Getty
„Homeostáza, z řeckých slov pro „stejný“ a „stálý“, označuje jakýkoli proces, který živé organismy používají k aktivnímu udržování poměrně stabilních podmínek nezbytných pro přežití.“
– emeritní profesor Kelvin Rodolfo, v Scientific American
Ačkoli slovo homeostáza vzniklo před méně než sto lety, popisuje jev starý jako lidstvo. Po celou dobu naší existence je homeostáza – jakási dynamická stabilita – nezbytná pro naši pohodu. Pokud je nám například příliš horko, máme tělesné mechanismy, jako je pocení, které nás ochladí na optimální teplotu. A pokud ty nefungují, naučili jsme se používat vnější vyrovnávací prostředky: přesunout se do stínu, najít chladnou vodu, kterou se polijeme a/nebo se napijeme. Pokud máme příliš málo energie, kterou můžeme spálit jako palivo, dostaneme hlad. Jsme naprogramováni tak, abychom se drželi v rámci souboru fyzických parametrů, které nás udržují naživu a zdravé a které vnímáme jako „pohodlné“.
Historicky nám také dobře posloužila sociologická homeostáza. Schopnost vytvářet a udržovat stabilní rodinné skupiny a větší pracovní skupiny – vesnice, farmy nebo továrny – zvyšovala pravděpodobnost, že tyto skupiny budou časem schopny prosperovat a růst. Dodržování víceméně stejných pravidel, pěstování a konzumace stejných potravin, stejná vzájemná očekávání, která se po mnoho let osvědčovala; to vše bylo dobrou pojistkou proti nevyhnutelným vnějším poruchám – neúrodě, nemocem, invazi. A jakmile neobvyklá okolnost pominula, naučili jsme se co nejrychleji vrátit k „normálu“. Stručně řečeno: po naprostou většinu naší lidské historie představovala významná změna téměř vždy hrozbu pro náš blahobyt a bylo třeba ji okamžitě zvládnout nebo odstranit, abychom se vrátili k homeostáze, ke statu quo.
Takže tu máme tuto hluboce zadrátovanou, odvěkou snahu o homeostázu. A místo aby nám sloužila téměř neustále, jak tomu bylo po tisíciletí, slouží nám nyní jen po určitou dobu. Slouží nám fyziologicky: stále je důležité udržovat naše tělo v určitých parametrech hmotnosti, teploty a hydratace, abychom zůstali zdraví a vitální. Naše snaha o homeostázu nám často slouží i mezilidsky: stále je zdravé a důležité – možná více než kdy jindy – vytvářet a udržovat pevné a stabilní lidské vazby.
Ale organizačně (a řekl bych, že i politicky, vědecky a ekonomicky) budeme muset opustit naše odvěké zaměření na udržování stejných věcí a místo toho se naučit cítit se dobře a najít nový druh dynamické stability ve stavu neustálých změn. Abychom dnes, zítra a příští rok přežili a prosperovali, musíme sami sebe a své organizace přepojit. Musíme vytvořit alternativy k našemu časem prověřenému spoléhání se na stabilitu a známé – vybudovat nové způsoby myšlení a fungování, které nám umožní přijmout a dokonce i přijmout neustálou, víceúrovňovou změnu.
Jak to udělat? O tom, jak vnímat změny jako normální a dobře jimi procházet, bych mohl napsat celou knihu (a vlastně ji i píšu – čekejte ji v roce 2020). Prozatím se však podělím o schopnost, která je jádrem zvládání změn: naučit se změnit naše myšlení o samotné změně.
Nejčastěji, když je navržena změna, která se nás dotkne, jsou naše první myšlenky – to, co si o ní říkáme – negativní. Říkáme si, že změna bude obtížná (těžko proveditelná, komplikovaná, nepříjemná), nákladná (časově náročná, poškozující nás nebo naši pověst) a/nebo divná (ne tak, jak se lidé chovají, ne tak, jak se očekává). Když si tyto věci říkáme, zdá se nám změna hloupá nebo dokonce nebezpečná (antihomeostatická); automaticky nás to nastavuje na to, abychom se změně bránili nebo ji dokonce sabotovali.
Naštěstí pro nás všechny se můžeme rozhodnout, že k sobě budeme mluvit jinak. Můžeme se zaměřit na to, jak by změna mohla být ve skutečnosti snadná (jednodušší než dosavadní přístup, který jsem se kdysi naučil, nebo rychlejší), přínosná (dá mi něco, čeho si cením, například zlepšení vztahů nebo nové dovednosti) a normální (takhle bychom to mohli dělat všichni nebo takhle to dělají úžasní lidé).
Navrhuji vám, abyste to zkusili, až vám bude příště navržena nějaká změna. Všimněte si, jak o ní sami se sebou mluvíte, a pokud váš vnitřní dialog směřuje k obtížnosti, nákladnosti a podivnosti, zjistěte, jak můžete místo toho sami se sebou mluvit o tom, jak by změna mohla být skutečně snadná, přínosná nebo normální. Možná budete překvapeni, jak se díky této jednoduché vnitřní změně můžete okamžitě cítit otevřenější a zvědavější na možnosti, které jsou se změnou spojeny. Hodně štěstí – a dejte mi prosím vědět, jak to funguje.