Když byl v srpnu 2008 místní teenager přistižen, jak rozbíjí skleněný chladicí box v restauraci Balti House v Heywoodu, policie to odmítla jako prostý vandalský čin.
Vyhublá patnáctiletá dívka byla zatčena a odvezena na policejní stanici, ale pak si šest hodin vylévala srdce právě tím, proč se chovala tak asociálně.
Byla znásilněna. Nejen jednou – ale opakovaně – ji znásilňoval gang mužů, kteří ji častovali vodkou a vyhrožovali jí násilím, pokud se nepodrobí hrůznému zneužívání.
Byla rozdělována mezi pedofily po celé severní Anglii.
A co víc, patřila mezi skupinu bílých dívek, na které se gang mužů převážně pákistánského původu cíleně zaměřoval, protože, jak později uznal soudce, oběti těchto mužů „nepatřily k vaší komunitě ani náboženství“.
Její akt nahromaděné frustrace v takeaway – následovaný její odvahou promluvit – byl prvním krokem, klíčovým momentem, který povede k otázkám, jakou roli hraje rasová identita v sexuálním obtěžování dětí ve městě a na dalších místech po celé zemi.
Nepohodlná pravda nakonec vyjde najevo navzdory zpackanému původnímu policejnímu vyšetřování, které dospělo k závěru, že dívka, jež se později stala hlavní svědkyní obžaloby, je „nevěrohodná“.
Na policejní stanici dívka, která právě zdemolovala večerku, poskytla podrobný popis zneužívání a pachatelů, jakož i důkaz v podobě svého spodního prádla, na němž byly stopy DNA jednoho z útočníků.
Dva členové groomingového gangu – vůdce gangu Shabir Ahmed a Kabeer Hassan – byli zatčeni a propuštěni na kauci.
Podle jednoho z policistů, který se na vyšetřování podílel, však šlo o „autonehodu“.
„Je slyšet, jak policista při výslechu dívky zívá“
Policisté z rochdaleského oddělení byli v té době pod tlakem, aby dosáhli cílů „objemové kriminality“, jako je snížení počtu vloupání, a byli ohromeni rozsahem problému groomingu, který odhalili.
K průtahům ve vyšetřování přispěl naprostý nedostatek zdrojů a také skutečnost, že se jejich šéfové zřejmě zdráhali chytit se za nos ze strachu, že budou označeni za rasisty.
Policii trvalo 11 měsíců, než sestavila důkazní materiál pro Crown Prosecution Service (CPS) – poté, co čtyřikrát vyslechla mladou oběť z restaurace.
Na jednom z těchto výslechů je slyšet, jak policista zívá a opakovaně se jí ptá, proč se vystavila tak zranitelné pozici.
A pak v červenci 2009 „zkušený“ právník CPS rozhodl, že oběť je „nevěrohodná“, a rozhodl, že oba muži, kteří ji znásilnili, by měli být propuštěni bez obvinění.
Později pracovnice sexuálního zdraví v Rochdale Sara Rowbothamová při vyšetřování uvedla, že se všemi dívkami „ochranné služby zacházely otřesně“.
„Od roku 2004 jsme podávali doporučení, velmi explicitní doporučení, doporučení, která pro ochranné služby naprosto zdůrazňovala, že mladí lidé jsou neuvěřitelně zranitelní,“ řekla.
„Bylo nešťastné, že šlo o přístup k dospívajícím. Byla to absolutní neúcta k tomu, že zranitelní mladí lidé neměli hlas.
„Byli přehlíženi, byli diskriminováni.“
Jinými slovy, oběti strašlivého zneužívání byly ignorovány, dokud jedna z nich – dívka, která zdemolovala občerstvení – konečně nevyslyšela svůj příběh.
Deset měsíců poté, co byl její případ odložen, se policie rozhodla k případu vrátit poté, co se objevily další stížnosti.
„Byla to naprostá neúcta, že zranitelní mladí lidé neměli hlas.“
Kritici tvrdí, že průtahy znamenaly, že další dívky byly ponechány napospas zneužívání, zatímco systém trestního soudnictví pomalu měnil svůj směr.
Bylo zahájeno nové vyšetřování nazvané Operace Span. Klíčovým členem týmu byla detektiv konstábl Maggie Oliverová, jejímž úkolem bylo přesvědčit oběti, aby mluvily s policií.
Měla talent mluvit s dětmi z panství na lidské úrovni a její šéfové si ji vyhlédli, aby je přesvědčila, aby navzdory žalostnému původnímu vyšetřování vypovídaly u soudu.
Neochotně souhlasila.
Tato neochota byla způsobena tím, že v této pozici byla už dříve. V roce 2004 pracovala na operaci Augusta, která se zabývala sexuálním zneužíváním bílých dívek asijskými muži v Hulme a Rusholme.
Vyšetřování bylo náhle zrušeno a nikdo nebyl zatčen ani obviněn.
Rozzuřená Maggie se zařekla, že v budoucnu se už nikdy nebude podílet na podobném vyšetřování. Změnila však názor, když na dveře zaklepala operace Span a dostalo se jí „železného“ ujištění, že oběti budou podpořeny. Maggie strávila šest měsíců rozhovory s oběťmi z Rochdale a přesvědčila je, aby vypovídaly.
