Message
Ezechiel 47:12, „Na obou březích řeky budou růst ovocné stromy všeho druhu. Jejich listy neuschnou a jejich plody nezaniknou. Každý měsíc budou přinášet ovoce, protože k nim poteče voda ze svatyně. Jejich plody budou sloužit k jídlu a jejich listy k uzdravování.“
V současné chaotické politické a společenské situaci jsem začal psát toto poselství s těžkým srdcem, ale díky rozjímání nad dnešním úryvkem mě Bůh naplnil svou útěchou a nadějí. Právě teď náš národ prochází bouřlivými dny celosvětové pandemie a pokračujících protestů, které požadují spravedlnost. Lidé se zlobí kvůli nespočtu zmařených životů černochů a obávají se o svou budoucí bezpečnost. Toužíme po světě, kde se všechny narušené vztahy napraví. Toužíme po světě, který bude bez rasismu, nenávisti, smrti a strachu. Žízníme po odpuštění, uzdravení a spáse. Kde můžeme najít naplnění svých tužeb?“
Dnešní úryvek pojednává o vizi naděje, kterou dostal prorok Ezechiel, jenž žil 25 let v babylonském vyhnanství (40,1). Dovolte mi, abych vám přiblížil kontext tohoto úryvku. Jeruzalémský chrám byl zpustošen kvůli jejich modlářským hříchům a sociální nespravedlnosti. Boží lid byl odveden do vyhnanství a rozptýlen, zatímco ostatní žili ve své zničené zemi. Neexistovala žádná naděje ani budoucnost. (Pouze soud a zkáza.) V této chvíli měl Ezechiel řadu vidění. V předchozím vidění spatřil ohavnosti v chrámu a Hospodinovu slávu, která z chrámu odcházela (kap. 8-11). V posledním vidění (kap. 40-48) však Ezechiel vidí vizi nového chrámu. Je svědkem toho, jak se Hospodinova sláva vrací, aby naplnila jeho chrám (43,1-12). Ezechielovo vidění se ještě více zvětšuje a popisuje nové město a zemi (kap. 47-48). Nový chrám se nachází v samém středu tohoto nového města. V korelaci s knihou Zjevení se Ezechiel 47-48 symbolicky zabývá dovršením celých lidských dějin.
Dnešní úryvek (Ez 47,1-12) popisuje podivuhodnou řeku vytékající z chrámu, aby přinesla zemi život a uzdravení. Tato vize odhaluje Boží srdce pro zlomený svět a svědčí o Ježíšově evangeliu. Bůh nám chce dát poznat své srdce a dát nám řeku života, která vytéká, aby uzdravila naše zlomená srdce a náš násilnický svět.
-
Pramen řeky:
Podívej se na verše 1-2. „Ten muž mě přivedl zpátky ke vchodu do chrámu a uviděl jsem, jak zpod prahu chrámu vytéká voda směrem k východu (chrám byl totiž obrácen k východu). Voda vytékala zpod jižní strany chrámu, jižně od oltáře. 2 Potom mě vyvedl ven severní branou a vedl mě kolem vnější brány směrem na východ a voda stékala z jižní strany.“
Ezekielova vizionářská prohlídka chrámu pokračuje, když ho andělský průvodce přivádí zpět ke vchodu do chrámu. Tváří k hlavním chrámovým dveřím směrem na východ je Ezechiel svědkem úžasného pohledu – zpod těchto dveří vytéká voda. Přicházející z Boží přítomnosti, stékající voda teče na východ a prochází jižní stranou oltáře a pak východní branou ven.
Jaký význam má tato voda? V Bibli voda znamená život, požehnání a plodnost. (Možná zapomínáme na význam sladké vody, protože v Chicagu jsme hojně obdařeni vodou z Michiganského jezera). Pokud však žijete v suchých zemích, jako je Blízký východ, je voda skutečně vzácná. Pokud není voda, není život. Ezechielova vize řeky odkazuje na rajskou zahradu. Před pádem člověka byl Eden nádhernou zahradou, kam byli umístěni Adam a Eva. Genesis 2,10 popisuje řeku, která vytékala z Edenu a zavlažovala celou zahradu. Bylo to místo naprosté blaženosti, rozkoše a pokoje; bylo skutečně požehnané, protože tam byla Boží přítomnost.
