Před devíti měsíci jsme adoptovali dva malé králíčky. Když přestali být miminky a stali se dospělými, nechali jsme samce vykastrovat.
Samice začala být stále více teritoriální. Snažili jsme se je spojit a nepodařilo se nám to, protože byla stále agresivnější. Až do té míry, že jsme jim už nemohli vzít misku, abychom je nakrmili. Tak jsme jí pořídili vlastní klec. A na několik měsíců se zdálo, že se vše uklidnilo. Až do včerejšího večera.
Obvykle neustále žadoní o pozornost. Až do té míry, že jídlo není tak zajímavé jako to, že ji někdo hladí. Když jsem procházel místností, chodila za mnou do klece. Když jsem doma, dívá se na mě s tímto očekáváním celý den. Když se přiblížím ke kleci, okamžitě ke mně přijde. Včera večer ale ne.
Otevřel jsem jí klec a hned sklopila uši a koukala jako dřív, než se přestěhovala do vlastní klece. A když jsem se ji klidně a pomalu pokusila pohladit, zaútočila na mě. Také jako předtím.
Nevím, co mám dělat. Nemůžeme si ji nechat, pokud se k tomuto chování bude vracet. Vím, že jste všichni hodní lidé s velkou láskou k těmto zvířatům a nechci, aby skončila v útulku nebo se předávala z domu do domu jako mnoho jiných králíků.