Vždycky to tak nebylo.
Bývaly doby, kdy se v NBA hrály zápasy, po nich následovaly pozápasové rozhovory a odtud lidé sledovali zajímavosti, četli zprávy a s napětím očekávali další zápas.
Nyní se po každém zápase play-off koná netrpělivě očekávaná pozápasová tisková konference.
Pódium se stalo improvizovanou komediální přehlídkou trenérů i hráčů. Problém je samozřejmě v tom, že hráči a trenéři NBA ve skutečnosti nejsou až tak vtipní.
Je roztomilé, že Chris Paul může na pódium přivést své dítě a nechat ho napodobovat Blakea Griffina. Ale ve velkém měřítku to nemá žádný vliv na výsledek právě odehraného zápasu, ani na výsledek budoucích zápasů.
Schopnost hráčů NBA, a dokonce i trenérů, být na pódiu zábavní má vliv na jednu jedinou věc: na marketing. Propagace sportu, ligy a zúčastněných jednotlivců, a to vše za účelem poskytnout trochu komického odlehčení po těžkém zápase NBA.
Žádný významný týmový sport nespoléhá na veřejnou image svých superhvězd více než NBA.
NFL, NHL i MLB potřebují své hvězdy. Fotbal i hokej však mají tváře svých nejlepších hráčů zahalené ochrannými pomůckami. Baseball má vymezení mezi nadhazovači a pálkaři, které ovlivňuje četnost jejich výskytu v zápasech.
NBA – se svými dvanáctičlennými soupiskami a pětičlennými základními sestavami – je vlastní ligou.
Každá špetka publicity, kterou mohou její superhvězdy získat, je příležitostí ke zlepšení velmi prestižní image, na níž závisí úspěch ligy.
Tiskové konference po zápase byly zpeněženy stejně jako dresy, tenisky, šortky, čelenky a nealkoholické nápoje. Jsou hybnou silou značky, kterou se liga snaží vytvořit.
Tyto konference se stejně jako mnoho dalších částí sportu a celé společnosti staly stroji na vydělávání peněz.
Při správném obsazení mohou být samozřejmě zábavné. Nakonec však vyčpí a ze všech těch obskurních módních prohlášení a zábavných šťouchanců se stane jen další série „ho-hum“ událostí.
Do té doby očekávejte častější pozápasové tiskové konference maskované jako vedlejší show. Koneckonců, show musí pokračovat.