V Ezechielově vidění vytékala voda z chrámu. Chrám byl pro jeho vidění ústředním bodem. Proč na chrámu tolik záleží? Ve Starém zákoně představoval chrám (svatostánek) Boží milostivý příbytek mezi jeho lidem. Původně byli lidé stvořeni, aby se těšili z Boha, který je zdrojem života a radosti. V zahradě Eden se lidé těšili z jeho přítomnosti v harmonii a v dokonalém vztahu s Bohem. Když však lidé odmítli pravdu a naslouchali ďáblovým lžím, o ráj přišli. Lidé bez Boha jsou otroky hříchu, nespravedlnosti, závislostí a rozvráceného světa. Bůh se rozhodl otroky zachránit a přebývat uprostřed nich tím, že s nimi uzavřel smlouvu. Jádrem této smlouvy je chrám. Co je na chrámu v Bibli jedinečného? Není to něco, co děláme my pro Boha, ale něco, co Bůh dělá pro nás. Protože však Izrael porušil smlouvu se svým Bohem, byl vyhnán ze zaslíbené země a chrám byl zničen. Izrael kvůli své nevěrnosti a nespravedlnosti zcela selhal. V knize Ezechiel však Bůh předložil vizi nového chrámu. Prostřednictvím této vize Bůh slibuje: „Přijmu vás a znovu budu přebývat uprostřed vás. Zcela zvrátím bídu vašeho hříchu.“
Tuto vizi chrámu naplnil Ježíš Kristus. On je nazýván Immanuel, Bůh s námi. Věčný Boží Syn se stal tělem a učinil si příbytek mezi hříšníky (J 1,14). Prolitím své drahocenné krve a zmrtvýchvstáním se pro nás sám Kristus stal dokonalým chrámem (J 2,13-22; Žd). To je šílená Boží láska k nám. V novém nebi a nové zemi není žádný fyzický chrám, protože chrámem je sama Boží přítomnost (Zj 21, 22). Z Božího a Beránkova trůnu vytéká řeka života (Zj 22, 1). Všichni toužíme po ráji, harmonii, radosti a naplnění. Naše žíznivé duše touží po životodárné vodě. Tuto vodu můžeme najít v Ježíši, který je kořenem řeky věčného života (J 4).
1. Síla řeky
Ve verších 3-5 je popsána rostoucí hloubka a velikost řeky z chrámu. Od vnější východní brány vede andělský průvodce Ezechiela za proudem, který teče na východ. Průvodce měří tisíc loktů (asi třetinu míle nebo asi 530 metrů) a vede Ezechiela vodou hlubokou po kotníky (3). Opět měří dalších tisíc loktů a vede ho vodou hlubokou po kolena (4). Znovu průvodce změří dalších tisíc loktů a vede ho vodou, která sahá po pás (4). Při čtvrtém měření se voda stává hlubokou záplavou, kterou Ezechiel nemůže projít (5). Překvapivý je rychlý nárůst hloubky potoka. Za normálních okolností , bez dalších proudů, které se vlévají do pramenné oblasti, se drobný potok zmenšuje tím více, čím dále teče. Ale v tomto vidění se to, co bylo původně malým pramínkem ze svatyně, jako voda vytékající z láhve, zázračně mění v mohutnou řeku v rozpětí asi 1,2 míle. To zjevně ukazuje nadpřirozený původ této řeky.
Pokračujme v pozorování této řeky. Poté, co je Ezechiel veden zpět po břehu řeky, s úžasem vidí, že po obou stranách řeky roste tolik stromů (7). Andělský průvodce ukazuje Ezechielovi, co řeka dělá se svým okolím (8). Jak teče na východ, z vyprahlé pouště se stává živá, kvetoucí krajina v ráji. Nakonec se vlévá do Mrtvého moře a mění ho v životodárnou vodu. Tam, kde řeka teče, všechno ožívá. V šestém verši se andělský průvodce ptá Proroka: „Vidíš to?“ Prorok se ptá: „Vidíš to?“ Prorok se ptá: „Vidíš? Co to znamenalo pro Ezechiela a lid žijící v beznadějném vyhnanství? Dalo jim to úžasné Boží zaslíbení o budoucí obnově. Co se z této řeky dozvídáme? Dává nám vizi o novém stvoření v budoucnosti. Bůh vše obnoví, oživí a znovu vytvoří svou životodárnou přítomností. To není jen vize budoucnosti, ale uskutečňuje se již dnes prostřednictvím evangelia o Království. O síle této řeky se můžeme dozvědět tři věci.
