EDIT: ÚPLNĚ JSEM ZMĚNIL TÉMA SVÉ SOUČASNÉ PRÁCE, TAKŽE TENTO HRUBÝ NÁVRH NESOUVISÍ S MÝM KONEČNÝM NÁVRHEM.
„Mám sen“ Martina Luthera Kinga mladšího je všeobecně známý projev, který ukazuje sílu rétoriky a účinek, jaký může mít na posluchače. Tento projev napsal a přednesl Martin Luther King mladší v roce 1963. K vytvoření účinku na posluchače používá symboliku, metaforické obrazy a silnou dikci. Tyto rétorické strategie demonstrují étos, patos a logos, které pomáhají publiku pochopit poselství a záměr Martina Luthera Kinga Jr.
Tento projev začíná velmi silným použitím dikce, která vytváří logický a emocionální apel na publikum. Hlavní cíl tohoto projevu směřuje k Afroameričanům žijícím ve Spojených státech. Martin Luther King Jr. zahajuje svůj projev prohlášením, že je vděčný za všechny, kteří se zúčastnili „největší demonstrace svobody“. V tomto okamžiku již tento projev vytváří apel patosu. Poté vytváří velmi logický apel, když uvádí, že Proklamace o osvobození dala „naději milionům černošských otroků, kteří se smažili v plamenech uvadající nespravedlnosti“. Proklamace o osvobození byla první událostí, kdy se Afroameričané dostali na vyšší příčky společenské hierarchie. Dr. King používá anaforu, opakování slova nebo slov na začátku po sobě jdoucích vět, aby vytvořil apel emocí a logiky. Popisuje, že uplynulo sto let od vyhlášení emancipace, ale přesto je „život černochů stále těžce ochromen okovy segregace a řetězy diskriminace“, „černoch žije na osamělém ostrově chudoby uprostřed obrovského oceánu materiálního blahobytu“ , „černoch stále živoří v zákoutích americké společnosti a ocitá se ve vyhnanství ve své vlastní zemi“. Martin Luther King Jr. opakuje slova „Po sto letech černoch…“ a cílí na publikum, které se skládá převážně z Afro – američanů, že jsou stále utlačováni a že se to musí změnit,
Dr. King používá mnoho případů symboliky a metaforické řeči, aby pomohl publiku vysvětlit, že musí existovat rovnost pro všechny rasy. Velmi zřetelný případ symboliky a metaforické řeči, který doktor King předvádí, se vyskytuje ve druhém odstavci. Dr. King přirovnává „posvátný závazek“, který Amerika během této doby dala Afroameričanům, ke „špatnému šeku, šeku, který se vrátil s označením „insufficient funds“. Uvádí, že Amerika dala Afroameričanům sliby, nicméně tyto sliby jsou prázdné.
V celém projevu se objevuje nespočet případů symboliky a King se snaží skutečně navázat kontakt s posluchači a demonstrovat apel na emoce a logiku. Tvrdí, že Amerika dala všechny tyto příležitosti a šance, přesto se doktor King domnívá, že všechny tyto příležitosti jsou prázdné, jsou to jen slova. V reakci na to Dr. King posluchačům tvrdí, že odmítá „věřit, že banka spravedlnosti zkrachovala“, a opět používá anaforu, když uvádí, že odmítá věřit, že „ve velkých trezorech příležitostí tohoto národa není dostatek prostředků“. Jak již bylo řečeno, tyto „nedostatečné prostředky“ jsou prázdné sliby, které Spojené státy americké daly Afroameričanům. Všude, kam se v projevu obrátíme, je demonstrována nějaká výzva k akci, která posluchačům říká, aby povstali a demonstrovali svou svobodu. Martin Luther King říká posluchačům, že je čas uskutečnit „slib demokracie“ a „je čas povstat z temného a pustého údolí segregace na sluncem ozářenou cestu rasové spravedlnosti“. Tento výrok oplývá emocionálním apelem a říká posluchačům, že je konec času setrvávat ve stínu segregace, a doktor King vytváří tento emocionální apel velmi opakovaným výrokem, aby povstali a reprezentovali Afro – Američany a myšlenku rasové rovnosti.
V celém díle je snadno rozpoznatelný styl dikce, který Martin Luther King používá, aby demonstroval svůj názor na danou problematiku. Jedná se o dikci, která volá po spravedlnosti a neustále se opakuje. Nejčastěji opakovaným slovem v celém projevu je slovo „spravedlnost“. Toto slovo je doprovázeno žádostí o spravedlnost a i ta se v celém textu neustále opakuje. Nejvýznamnější moment této promluvy však nastává v závěru. Dochází k němu v okamžiku, kdy Martin Luther King demonstruje „svůj sen“. K vytvoření závěrečného emocionálního apelu používá anaforu v kombinaci se silnou dikcí. Žádá, aby Amerika dostála svým slibům a stala se věrnou svým slovům: „Považujeme tyto pravdy za samozřejmé, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni.“
Tento projev měl sílu pohnout miliony lidí a přimět je k boji za svobodu. Martin Luther King Jr. toho dosáhl tímto jediným projevem. Tento projev je ukázkou dikce, symboliky a metaforického jazyka potřebného k vytvoření emotivního, logického a věrohodného apelu, který pomohl národu vyskočit na nohy a polepšit se. V době, kdy všude vládla segregace a rasové menšiny měly pocit, že nemají žádnou svobodu, se Martin Luther King Jr. tímto projevem ponořil do jejich svobody a individualismu a pomohl je zachránit.
.