Místní legenda Bill Rieflin zemřel včera, v úterý 24. března, ve věku 59 let. Zprávu potvrdila jeho švagrová Kathryn Rieflinová. Talentovaný multiinstrumentalista v posledních letech bojoval s rakovinou.
Rieflin, základní kámen seattleské hudební scény, zahájil svou hudební kariéru v 70. letech ve skupinách The Telepaths a The Blackouts. V polovině 80. let se spolu s kolegou z Blackouts Paulem Barkerem připojil ke koncertní kapele industriálních průkopníků Ministry. Účinkoval na přelomovém albu kapely The Land of Rape and Honey a jeho silácké umění se naplno projevilo na živém albu a koncertním filmu In Case You Didn’t Feel Like Showing Up (Live). Rieflin pokračoval ve spolupráci v industriální sféře s kapelami jako Pigface, KMFDM a pro kolegy Wax Trax! Records Chrise Connellyho.
O Rieflinově všestrannosti svědčí i to, že po návratu do Seattlu začal bubnovat pro umělce jako Ken Stringfellow a Chris Cornell a kapely Swans a The Minus 5, jejichž frontman Scott McCaughey ho doporučil R.E.M., když jejich zakládající bubeník Bill Berry odešel do důchodu.
Jako sólový umělec dostal Rieflin příležitost zviditelnit své další hudební nadání, hrál na klávesy, baskytaru, kytaru a zpíval na svém debutovém LP Birth of a Giant. Album mu také poskytlo příležitost spolupracovat se svým osobním kytarovým hrdinou, Robertem Frippem ze skupiny King Crimson. Mezi oběma vznikl vztah, který přetrval desítky let, a od roku 2013 Rieflin vystupoval s King Crimson, nejprve jako bubeník a v poslední době na „mellotron, klávesy a vílí prach“, jak napsal Fripp na svém blogu.
Při tak dlouhé a slavné kariéře není divu, že sociální sítě zaplavily pocty. Na Instagramu vzpomíná frontman R.E.M. Michael Stipe:
S těžkým srdcem bereme na vědomí smrt našeho drahého přítele a dokonalého bubeníka Billa.
Bill mi minulý týden poslal tuhle fotku, na které je s Lenny Kayem začátkem měsíce, když byla ve městě skupina Patti Smith Group a oni si mohli vyrazit. Byl nadšený, že vidí tak skvělé přátele a že se sešli v jeho oblíbeném podivném čínsko-americkém bistru. Věčná vzpomínka je desítky let stará, když jsem se s Billem poprvé setkal v nočním baru Policeman’s v Seattlu, seděli jsme u mastného stolu, pili skotskou a v uctivém tichu a úctě jsme poslouchali „Birdland“ z jukeboxu. Jeho pozornost k té písni mi tehdy a tam hodně naznačila o tom, jaké by to bylo pracovat s Billem – což začalo vytvářet kouzelné a krásné spolupráce a celoživotní přátelství.
A tak je teď Bill mezi všemi těmi jemnými hvězdami a my k němu vzhlížíme s láskou – a s nám vlastní úctou k jeho kráse, humoru, neutuchající zvědavosti a samozřejmě k jeho neuvěřitelnému hudebnímu sluchu, jeho času, který tu s námi strávil, tak vzácnému a zlatému. –Michael
Podívejte se na několik dalších poct prostřednictvím Twitteru níže.