Za prvé, řeka nezadržitelně roste.
Ezekielova vize začala ožívat, když Bůh sestoupil do našeho světa. Tato řeka začala jako pramínek téct u Ježíšova kříže, kde byl ukřižován, proboden a prolil svou drahocennou krev (J 19,34). Brzy poté, s příchodem Ducha svatého, kterého poslal vzkříšený Kristus, se Ježíšova krev stala mocnou řekou. Tato řeka vytékající z Ježíše je Duch svatý, tedy samotná Kristova přítomnost (J 7; 14). Tato řeka je Boží mocí. Tato řeka je Boží milosrdenství. Jeho milosrdenství teče jako řeka, která je dostatečně mocná, aby vykoupila každého, kdo věří v Ježíše. Mocní vládci tohoto světa – Římané a komunisté – ji chtěli zastavit. Stále se ji snaží zastavit sekularisté. Ale tato voda Ducha je nezastavitelná.
Vzhledem k pandemii jsme stále uzavřeni a jsme uzavřeni ve svých domovech. Ale Ježíšovo evangelium nelze uzavřít. Řeka Ducha jde kupředu bez ohledu na cokoli. Bůh v naší uzavřené situaci dělá nové věci. Prostřednictvím nepřetržité modlitební štafety se po celém světě rozhořívají modlitební hnutí. Mnozí z nás sdílejí Ježíšovo evangelium prostřednictvím telefonních hovorů, sociálních médií a online platforem. Řeka vytékající z Beránka stále mocně teče. Ježíš řekl: „Voda, kterou jim dám, se v nich stane pramenem vody vyvěrajícím k věčnému životu“ (J 4,14). Řeka Ducha nám zpřítomňuje Krista. Jakmile jednou okusíte Ducha milosti, tento pramen nikdy nevyschne. Může vám dojít síla a moc, může vyschnout vaše horlivost a vášeň. Ale řeka z našeho Spasitele nikdy nevyschne. Nepoteče naší silou ani naší mocí, ale Božím Duchem.
Druhé, řeka se proměňuje.
Co se děje, když řeka teče? Proměňuje vše, čeho se dotkne. Nakonec se řeka z chrámu dostane do Mrtvého moře, což je nejníže položené místo na zemi, 1292 stop pod hladinou moře. Mrtvé moře je velmi mrtvé, jak napovídá jeho název. Obsahuje asi 25 procent minerálů ve srovnání s běžnou mořskou vodou (4-6 procent). Kvůli tomuto extrémně vysokému obsahu minerálů je voda toxická, a proto v ní nemohou přežít žádné ryby ani jiný mořský život. Když však voda ze svatyně vtéká do Mrtvého moře, toxická voda se promění; naplní se hejny živých tvorů, protože voda od Boha přináší uzdravení. Verš 9 říká: „A tak tam, kde teče řeka, bude všechno živé.“
Tato proměna názorně ilustruje moc Boží životodárné přítomnosti uzdravovat a proměňovat. Když Duch proudí, neplodné se stává plodným, prázdné se naplňuje, suché se zavlažuje, zraněné se uzdravuje a mrtvé ožívá. Stejně jako tato voda může dosáhnout i do hloubky Mrtvého moře, nejnižší prohlubně na zemi, může se dostat i do nejhlubších míst našeho zoufalství a hořkosti.