Vyšetřování pomalu budovalo přesvědčivý případ, stranou pozornosti veřejnosti. V říjnu 2010 se M.E.N. o vyšetřování dozvěděla, ale poté, co jsme se obrátili na GMP, nám bylo řečeno, abychom s vyšetřováním počkali, dokud nebudou oběti osloveny. Existovaly obavy, že zapojení tisku by dívky vyděsilo.
Museli jsme je ujistit, že jim jako obětem sexuálních zločinů zaručíme doživotní anonymitu.
Jako odpovědná publikace redakce M.E.N. tento požadavek vedoucích detektivů GMP respektovala a nakonec náš příběh o několik měsíců později zveřejnila.
„Historie se opakovala“
Nazir Afzal, nově jmenovaný hlavní korunní prokurátor pro severozápadní oblast, zrušil rozhodnutí nestíhat dva zatčené a nakonec v červnu 2011 schválil obvinění deseti mužů. Byl vytvořen mnohem rozsáhlejší případ, ale co je důležité, jednoduše uvěřil svému hlavnímu svědkovi.
V zákulisí však panovalo zděšení. Maggie Oliverová se opět zhrozila, když se v obžalobě, která se dostala před porotu, objevila jedna z dívek, s nimiž hovořila – oběť zneužívání.
To znamenalo, že ji obžaloba považovala za členku groomingového gangu, jehož členové půjdou na lavici obžalovaných, přestože nebyla obviněna a u soudu by vedle nich nestála.
„Historie se opakovala,“ řekla Maggie.
„Přestože byla obětí, byla obviněna z účasti na groomingu. Bylo to pobuřující. Byla obětí zneužívání od svých 14 let. Zvedal se mi z toho žaludek. Byla jsem zneužita. Tato zranitelná dívka byla zklamána.“
Po procesu u liverpoolského korunního soudu bylo v květnu 2012 odsouzeno devět mužů.
Soudce Gerald Clifton, který je uvěznil, prohlásil: „Všichni jste byli porotou po dlouhém procesu odsouzeni za závažné sexuální trestné činy, které byly spáchány v období od jara 2008 do roku 2010.
„Jednalo se o navádění a sexuální zneužívání několika dívek ve věku mladistvých.
„V některých případech byly tyto dívky znásilněny, bezcitně, zákeřně a násilně.
„Někteří z vás jednali tak, aby ukojili svůj chtíč, někteří z vás, aby vydělali peníze, všichni jste s nimi zacházeli, jako by byly bezcenné a mimo jakoukoli úctu.“
„Kořistili jste na dívkách, protože nepatřily k vaší komunitě nebo náboženství.“
V dalších případech někteří zneužívali rasový a náboženský původ pachatelů – objevila se však také obvinění, že úřady v případě obav jednaly pomalu ze strachu, aby nebyly označeny za rasisty.
V tomto případě soudce skutečně naznačil své přesvědčení, že gang z Rochdale záměrně vyhledával oběti mimo vlastní komunitu.
Výstižně dodal: „Domnívám se, že jedním z faktorů, které k tomu vedly, bylo to, že nepatřili k vaší komunitě nebo náboženství. Jeden ze svědků totiž v průběhu procesu řekl, že si nepřeje, aby byl viděn s mladými bílými dívkami ve své komunitě v Oldhamu.“
Po skončení procesu následovala veřejná omluva ze strany policie, rady a státních zástupců za to, že oběti zklamali.
Proběhla řada různých vyšetřování toho, co bylo špatně. Probíhají v nich však opakované zmínky o tom, že mnozí představitelé moci se domnívali, že si dívky za zneužívání mohou samy. Existovalo naprosté nepochopení světa, ve kterém existovaly.
V nezávislé zprávě, kterou si nechala vypracovat rada města Rochdale, se uvádí, že tři zaměstnanci hovořili o tom, že oběti „si vybírají životní cestu“, a ne o tom, že jsou oběťmi znásilnění. Značná část případů byla označena jako „není třeba dalších opatření“ a vedoucí tým se nezajímal o sociální péči o děti. Inspektor dospěl k závěru, že zneužívání mohlo být zastaveno, kdyby úřady zasáhly dříve.
Přezkum závažných případů zveřejněný v roce 2013 dospěl k závěru, že úřady „měly problém vcítit se“ do dívek, částečně proto, že pocházely z chudých poměrů, což jim poskytlo „zkreslený obraz jejich chování“. Zpráva dodala, že odborníci opakovaně říkali, že oběti měly „ve své moci“ zneužívání zastavit, „což naznačovalo, že to bylo něco, co si mohly vybrat neudělat“.
Tato pochybení umožnila, že sedm mladých lidí a potenciálně desítky dalších, které policie později identifikovala, byly vystaveny katalogu hrůzného sexuálního zneužívání ze strany manipulativních predátorů. I když úřady problém rozpoznaly, jejich pomalá reakce umožnila zneuživatelům pokračovat ve zneužívání svých obětí po celá léta.
Rochdale je také posuzován v rámci nezávislého vyšetřování sexuálního zneužívání dětí, které zkoumá, zda úřady v celé zemi braly tento problém vážně.
Je však třeba připomenout, že nic z toho by se nedělo, kdyby si vyděšená, rozzlobená dívka, která byla znásilněna, nevylila svůj vztek v jednom z takeawayů v Heywoodu a pak neměla odvahu o tom, co se stalo, promluvit.
Rochdale grooming scandal
.