Počátky.
Ačkoli se rod Fudžiwara dostával k moci postupně, jeho založení v 7. století předznamenalo jeho budoucí roli a význam. Její zakladatel Nakatomi Kamatari (viz Fudžiwara Kamatari) byl již ve své době faktickým vládcem země, neboť to byl právě on, kdo spolu s následníkem trůnu dříve zosnoval a úspěšně provedl svržení mocného konkurenta císařského rodu. Právě Kamatarimu tedy vděčný princ, který následně mohl nastoupit na trůn jako císař Tendži, svěřil záležitosti vlády. V roce Kamatariho smrti mu císař udělil nové rodové jméno Fudžiwara („Wisteria Arbour“) na památku místa, kde se oba spikli, aby vytlačili svého společného rivala.
Fuhito (viz Fudžiwara Fuhito), Kamatariho syn, byl prvním, kdo použil nové jméno. A byl to právě on, kdo sjednáním sňatku dcery s císařem Šómu zahájil politiku připoutání vlastní rodiny k císařskému rodu. Fudžitovi čtyři synové založili každý svou rodovou větev, z níž se Hokke neboli severní větev měla stát nejvlivnější.
Ale teprve ve druhé polovině 9. století se začala projevovat moc Fudžiwarů. Jošifusa (viz Fudžiwara Jošifusa), který byl tchánem vládnoucího panovníka a dědečkem následníka trůnu, dosáhl po císařově smrti toho, že dědic byl ve věku 9 let povýšen na trůn jako císař Seiwa. Jošifusa se poté nechal jmenovat regentem – první případ v japonské historii, kdy byla do této funkce jmenována osoba, která nebyla z královské krve. To vedlo k praxi, kdy Fudžiwarové přesvědčovali císaře, aby v poměrně mladém věku odešli do důchodu, a na trůn dosazovali dětské císaře, za které Fudžiwarové vystupovali jako regenti. Během následujících dvou století došlo k osmi takovým abdikacím a sedmi dětským císařům.