevovala v Pay Less, když jsme s Tonyou obě pracovaly, ale vždycky byla tak málomluvná a nepřístupná, že jsem ji možná neprávem měla zaškatulkovanou jako nepřístupný typ. Myslela jsem si, že se věnuje hlavně četbě dlouhých knih a modlitbám v kostele. Předpokládal jsem, že by přijala upřímnou nabídku k sňatku až poté, co by se s nějakým chlapem léta „tahala“, a ne že by souhlasila s tím, že bude „chodit“ s nějakým člověkem.
Tonya se zatoulala na vzdálenější konec bazénu. Něco hledá; mezitím její holé stehno jemně ťuká o čtvrtý schod vedoucí k zemi. Nakonec najde svou kabelku, směrem doleva a spočívající jen pár centimetrů od okraje bazénu. Šmátrá po něčem uvnitř kabelky, nejspíš po lahvičce parfému nebo nějakém kompaktu.
„Dole jsem nahá,“ řekne Lauren, jako by chtěla ukrást pozornost.
„Slyšela jsem, že -“ Řeknu a ponořím se do okamžiku prudkosti. „Pojďme na to.“
„Super!“ Tim hluboce vykřikne. Zašpulí ústa. Bum: „Nemůžu uvěřit, že se to děje!“ Tak se ta slova ozývají kaňonem. Kaňon jeho slova překřičí zpět.“
Zavřu oči, než se ponořím do teplého bazénu. Uvědomím si, že to dříve nebo později budu muset udělat, znovu je otevřu a žabím stylem plavu k bledým sloupům, které se zmítají a kopou několik metrů ode mě. Opakovaně klesají a zvedají se, ale nikdy neklesnou níž než metr nad neuchopitelný pohled na dno bazénu.
Dorazím k Laureninu – ne víc než – 130kilovému šlapajícímu tělu. Zlehka ji držím za nohy a oběma palci a ukazováčky obepínám hladké, těstovité tělo nad koleny. Poté vyplazím jazyk a spojím rty s její odhalenou vaginální oblastí. Z vrcholu tmavě purpurově červeného otvoru vystupuje bulka, klitoris, což jsem věděl už před tím starým vtipem ze South Parku. Olíznu slanou část kůže kolem klitorisu, pod hustým keříkem zježených chloupků. Teprve – a to až po oční a nesporné kontrole – si uvědomím, že můj jazyk obrušuje šest, sedm nebo dokonce osm drobných knoflíkových výčnělků, které společně lemují i fialové stěny její pochvy.
Konec
Ryan Gregory Thomas je kandidátem magisterského studia beletrie na San Diego State University. V rámci tohoto programu studoval jako postgraduální student u některých z nejvášnivějších avantgardních spisovatelů. Na Amazon.com má k dispozici několik knih publikovaných děl. Jako autor beletrie publikoval mimo jiné v časopisech Everyday Fiction, Short Story.me a kromě získání titulu MFA pracuje jako autor grantů pro literární časopis San Diego State University Fiction International.
.