Každý se někdy naštve. Často však rozčilení zhoršuje to, že se může cítit jako změť bolestných emocí bez většího vědomého pochopení toho, proč toto rozčilení prožíváme, a ještě více toho, proč je rozčilení vzhledem k dané situaci tak zlé.
Mám nový způsob, jak se na rozčilení dívat. Pokud prohodíte slova up a set z up set na set up, uvidíte novou pravdu o rozčilení. Ta spočívá v tom, že pokaždé, když se rozčílíte, jste vesmírem nastaveni tak, abyste si zcela uvědomili něco, co si ještě zcela neuvědomujete, a abyste viděli něco nového o své osobní pravdě. Osobní pravda se skládá z osobních pocitů, myšlenek, potřeb a přání. S vědomím této osobní pravdy můžeme jak sdělit, co je skutečné, tak podniknout účinné kroky ve směru našich skutečných přání a provést změny, o které nás naše vnitřní bytost prosí.
Na nejzákladnější úrovni se rozrušení ve skutečnosti týká čtyř věcí:
- Záměru, kterému je bráněno nebo se mu odporuje
- Neúspěšné komunikace
- Nezahojeného zranění z minulosti, které bylo znovu aktivováno tím, co se stalo
- Nesplněného očekávání
Rozrušení se může týkat jedné nebo všech těchto věcí.
- Jako živé bytosti je náš pocit pohody závislý na naší schopnosti stanovit si záměr a projevit ho. Tak získáme pocit svobody, posílení a štěstí. Když něco chceme, musíme být schopni použít svou svobodnou vůli, abychom to uskutečnili. Když se někdo nebo něco tomuto našemu záměru nebo přání brání, cítíme se opravdu, ale opravdu špatně. Zpochybňuje to náš pocit osobní svobody, zmocnění a štěstí. Cítíme se rozrušení.
- Když máme něco sdělit, je pro nás důležité, abychom dokázali přesně sdělit, co chceme sdělit, a aby osoba na druhé straně toto sdělení přijala. Musíme být schopni vyjádřit se způsobem, který přesně odráží naši osobní pravdu, a potřebujeme, aby druhá osoba tuto pravdu viděla, cítila, slyšela a pochopila. Potřebujeme, aby ji přijal. Pokud se tak nestane, jsme rozrušení.
- Bez ohledu na to, jak dobré bylo naše dětství nebo minulost, všichni jsme zažili situace, kdy jsme pociťovali trápení a kdy pro ně nebylo řešení. Tyto situace se stávají nezhojenými ranami, které se vryly do naší bytosti. Všichni chodíme ve svém životě s těmito zraněními z minulosti a v tomto vesmíru, který funguje jako 360stupňové zrcadlo, se stále řadíme k okolnostem, lidem, místům a událostem, které tato zranění odrážejí. Tímto způsobem se nás vesmír snaží přimět, abychom vyřešili to, co nikdy vyřešeno nebylo. Kdykoli k tomu však dojde, cítíme se rozrušení.
- Jako živé bytosti jsme tvůrci a manifestátoři. To znamená, že stejně jako sochař má způsob, jakým chce, aby jeho umělecké dílo skončilo, máme očekávání téměř pro každou situaci, do které se dostaneme. Upínáme se k tomu, jak by to mělo být. Myslíme si věci jako: „Měli bychom být přátelé, měli bychom věci řešit, tohle neměl říkat, měl by přijmout X. Neměla bych se tak cítit atd.“. Když se tato očekávání nenaplní, rozčílíme se.
Pokud se někdy rozčílíte, podívejte se na tento seznam a zjistěte, jak některá ze všech těchto položek byla součástí dané situace. Začněte s něčím ještě dnes. Vzpomeňte si na situaci, která vás rozrušila.
- Co se stalo?
