Ve státních primárkách zvítězili pouze tři kandidáti: Walter Mondale, Gary Hart a Jesse Jackson. Zpočátku byl za favorita na zisk demokratické nominace považován bývalý viceprezident Mondale. Mondale měl největší podporu stranických představitelů a získal více peněz než kterýkoli jiný kandidát. Jackson i Hart se však ukázali jako překvapiví a pro Mondalea nepříjemní soupeři.
Jackson byl druhým Afroameričanem (po Shirley Chisholmové), který vedl celostátní kampaň na prezidenta, a byl prvním afroamerickým kandidátem, který byl vážným uchazečem. Během primárek získal 3,5 milionu hlasů a byl třetí za Hartem a Mondalem. Podařilo se mu zvítězit ve Washingtonu, Jižní Karolíně a Louisianě a rozdělit si Mississippi, kde se konaly dva samostatné souboje o demokratické delegáty. Díky primárkám pomohl Jackson potvrdit význam černošských voličů pro tehdejší Demokratickou stranu na Jihu. Během kampaně se však Jackson nevybíravě vyjádřil o Židech jako o „Hymies“ a o New Yorku jako o „Hymietown“, za což se později omluvil. Přesto byla tato poznámka široce medializována a zmařila jeho kampaň za nominaci. Jackson nakonec získal 21 % hlasů v celostátních primárkách, ale obdržel pouze 8 % delegátů na celostátní sjezd a zpočátku obvinil, že jeho kampaň poškodila stejná stranická pravidla, která umožnila Mondaleovi zvítězit. Mondaleovi také vyčetl, že Hubert Humphrey byl „posledním významným politikem z oblasti St. Paul-Minneapolis“.
Kolorádský senátor Gary Hart byl málo známý, když v únoru 1983 oznámil svou kandidaturu, a v porovnání s jinými známými osobnostmi se v průzkumech sotva dostal nad 1 %. Aby tomu Hart čelil, zahájil kampaň v New Hampshire brzy a koncem září, několik měsíců před primárkami, podnikl tehdy bezprecedentní agitační turné. Tato strategie přitáhla k jeho kampani pozornost celostátních médií a do konce roku 1983 se v průzkumech mírně vyšvihl do středu pole, většinou na úkor potápějících se kandidatur Johna Glenna a Alana Cranstona. Mondale koncem února snadno zvítězil v Iowském volebním shromáždění, ale Hart získal v průzkumech více než očekávaných 16 %. O týden později v primárkách v New Hampshire šokoval většinu stranického establishmentu a médií, když porazil Mondalea o deset procentních bodů. Hart se okamžitě stal hlavním Mondaleovým vyzyvatelem v boji o nominaci a zdálo se, že má momentum na své straně.
Hart kritizoval Mondalea jako „staromódního“ demokrata Velké společnosti, který symbolizuje „neúspěšnou politiku“ minulosti. Hart se prezentoval jako mladší, svěžejší a umírněnější demokrat, který by mohl oslovit mladší voliče. Stal se z něj impozantní kandidát, který zvítězil v klíčových primárkách v Ohiu a Kalifornii a v několika dalších, zejména na Západě. Hart však nedokázal překonat Mondaleovu finanční a organizační převahu, zejména mezi odborovými předáky na Středozápadě a průmyslovém Severovýchodě. Hartovi také velmi uškodilo, když během televizní debaty Mondale použil populární slogan z televizní reklamy, aby zesměšnil Hartovu vágní platformu „Nové myšlenky“. Když se Mondale na kameru obrátil na Harta, řekl, že kdykoli slyší Harta mluvit o jeho „Nových myšlenkách“, připomíná mu to slogan fastfoodu Wendy’s „Where’s the beef?“. Tato poznámka vyvolala hlasitý smích a potlesk publika a Harta zaskočila. Hart se z Mondaleova obvinění, že jeho „nové myšlenky“ jsou povrchní a málo konkrétní, nikdy zcela nevzpamatoval. Již dříve se Hart v téže debatě v rámci demokratických primárek dopustil vážného faux pas, o němž se z velké části nepsalo. Na otázku, co by dělal, kdyby přes železnou oponu přeletělo neidentifikované letadlo ze země Varšavské smlouvy, Hart odpověděl, že by poslal nahoru letadlo amerického letectva a dal by mu pokyn, aby zjistilo, zda se jedná o nepřátelské letadlo, pohledem do okna kokpitu, zda piloti mají na sobě uniformy. Jeho spolukandidát John Glenn, bývalý stíhací pilot námořní pěchoty, odpověděl, že to je fyzicky nemožné.