Prostřed pandemie kaviáru se naším národem šíří neklid po tragické smrti George Floyda z minulého týdne. Cítíme se zraněni a rozrušeni rasovými předsudky a sociální nespravedlností, které jsou hluboce zakořeněny v naší společnosti. Někteří označují rasismus za původ hříchu v našem národě. Tento hřích pýchy, výlučnosti a pohrdání lidmi však začíná v našich srdcích. Když lidé volají po spravedlnosti, kde je spravedlnost? I když se snažíme, tento svět nikdy nemůže být dokonalým rájem, po kterém toužíme, kvůli našim zkaženým srdcím. Kde je tedy naše naděje? Kdo může uzdravit tuto zemi a napravit naši rozbitou společnost? Ježíš může. Kam proudí Ježíšovo evangelium, tam je uzdravení a spása. Během protestů mě povzbudilo, že jsem viděl náznaky naděje: Někteří policisté a protestující se spojili v modlitebním kruhu. Mnozí přednesli Bohu upřímné modlitby za truchlící a zraněné. Tváří v tvář národu hluboce rozdělenému občanskou válkou vyhlásil prezident Abraham Lincoln 30. března 1863 Národní den ponížení, půstu a modliteb, aby se „spolehli na svrchovanou Boží moc a vyznali své hříchy a přestupky v pokorném zármutku, avšak s jistou nadějí, že opravdové pokání povede k milosti a odpuštění“. Bůh vyslyšel jejich upřímné modlitby a vedl náš národ až dosud. Pozvedněme náš národ k Božímu trůnu a k Beránkovi, který nás může vykoupit. Řeka milosrdenství vytékající z našeho Spasitele nás může uzdravit a odpustit nám. Řeka evangelia může odstranit naše rasové předsudky a nespravedlnost; má moc proměnit naše srdce a uzdravit naši společnost. Můžeme najít naději v novém stvoření, v němž přebývá Boží spravedlnost.
V naší rozvrácené společnosti je církev kanálem řeky života. Naše církev je obzvláště obdařena biblickými studiemi a individuálním vyučováním. To, co nabízíme naší společnosti, je především naděje a život, ne morální učení. Jde především o Boží životodárnou přítomnost. Na základě Božího slova se můžeme ptát: Usilujeme o Boží přítomnost ve všem, co děláme? Mnozí z nás jsou vycvičeni k tomu, aby byli zaměstnáni a hnáni mnoha činnostmi. Někdy jsme příliš roztaženi do šířky a příliš roztažení. Během pandemie se mnozí cítí nesví a dokonce vinni, protože náš život se najednou stal pomalým a jednoduchým. Zaneprázdněnost je však ďáblův nápad, nikoli Boží. Eugene Peterson, pastor a autor-teolog, který napsal verzi Bible The Message, řekl: „Zaneprázdněnost je nepřítelem duchovnosti“. Měli bychom přestat oslavovat zaneprázdněnost. Naše identita není definována naší prací nebo výkonem, ani velikostí našeho sboru. Naše identita je v Bohu, našem Otci, který nás miluje bez ohledu na náš výkon. Když si každý den uděláme čas na to, abychom přišli do Boží přítomnosti, naše srdce se může proměnit; můžeme být posíleni, abychom byli kanálem evangelia v našem světě; pak můžeme Ježíše těsně následovat a vést k němu více lidí.
Je také důležité pamatovat na to, že církev začíná v našich rodinách – v našich vlastních domácích církvích. Naštěstí v této bezprecedentní době uzavření mnoho rodin prožívá obnovu prostřednictvím modliteb, rozhovorů a studia Bible. Stále je však mnoho rodin rozvrácených a děti trpí. Bůh však může tyto narušené vztahy obnovit. On je Bohem vykoupení. V Ježíši je naděje; on je řekou milosrdenství, která uzdravuje a obnovuje! Nechte řeku milosrdenství proudit ve vaší rodině prostřednictvím četby Bible a modlitby. Když je přijato Boží slovo, proměňuje smrt v život. Toto požehnání je nám všem dostupné skrze Ježíše Krista. Kéž každý den pozvete životodárnou Boží přítomnost do své rodiny.
Zatřetí řeka přináší život a radost.