- Měl jsem v této situaci nějaké přání nebo záměr, kterému bylo bráněno nebo kterému bylo bráněno? Pokud ano, jak? Jaký jsem z toho měl pocit? Proč konkrétně mě to rozrušilo? Co ve mně vyvolalo pocit, že možná nikdy nebudu moci mít nebo získat?“
- Sdělil jsem své pocity, myšlenky, touhy, potřeby a cokoli dalšího, co jsem potřeboval sdělit, způsobem, který mi připadal autentický a věrný tomu, co je ve mně v této situaci skutečné? Pokud jsem to udělal, nebo i když jsem to neudělal, měl jsem pocit, že mě druhá osoba nebo osoby zapojené do situace skutečně cítily, viděly a slyšely, aby mě skutečně pochopily? Měl jsem pocit, že to, co jsem potřeboval sdělit, a mou osobní pravdu přijal? Pokud ne, jak jsem vnímal, jak bylo či nebylo sdělení vyjádřeno a jak bylo či nebylo přijato?“
- Jaký bolestný zážitek z mé minulosti by mohl být odrazem tohoto? Jaká zkušenost mohla být nevyřešená, kterou tato situace znovu vyvolává v mém vědomí? Co jsem v této minulé nevyřešené situaci potřeboval, abych se cítil vyřešený? Jak mohu tyto potřeby naplnit, abych si vytvořil/a pocit vyřešení ve vztahu k této situaci, která je opakováním té minulé, aby to tentokrát mohlo být jinak? V mnoha situacích si ani neuvědomujeme, jaká situace nebo zranění z minulosti se odráží v našem současném životě, protože když jsou situace neřešitelné, nacpeme je do svého podvědomí. Z tohoto důvodu jsem vytvořila proces pro objevení a vyřešení těchto zranění z minulosti, která způsobují opakující se bolestivé vzorce a rozrušení v našem dospělém životě. Nazývá se Proces dokončení. Tento proces se můžete naučit v mé knize, která se doslova jmenuje: Proces dokončení.
- V této situaci se podívejte na očekávání, která jste měli, a na to, jak byla nenaplněna.
a. Co jsem očekával, že se stane?
b. Co jsem očekával, že si budou myslet?
c. Co jsem očekával, že budou cítit?
d. Co jsem očekával, že řeknou?
e. Co jsem očekával, že udělají?
f. Co jsem očekával, že nyní udělají, aby rozrušení vyřešili?
g. Co jsem očekával/a, že si budu myslet já sám/sama?
h. Co jsem očekával/a, že budu cítit?
i. Co jsem očekával/a, že řeknu?
j. Co jsem očekával/a, že udělám?
k. Co jsem očekával/a, že nyní udělám, abych rozrušení vyřešil/a?
Nikdy se nemýlíte, když cítíte to, co cítíte. To, jak se cítíte, je vždy dokonalým a přesným odrazem vašeho vnímání, bez ohledu na to, zda je vaše vnímání přesné či nikoli. S tímto vědomím však můžete své vnímání přímo řešit. Zeptejte se sami sebe, co by v této situaci museli udělat, aby to bylo lepší? Co jsem ochoten udělat já, aby to bylo lepší? A pak se sami sebe zeptejte, zda je to realistické nebo spravedlivé? Podívejte se na svá očekávání. Zeptejte se sami sebe: Kdyby nikdo z nich nebyl přítomen, žádná představa o tom, jak by to mělo být, co by bylo jinak a co by mohlo být možné? Někdy, pokud to, co nás rozrušilo, je konflikt s někým jiným, musíme si upřímně uvědomit, zda chceme vyřešit/napravit/spojit se, nebo vyhrát/ mít pravdu/přimět druhého, aby se vzdal. Pokud to, co chcete, je vyřešení/náprava/spojení, zeptejte se sami sebe: „Čeho bych se mohl/a vzdát nebo co bych musel/a přijmout, abych se k tomu v této situaci přiblížil/a?“
Jakmile budete mít odpovědi na tyto otázky, budete mít pochopení pro to, PROČ jste rozrušeni. Na základě tohoto uvědomění budete mít také lepší představu o tom, co byste mohli potřebovat a co je třeba sdělit a jaké kroky je třeba podniknout, abyste pocítili odhodlání na své straně. Rozčilení není nikdy příjemné, ale bude lepší, když od nynějška budete ochotni dovolit vesmíru, aby vás nastavil tak, abyste si to zcela uvědomili. Naše jediná pozice moci vychází z reality. Když si ujasníte realitu svých rozrušení, bude možné je řešit.
.