Při debatě u kulatého stolu mezi třemi zbývajícími demokratickými kandidáty, kterou moderoval Phil Donahue, se Mondale a Hart dostali do tak ostré hádky na téma U.S.A., že se jim to nelíbilo.USA ve Střední Americe, že Jackson musel poklepat sklenicí vody na stůl, aby se uklidnili.
Mondale se postupně vzdaloval Hartovi v počtu delegátů, ale závod byl rozhodnut až v červnu, v „Super Tuesday III“. Toho dne se rozhodovalo o delegátech z pěti států: Jižní Dakoty, Nového Mexika, Západní Virginie a velkých cen Kalifornie a New Jersey. Poměrný charakter výběru delegátů znamenal, že Mondale v tento den pravděpodobně získal dostatečný počet delegátů, aby si zajistil deklarovanou podporu nadpoloviční většiny delegátů, a tedy i nominaci, bez ohledu na to, kdo ve skutečnosti „vyhrál“ sporné státy. Hart však tvrdil, že nezařazení superdelegáti, kteří se dříve hlásili k podpoře Mondalea, by přešli na jeho stranu, pokud by v primárkách Super Tuesday III zvítězil. Hart se opět dopustil faux pas, když krátce před primárkami urazil New Jersey. Při kampani v Kalifornii poznamenal, že „špatnou zprávou“ sice je, že on a jeho žena Lee musí vést kampaň odděleně, ale „dobrou zprávou pro ni je, že ona vede kampaň v Kalifornii, zatímco já v New Jersey“. Když jeho žena prohodila, že „musela držet medvídka koalu“, Hart odpověděl: „Neřeknu vám, co jsem musel držet já: vzorky ze skládky toxického odpadu“. Hart sice v Kalifornii zvítězil, ale v New Jersey prohrál, přestože v průzkumech vedl až o 15 bodů.
V době, kdy v San Francisku začal demokratický sjezd, měl Mondale více než dost delegátů na to, aby získal demokratickou nominaci. Po Mondaleově prohře s Ronaldem Reaganem se však Hart rychle stal hlavním favoritem na prezidentskou nominaci Demokratické strany v roce 1988. Toto postavení si udržel až do roku 1987, kdy jeho kandidaturu překazil sexuální skandál.
Mondaleova nominace znamenala teprve pátý případ, kdy Demokratická strana nominovala na prezidenta soukromou osobu (tj, který v době nominace a volby nepůsobil v oficiální vládní funkci), a to po bývalém guvernérovi státu Georgia Jimmym Carterovi v roce 1976, který následoval bývalého guvernéra státu Illinois Adlaie Stevensona II. v roce 1956, který následoval bývalého kongresmana Západní Virginie Johna W. Davise v roce 1924, jemuž předcházel bývalý prezident Grover Cleveland v roce 1892. Dalšího soukromníka nominovala Demokratická strana až v roce 2016, a to bývalou ministryni zahraničí Hillary Clintonovou. O čtyři roky později strana nominovala bývalého viceprezidenta Joea Bidena. Ze sedmi demokratických kandidátů, kteří byli nominováni jako soukromé osoby, zvítězili ve svých prezidentských volbách pouze Jimmy Carter, Grover Cleveland a Joe Biden.