Za pár dní odjíždím do Prahy a nepřestávám myslet na to, jaký základ jsem si vybudovala. O lidech, kteří mi na této cestě pomáhali inspirovat, motivovat a být pro mě výzvou. O všech životních rozhodnutích, která jsem udělal, a životních lekcích, které jsem se za těch pět let naučil a které sehrály roli v tom, abych se dostal tam, kde jsem teď.
Sam Davidson, autor knihy 50 věcí, které váš život nepotřebuje, a spoluzakladatel Cool People Care, napsal o tom, že nikdo to nedokáže sám.
„Nikdo z nás se nedostane tam, kam jde, sám. Na podnikatelské, tvůrčí, umělecké, profesní i osobní cestě jistě nastávají chvíle samoty a osamělosti, ale ve skutečnosti nejsme na všechno sami. Je tu zástup lidí, kteří vám fandí, otevírají dveře a pracují v zákulisí. Čím rychleji si to uvědomíte, tím větší budete mít motivaci dál bojovat za splnění všech svých snů.“
Na konci svého příspěvku Sam říká: „Poděkujte lidem, kteří vás dostanou tam, kam směřujete.“
Je to můj poslední víkend ve Státech a nenapadá mě lepší příležitost, kdy říct „děkuji“, než právě teď.
Mému nejstaršímu bratrovi: Děkuji ti, že jsi součástí mého základu. Za všechny rady a moudrá slova, která jsi mi za posledních několik let poskytl, a za všechnu tu neuvěřitelnou sílu, kterou jsi mě donutil vidět v sobě. Vím, že jsem silnější a že jsem schopná dokázat cokoli, k čemu se odhodlám.
Mému staršímu bratrovi: děkuji ti za to, že jsi další velkou součástí mého základu. Za to, že jsi ten, kdo drží tuhle rodinu pohromadě na Den díkůvzdání a o Vánocích. Děkuji ti, že jsi mi byl oporou, když jsem to nejvíc potřeboval, a že jsi mě podporoval při každém mém rozhodnutí. Ale především ti děkuji za to, že jsi hned po mámině smrti obětoval tři roky svého života, abych mohl dokončit vysokou školu, přestěhovat se do Filadelfie a vybudovat si tu život. Jsem ti za to navždy vděčný.
Mému bratranci Bobovi: děkuji ti, že ses o mě po mámině smrti postaral. Za to, že jsi mi zaplatil učebnice na vysoké škole. Za to, že jsi mě a mé přátele nechával každé léto trávit víkendy ve svém domě u jezera. Za to, že jsi se postaral o to, abych nikdy neztratil přehled o svých nadějích a snech, a za to, že jsem bojoval za každou věc, kterou jsem v životě chtěl.
Mé širší rodině: I když se s vámi nevídám tak často, jak bych si přála, chci, abyste věděli, že bez vaší úžasné podpory a důvěry ve mě bych se nedostala tam, kde jsem dnes. Poskytli jste mi pocit síly a odolnosti, který by jen málokdo unesl tak dobře jako já.
Muži, který se nedokázal angažovat: Děkuji ti za ty tři roky. A i když to nebyl přesně takový vztah, jaký jsem si přála, ukázal jsi mi, co je to opravdová láska. Umožnil jsi mi, abych se někomu otevřela a cítila se dobře, když jsem odhalila svou pravou tvář. Jo, a děkuju ti, že jsi mě seznámil s dek hokejem, protože nebýt tebe, nikdy bych se tomuto sportu nevěnoval.
Všem mým hokejovým přátelům: Děkuji vám, že jste mi umožnili být součástí této hry. Ať už jsme hráli spolu, nebo proti sobě, byla to neuvěřitelná zkušenost a nikdy jsem si nemyslel, že bych si mohl nějaký sport zamilovat tak, jako jsem si zamiloval dek hockey.
Všem mým „sestrám, které přežily“: Děkuji vám, že jste součástí mého života. Za to, že jste se se mnou podělily o své příběhy a dovolily mi, abych se s vámi podělil o ty své. Za to, že jste spojily síly a zasadily se o tak důležitou věc. Za to, že jste mě dokázaly vyslechnout, když jsem to potřebovala. Každý z vás má v mém srdci zvláštní místo a já slibuji, že budu pokračovat v obhajobě, dokud budu v zahraničí. Včasné odhalení a prevence zachraňují životy.
Všem mým známostem na jednu noc, nočním úletům a podobně: Děkuji vám za těch třicet vteřin a pět minut rozkoše. Je z toho skvělá potrava pro blog.
Všem mým bývalým spolupracovníkům a manažerům: Děkuji vám za příležitost být součástí vaší advokátní kanceláře/společnosti. Jsem vděčná za profesní růst a výzvy, které obohatily mou právnickou kariéru.
Kmeni Stratejoy, mým sestrám ze čtvrté sezóny a Molly: Děkuji vám za příležitost být součástí této úžasnosti. Děkuji vám, že jste mi dovolily být zranitelná, když jsem se svěřovala se svou temnou a poškozenou minulostí, a že jste mi zanechaly tak nádherné, upřímné komentáře. Děkuji vám za podporu na mé cestě do zahraničí.
Mým dvěma nejlepším kamarádkám: Děkuji vám za ty dva roky. Za všechny nezapomenutelné vzpomínky, vtipy a jednohubky. Za to, že jste mě tak neuvěřitelně podporovaly v mém rozhodnutí přestěhovat se do Prahy (i když jste to popíraly) a tlačily mě k tomuto rozhodnutí, které mi změnilo život. Děkuji za večery s vínem a sýrem, večeře v hrnci a nedělní brunche Funday v Sabrinině kavárně. Děkuji vám za to, že jste dvě z nejúžasnějších žen, které znám.
V neposlední řadě děkuji své terapeutce: Děkuji vám (milionkrát) za to, že jste mi pomohli dostat se tam, kde jsem teď. Terapie mi zachránila život. A slibuji, že tu knihu jednou napíšu.
Tolik lidí mi pomohlo bojovat za věci, které v životě chci, a uvědomit si, že život stojí za to žít a sny se mohou splnit. Budu dál bojovat, dál žít a dál snít.
Kolik lidí ti pomohlo vybudovat základy? Komu byste chtěl poděkovat? Podělte se se mnou v komentářích!“
Do příštího týdne, kdy konečně přistaneme v Praze, se s vámi všemi ze Států loučím.
{foto: woodleywonderworks}
.