Pro ty, kteří navštěvují Kalifornskou univerzitu v Berkeley, je každoroční Cal Day něco jako náboženský svátek.
Každou sobotu v dubnu se na kampusu koná oslava toho, co nás dělá skvělými. Nově přijatí studenti si poprvé vyzkouší, jaké to je studovat na této úžasné instituci, obvykle v doprovodu rodičů a rodiny. Uvidí Sproul Plaza a Sather Gate v celé jejich kráse.
Mohou vystoupat na Campanile a spatřit záliv v celé jeho kráse. Možná se zúčastní prezentace fakulty nebo uvidí ukázku světově proslulého lesku, který se zde odehrává.
V konečném důsledku je to však všechno přeceňováno. Humbuk a okázalost, které Cal Day provázejí, nejsou nikdy zcela naplněny.
Slogan Cal Day zní: „Jeden den. Milion nápadů.“ Je to na místě a přesné.
Tady na Berkeley je ohromující, kolik věcí můžete dělat a kolik různých příběhů můžete zažít. Univerzita má bohatou tradici aktivismu, sociální spravedlnosti a progresivního myšlení, která nemá obdoby. To vede k (do jisté míry oprávněnému) stereotypu špinavého berkeleyského liberála, který přijímá kontrakulturu a protestuje proti establishmentu.
Současně je zde tolik nositelů Nobelovy ceny, že dostali vyhrazená parkovací místa. Naše studentská samospráva je nezisková organizace 501(c)3 zcela nezávislá na administrativě, jediná svého druhu v zemi. To všechno najdete v brožurách, které se rozdávají na Cal Day, a je k tomu dobrý důvod: všechno je to pravda a jsme na to hrdí.
Jsou určité aspekty tohoto kampusu, které na Cal Day nezáří, a to právem. Návštěva Kalifornské univerzity v Berkeley se neobejde bez problémů. Nacházíme se uprostřed bytové krize a s dalším přílivem studentů v příštím roce bez dalších lůžek se bude jen rozšiřovat.
Špatné řešení případů sexuálního obtěžování vedlo k rezignaci napříč kampusem, včetně výkonného prorektora a kancléře Clauda Steela. Když se k tomu přidají vážné rozpočtové deficity, které vedly k rozhovorům o zavírání kateder a celých vysokých škol, vzniká méně růžový obrázek Berkeley.
V této souvislosti říkám, že Cal Day je přeceňován. Mám svou školu rád a mám rád lidi, kteří ji navštěvují se mnou. Berkeley je pro mě domovem a nechtěl bych to jinak. Když se však chytáme toho, co dělá Berkeley skvělou, a zbytek zamlčujeme, trpíme jako studentská obec.
Noví studenti si zaslouží vědět, že tady na Cal se kriticky zamýšlíme nad světem kolem nás, dokonce i nad naší vlastní univerzitou. Jsme rádi Golden Bears, ale to neznamená, že jsme zlatí pořád. Pro většinu zdejších lidí je Cal Day celodenní oslavou naší školy a toho, proč sem chodíme. Pro nově přijaté studenty je to první pohled do života na Berkeley. Tento pohled a tato oslava by měly vystihovat celou zkušenost s UC Berkeley.“
Myslím si, že Cal Day se přeceňuje, protože naše škola nepotřebuje den, aby se bila v prsa a chlubila se všemi těmi úžasnými věcmi, které děláme. Naše škola září v těch rozhovorech a interakcích, kdy se nás lidé ptají, jak se nám na UC Berkeley líbí, a my jim říkáme, že je úžasná, ale ne dokonalá. Tyto rozhovory se odehrávají s naší rodinou, přáteli, a ano, dokonce i s budoucími studenty.
Nejlepším prodejním argumentem pro Cal není sobotní den, ale jednotliví lidé, kteří vám o tomto místě mohou vyprávět svými vlastními slovy. Tito lidé, kteří budou každý den v roce vyprávět svůj „milion příběhů“.