Vědecké prostředí (stejně jako celé Spojené státy) se rozpaluje, protože se začíná dlouho odkládaná diskuse o přístupu k ženám a lidem jiné barvy pleti. V červnu například tisíce vědců a akademiků po celém světě – stejně jako přední časopisy Science a Nature – na jeden den přerušily práci na protest proti rasismu ve svých řadách. Americká fyzikální společnost podpořila snahu o „uzavření STEM“ a deklarovala svůj závazek „vymýtit systémový rasismus a diskriminaci“ ve vědě.
Fyzika je příkladem tohoto problému. Afroameričané tvoří asi 14 % vysokoškolské populace v USA, což odpovídá jejich počtu v celkové populaci, ale ve fyzice získávají 3 až 4 % bakalářských titulů a méně než 3 % doktorátů a v roce 2012 tvořili pouze 2 % vyučujících. Důvodů tohoto nedostatečného zastoupení je nepochybně mnoho, ale jedním ze znepokojujících faktorů je odmítání některých vědců připustit, že by nějaký problém mohl vůbec existovat. Tvrdí, že věda je ze své podstaty racionální a samoopravná.
Kéž by to byla pravda. Historie vědy je plná dobře zdokumentovaných případů misogynie, předsudků a zaujatosti. Biologové po staletí prosazovali falešné teorie o podřadnosti žen a vědecké instituce obvykle bránily účasti žen. Historička vědy a MacArthurova spolupracovnice Margaret Rossiterová zdokumentovala, jak v polovině 19. století vědkyně zakládaly vlastní vědecké společnosti, aby kompenzovaly odmítání uznání jejich práce ze strany mužských kolegů. Sharon Bertsch McGrayneová zaplnila celý svazek příběhy žen, které měly dostat Nobelovu cenu za práci, kterou vykonaly ve spolupráci s mužskými kolegy – nebo ještě hůře, kterou jim ukradli. (Rosalind Franklinová je dobře zdokumentovaným příkladem toho druhého: její fotografie krystalové struktury DNA byly bez jejího svolení sdíleny jedním z mužů, kteří pak získali Nobelovu cenu za objasnění struktury dvojité šroubovice). Rasová předpojatost je přinejmenším stejně zhoubná jako předpojatost genderová; byli to koneckonců vědci, kdo kodifikoval pojem rasy jako biologické kategorie, která není pouze popisná, ale také hierarchická.
Dobří vědci jsou otevřeni konkurenčním myšlenkám; věnují pozornost sporným údajům a naslouchají opačným názorům. Vědci jsou však také lidé a kognitivní věda ukazuje, že lidé jsou náchylní k předpojatosti, nesprávnému vnímání, motivovanému uvažování a dalším intelektuálním úskalím. Protože uvažování je pomalé a obtížné, spoléháme se na heuristiku – intelektuální zkratky, které často fungují, ale někdy velkolepě selhávají. (Jedním z únavných příkladů je přesvědčení, že muži jsou v matematice obecně lepší než ženy.) Není věrohodné tvrdit, že vědci jsou nějakým způsobem imunní vůči předsudkům, které postihují všechny ostatní.
Objektivita vědeckého poznání naštěstí nezávisí na objektivitě jednotlivých vědců. Spíše závisí na strategiích identifikace, uznání a nápravy předpojatosti a chyb. Jak poukazuji ve své knize Proč věřit vědě z roku 2019, vědecké poznatky začínají jako tvrzení předkládaná jednotlivými vědci, týmy nebo laboratořemi, která jsou následně pečlivě zkoumána ostatními, kteří mohou přinést další důkazy, které je podpoří – nebo je upraví či odmítnou. To, co se objeví jako vědecký fakt nebo zavedená teorie, je zřídkakdy, pokud vůbec, stejné jako výchozí tvrzení; bylo upraveno ve světle důkazů a argumentů. Věda je kolektivní úsilí a nejlépe funguje, když jsou vědecké komunity rozmanité. Důvod je prostý: heterogenní komunity jsou s větší pravděpodobností než homogenní schopny identifikovat slepá místa a napravit je. Věda se neopravuje sama, vědci se opravují navzájem prostřednictvím kritického dotazování. A to znamená být ochotni zpochybňovat nejen tvrzení o vnějším světě, ale i tvrzení o vlastních postupech a procesech.
Věda má obdivuhodné výsledky v produkci spolehlivých poznatků o přírodním a společenském světě, ale ne tehdy, když jde o uznání vlastních slabin. A tyto slabiny nemůžeme napravit, pokud budeme trvat na tom, že se systém zázračně napraví sám. Není ideologické uznat předpojatost vědy a čelit jí; je ideologické trvat na tom, že věda nemůže být předpojatá, přestože empirická data potvrzují opak. Vzhledem k tomu, že nedostatky našeho začlenění jsou známy již dlouho, je nejvyšší čas je konečně napravit.