„Some Kind of Nature“
.
„To je ta tvoje kreslená kapela nebo co?“
„Jo.“
„…. Dobře, jasně.“
Brilantním tahem se Damonovi nějak podařilo přemluvit legendárního průkopníka elektroniky Lou Reeda ze slavných The Velvet Underground, aby se k jeho kapele připojil na jednu píseň. Ačkoli Lou rozhodně nepatří k těm, kteří by odmítali spolupráci (ještě téhož roku natočí album s Metallicou), tato píseň jeho přítomnost maximálně využívá, protože hraje hodně na strunu pana Reeda.
Výsledek je tak trochu návratem do 60. let, které navzdory Damonovu odkazu zůstávají v diskografii Gorillaz poněkud raritou. Napadá mě třeba Re-Hash z alba S/T, ale jen máloco jiného.
Ale SKoN je ve svém fundamentalistickém přístupu mnohem opravdovější. Možná je to jen Reedovo písničkářství ve hře, ale mně to připadá jako soustředěná spolupráce, mnohem časově náročnější než zkušenosti Shuana Rydera, pokud zvuk o něčem vypovídá.
Protože ten zvuk, zejména v technice kytarové zpětné vazby a rytmu basy, zní velmi podobně jako zkreslená elektronika Velvet Underground z konce 60. let, stejně jako Louova vlastní sólová kariéra na začátku 70. let. I když v klávesách slyším trochu Damonova rozkvětu, a to jak v harmonii, tak v melodii, skoro by se to dalo nazvat Lou Reed featuring Gorillaz.
Zajímavé také je, že na bicí v této skladbě hraje Manuals, a je to opravdu znát. Je tu cítit určitý „ringoovský“ bop, kterého se vám dostává. Zazní zde také refrén „The Purple, The People, The Plastic Eating People“ v čele s Gruffem Rhysem, který se objevuje výhradně na tomto albu.
Ať tak či onak, Lou v této písni působí jako elektronický, robotický mudrc, jako vševědoucí robot, který pečlivě zkoumá lidstvo a stanoví svou diagnózu. I když s tím někdo může nesouhlasit, já tuto píseň vnímám jako opatrně optimistickou v tom smyslu, že příliš neodsuzuje lidstvo jako celek.
V této skladbě se velmi podobá groovy Lou Reedovi: je hravý ve svém podání a sladký ve svém tónu.
Poselstvím písně je spíše souhrnně řečeno to, že „přirozenost“ lidské kultury jako by spočívala v obětování opravdovosti pro bezpečí. Důvodem, proč pro sebe vytváříme tato umělá syntetická prostředí, je strach z osamělosti, posuzování, zkušeností a neznámého. V tomto smýšlení jsme asi podobní dětem, které se neustále snaží otupit své smysly, abychom se nezahltili informacemi.
Tento strach však využíváme k tomu, abychom získali vše, co chceme. Lžeme svým zaměstnavatelům v naději, že si nás ponechají a budou se chovat jako patolízalové. V noci lžeme svým milencům a snažíme se jim v zájmu bezpečí vykreslit jednodušší svět, i když víme, že takové věci neexistují.
A to je přirozené. Svět je odvážný a nový, pokud jde o pochopení toho, jak technologie skutečně funguje a jak nás ovlivňuje. Takže tato fáze pomine, i když Lou není nablízku, aby to viděl.
Ano, existují pouze tři živá provedení této písně. To je bohužel všechno, co kdy bude, protože Lou zemřel několik let po světovém turné Plastic Beach.
Můj zážitek z živé verze byl takový, že mě Reed naprosto uchvátil, ale jen proto, že se opakovaně dožadoval zvýšení zpětné vazby, což vedlo k několika problémům se zvukem během písně. V kontrastu s tím byli Damon a kapela naprosto nadšení a po celou dobu nosili obrovské usměvavé úsměvy.
Můj odhad je, že Lou si chtěl zahrát na kudrnáče na zjevně legendárním koncertě. Částečně proto, že už to, že tam byl, z něj dělalo legendu, a on to věděl. Ale když se na to video podívám znovu, těžko popřu, že se tam na konci snaží potlačit úsměv. Řekl bych, že si to náramně užíval.
Je to pěkná písnička, jednoduchá a možná uvolněnější, než jsme u Gorillaz zvyklí, ale nesporně účinná.
Edit: o dva roky později zřejmě vznikla jakási teorie, že tahle písnička je o kondomu, a to jak metaforicky, tak doslova, což podle mě dává velký smysl. Je to jako, že můžeš mít sex bez následků, ale v jistém smyslu jsou následky to, co dělá sex tak smysluplným, víš?
Iduno, to se mi opravdu líbí.