- ‚Cuz he’s fast.
Poslední týden jsme spočítali nejlepší písničky delší než třicet minut, v podstatě seznam podivností. Na opačné straně spektra se málokdy stane, že by umělec označil píseň za dokončenou dříve, než se na počítadle času dostane do trojciferného čísla. Pod hranicí šedesáti vteřin však vznikla skvělá díla, ať už od relativně normálních skupin (viz: položky 6 a 2), totálních šílenců (viz: položky 5 a 3) nebo šílených vědců (viz: položky 4 a 1). Zde je seznam nejlepších skladeb pod jednu minutu. Klidně nám do komentářů přidejte své favority, ale nespěchejte. Nespěchejte.
6. Green Day – The Ballad Of Wilhelm Fink The Ballad Of Wilhelm Fink od Green Day na Groovesharku
V roce 1999 vydalo punkové vydavatelství Fat Wreck Chords kompilaci Short Music For Short People, na níž 101 kapel hraje třicetisekundové písně. Absurdita této platformy vedla k některým vtipným příspěvkům, jako je masturbační hymna „Doin‘ Laundry“ od Nerf Herder nebo vulgárně znějící „Family Reunion“ od Blink 182. Green Day trumfli mladíky s „The Ballad Of Wilhelm Fink“, v níž Billie Joe Armstrong do úsporné půlminuty vtěsnal noční přepadení, odhazování odpadků, vězení, sex, zklamání a víno z Boone’s Farm. Je to nejrozvinutější skladba na Short Music a možná nejlepší věc, kterou kapela vydala mezi Nimrodem a American Idiot.
5. The Locust – „Live From The Russian Compound“ U kapely, jako jsou grindoví The Locust ze San Diega, není potřeba dvou slok a refrénů a bridge, aby se dostalo na pointu. Skupina původně vzešla z krátkosongově-šokové rockové školy, ne moc stylistických kroků od (poznámka: nesnáším psaní těchto dvou slov) Anal Cunt. V době, kdy Locust v roce 2003 podepsali smlouvu s labelem Epitaph Anti a nahráli desku Plague Soundscapes, se z kapely stalo něco úplně cizího. Výrazná skladba alba „Live From The Russian Compound“ pokrývá tolik oblastí – blast beatové intro, synth gurgle breakdown, část, která zní jako Arab On Radar, část po ní, která zní jako Arab On Radar cover Devo -, že se zdá být mnohem delší než jejích padesát devět sekund.
4. Madvillian – „Supervillian“ Supervillain by MF Doom Madvillian on Grooveshark
Madvilliany, dnes již legendární spolupráce rappera MF Dooma a beatového mistra Madliba, je proložena intermezzy, krátkými zvukovými kolážemi a dalšími různými styly nepísní. „Supervillian“ je nejblíže plnohodnotné skladbě v kategorii pod minutu alba, soustředěné kolem rozpustilé smyčky ze špionážního filmu a Madlibových charakteristických funk samplů bicích AM Radia. Možná se utne příliš brzy, ale stejně tak geniální Madvillovy skladby jako „Accordian“ a „Figaro“. Třicet vteřin navíc na konci by přineslo konvenčnější skladbu, ale hodnota opakovaného poslechu by se značně snížila. 3. John Zorn – „Igneous Ejaculation“ Igneous Ejaculation od Johna Zorna na Groovesharku
Předem si řekněme, že to je nechutný název. S tím, že je svým způsobem ohromující, jak moc se extrémní hlukové výbuchy z alba Naked City Johna Zorna z roku 1990 podobají těm, které o deset let později vytvořili The Locust, Daughters a jim podobní. Zorn k tomuto specifickému zvuku nedospěl přes hardcore nebo metal, ale přes avantgardní jazz a experimentální art rock. Zkreslené punkové riffy na „Igneous“ pochází od obecně utlumeného kytaristy Billa Frisella, vokály od Yamatsuka Eye z The Boredoms. Bubeník Joey Baron hrál se Stanem Getzem a Dizzym Gillespiem. Kulisy jsou zajímavé, skladba je trestuhodná. Zornův altsaxofonový skřek na třinácté vteřině a následná smeč jsou údernější než kdejaký mosh breakdown nebo dubstepový bass drop. Je to acidem poháněná noční můra zasazená do komiksu o Dicku Tracym. Nebojte se, protože to všechno brzy skončí.
2. The White Stripes – „Little Room“ Little Room by The White Stripes on Grooveshark
Jack White je novodobý kytarový hrdina, ale jeho vymazlené fráze v „Little Room“ chybí. Vajíčko písně z alba White Blood Cells (stále nejlepší desky kapely, omlouvám se fanouškům Elephant) je především o pronikavém jeskynním rytmu Meg White a Jackově podivínské hlasové technice. Nejpůsobivěji Jack využívá tematický bluesový prostředek, který je závislý na opakování, přesouvá bezejmennou postavu ze stísněného pokojíčku do příliš velkého pokoje a zpět, přičemž má čas na dvě sloky onomatopoie. I na takhle minimalistickou kapelu je „Little Room“ kostrou písně. Možná je to to jediné, co zbylo po intenzivním odtučňování, díky němuž jsou White Stripes tak efektivní.
1. Animal Collective – „College“ College by Animal Collective on Grooveshark
První polovina „College“ je nádherná, samá letní harmonie a lesní atmosféra. Jediný text písně: rodiči neschválené „You don’t have to go to college“ je vznešený, když zní, jako by ho zpíval holičský kvartet čtyř Brianů Wilsonů. Sung Tongs je první skvělá deska Animal Collective, ale „College“ je jediná skladba, která je naprosto přátelská. Je zvláštní, jak uklidňující pocit to je, když vám Animal Collective dají svolení vykašlat se na školu; zní to jako ruka na vašem dvacetiletém rozpolceném rameni. „College“ je nejlepší skladbou pod minutu, protože má definovaný oblouk, předehru a vyvrcholení. Ale hlavně využívá svou krátkou existenci k tomu, aby přinesla radost způsobem, který přesahuje intelektuální analýzu. Z nedostatku lepšího žargonu se prostě cítí správně.