Podívejte se na 12. verš. „Na obou březích řeky porostou ovocné stromy všeho druhu. Jejich listy neuschnou a jejich plody nezaniknou. Každý měsíc budou přinášet ovoce, protože k nim proudí voda ze svatyně. Jejich plody budou sloužit k jídlu a jejich listy k léčení.“ Vidíme zde krásný obraz ráje, který navrhl Bůh. Tento obraz se vrací k rajské zahradě při stvoření (Gn 2) a těší se na nové stvoření v budoucnosti (Zj 21-22). Stromy zde představují stromy života. Dojde k dokonalému vykoupení včetně ekologické obnovy. V tomto světě vidíme tolik bolesti a smutku. V novém stvoření však budou všechny narušené vztahy napraveny a všechny rány zahojeny. Bude plné života a radosti. Co to umožní? Je to „voda ze svatyně, která k nim proudí“. Je to Boží přítomnost, která přináší život a radost! To je místo, kam patříme. Už jen rozjímání o této vizi mi přináší radost. O kolik větší radost nám přinese, až tam budeme osobně, abychom ji plně prožili!“
Francouzský matematik a filozof Pascal řekl: „Každý člověk bez výjimky hledá štěstí“. Kde nacházíte štěstí a spokojenost vy? Bohatství, sláva, drogy, nekonečná zábava, lidská láska a úspěch nemohou uspokojit naši duši. Hřích činí naši duši pustou, vyprahlou, zahanbenou a nešťastnou. K tomu nejsme stvořeni. Bůh nás prosí: „Pojďte všichni, kdo máte žízeň, pojďte k vodám… Proč utrácet peníze za to, co není chlebem, a svou práci za to, co nenasytí?“ (Mt 24,7). (Iz 55,1).
John Piper ve své knize Toužím po Bohu krásně vyložil první větu katechismu takto: „Hlavním cílem člověka je oslavovat Boha tím, že se z něj bude těšit navěky.“ A ano, k tomu jsme stvořeni – abychom se věčně těšili z Boží přítomnosti. Uctívání nebo chválu si nelze vynutit, neboť uctívání znamená radovat se z Boha. Když se z Boha nejvíce těšíme, je nejvíce oslavován. Jeho přítomnost je zdrojem naší radosti. Britský spisovatel a teolog C. S. Lewis řekl, že Bůh je skutečně „všeuspokojující předmět“. Možná o tom pochybujete; možná se ptáte, zda je Bůh opravdu dostatečný. Možná se v Boží přítomnosti cítíte nesví. Pokud se v přítomnosti člověka necítíte dobře, nemůžete se z jeho přítomnosti těšit. Na své cestě víry jsem s tímto pojetím oslavování a užívání si Boha zápasil. Když jsem se stal duchovně vyprahlým workoholikem, Bůh mě k němu přivedl zpět. Kdykoli jsem přišel ke kříži svého Spasitele, mé srdce bylo uzdraveno a naplněno radostí. Bůh je svatý a je plný milosrdenství a lásky. Na rozdíl ode mne je dobrým Otcem, protože dělám mnoho chyb; ale ví o mně všechno a stále mě miluje. Pokud pochybuješ o jeho přítomnosti, přijď k životodárné řece, k trůnu Beránka, který byl zabit, aby vykoupil tebe i mě. Pak můžeme spolu s autorem Žalmu 16 říci: „V tvé přítomnosti je plnost radosti, po tvé pravici jsou rozkoše navěky“ (Ž 16,11, ESV). Nejcennější lidskou zkušeností je poznávat Boha a těšit se z něj. Jeho přítomnost naplňuje naši celoživotní touhu, pro kterou jsme stvořeni.
Procházíte těžkou životní etapou a toužíte po uzdravení a spasení? Možná žiješ ve vyprahlosti a hořkosti. Neprotéká v tobě žádná řeka? Bůh nám chce dát svou vodu, svůj hojný život a požehnání. Ježíš slíbil: „Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody“ (J 7,38). Ježíš nám dává Ducha svatého, který je samotnou Boží přítomností. Žízníte po Duchu? Přijďte k řece. Milosrdenství našeho Boha proudí jako prudká řeka. Jeho přítomnost je uzdravující, posvěcující a naplňující. Všude, kde je přijato Ježíšovo evangelium, bude všechno žít. Zatímco žijeme na zemi, zápasíme se svou zlomeností. Máme však naději v novém stvoření, v našem věčném domově. Kéž Duch proudí a zaplavuje naše životy, naše rodiny, církevní společenství, kampusy a města! Kéž Bůh požehná náš národ řekou z chrámu! Amen.
Rukopis
- ezekiel-47_1-12-poselství.pdf
- ezekiel-47_1-12-poselství.docx