Atwood Magazine hovořil s Exene Cervenkou z X o novém albu ‚ALPHABETLAND‘, počátcích LA punku a vzájemných vazbách kapely.
Stream: ‚ALPHABETLAND‘ – X
Ale byl to punk, mohli jste si dělat, co jste chtěli. Mohl jsem všechno zpívat pozpátku a lidi by řekli: „Super.“
Punk, stejně jako každý žánr, má svůj podíl na mýtickém původu. Punková scéna západního pobřeží koncem 70. a začátkem 80. let je v myslích amerických punkových fanoušků legendárním místem, kde začínaly kapely jako Germs, Black Flag, Fear a X. Vždyť právě tady se odehrávaly jejich začátky. Zatímco některé kapely zkrachovaly a vyhořely, propadly závislostem nebo prostě zanikly, jiné zůstávají pevnými symboly kultovního místa a doby. Jednou z takových kapel je X, čtveřice Exene Cervenka, John Doe, Billy Zoom a DJ Bonebrake. Čtyřicet let po jejich zásadním debutovém albu s příznačným názvem Los Angeles se původní sestava znovu sešla (Zoom odešel po albu Ain’t Love Grand z roku 1985) a natočila výroční album – první s původní sestavou po 35 letech.
Ale ALPHABETLAND, které vychází 22. dubna 2020 u Fat Possum Records, není nostalgický projekt. Jde o album, které kapela vydala předčasně na vlastní přání a které mohla natočit kdykoli v průběhu své kariéry. Po čtyřiceti letech zní X stále stejně kousavě a dravě jako v úvodních akordech skladby „Los Angeles“. Písně jsou aktuální a chytré, jak tomu bylo u kapely vždy, a muzikantské umění kapely je silnější než kdy dřív. Ačkoli kapela v současné době nemůže k albu vyrazit na turné (z pochopitelných důvodů), Exene říká: „Pokud je to konec, je to konec důstojný“. A taky že je – ale doufejme, že není.“
Být v kapele je neuvěřitelná superschopnost.
– –
:: streamovat/koupit ALPHABETLAND zde ::
Rozhovor s X
Exene Cervenka: Víte, chodili jsme tam a zpátky. Před lety mi jeden kamarád řekl: „Proč neuděláte novou desku?“ A já na to: „Nemůžu, oni nechtějí.“ Tak jsem mu řekl, že to není možné. Se streamováním našich desek jsme nikdy nevydělali žádné peníze. Takže všichni kvůli tomu začali jezdit na turné. Rozhodli jsme se vzít živé nahrávky z Jižní Ameriky z roku 2011, smíchat je, udělat Kickstarter a udělat všechny tyhle věci, aby se to uskutečnilo. Stalo se, vydělali jsme peníze a všem se to líbilo. A my jsme si řekli: „Lidi jsou tak nadšení, že slyší něco jiného od X. Jsou to ty samé písničky, které jsme hráli, je to živá nahrávka, a podívejte se, kolik lidí to chtělo a jak jsou nadšení. Chtějí, abychom natočili desku.“ A pak si myslím, že si lidi v kapele i obecně uvědomili: „Jo, tohle můžete udělat.“ A tak jsme se rozhodli, že to uděláme. Od Warner Brothers jsme dostali naše desky zpátky, protože uplynulo dost času na to, aby si je už nemohli nechat. Uzavřeli jsme smlouvu s Fat Possum na jejich licencování, a pak, páni, na deskách se skutečně dají vydělat peníze. Kdo by to byl řekl?“
A tak jsme pak začali mluvit o tom, že bychom udělali desku, a začalo to být životaschopné a mělo to i jiný důvod než jen kreativitu. Můžeš udělat sebelepší písničku na světě, ale když ji někdo jen tak vyhodí na ulici a lidi ji přejedou, jaký to má smysl? Pro čtyři lidi, jako jsme my – po celém našem dlouhém životě a všem, co jsme udělali -, musíte mít motivaci udělat desku. A tou motivací bylo, že jsme pořád kreativní, pořád nás to baví, rádi hrajeme naživo. A nehodlali jsme přijít na mizinu.
Červenka: No, já jsem na to hodně tlačil, protože oni ji chtěli vydat až příští rok. Protože letos nebudeme mít žádné koncerty, tak řekli: „No, musíme počkat, až ji vydáme.“ A tak jsme ji vydali. Na tuhle desku jsme čekali 35 let, ta deska vychází teď. Pokud víme, žádný příští rok nebude. A tak se tak nějak přechází od „Když ji nevydáme teď, nikdo ji nikdy neuslyší“. A nikdy se nedozvíme, jestli to lidi slyšeli nebo jestli se jim to líbilo, protože budeme mrtví.“ Z tohoto extrému přejdete na: „Hej, víte co, pojďme to vydat. Teď. Ať mají fanoušci X dobrý den, ať se svět dozví novou desku. Není to hezká věc? A pak můžeme být všichni šťastní.“
Další důvod, a to je možná ten nejlepší důvod: byli jsme prostě opravdu nadšení a opravdu jsme se nemohli dočkat, až to lidé uslyší. Protože přesně tak jsem to cítil já. Ta deska se mi strašně líbí. Myslím, že ty písničky jsou skvělé, a Rob , producent, odvedl skvělou práci. Prostě jsem chtěl, aby ji lidi slyšeli a aby si řekli: „Jé, ty jsi udělal desku X!“. To je nakonec všechno, co jsme chtěli.“
Červenka: Myslím, že nejlepší způsob, jak být aktuální, politický, jak dělat společenský komentář, je stejně umění, jako třeba „The World’s a Mess, It’s In My Kiss“, která si hraje na tu starou písničku „The Shoop Shoop Song (It’s In His Kiss)“. Nechci, aby mě pořád někdo harašil, protože každý má svůj názor. Ale některé věci jsou prostě tak samozřejmé, že je nikdo nemůže zpochybnit. Když vidíte Nancy Pelosiovou, která je předsedkyní Sněmovny reprezentantů, jak předvádí svou ledničku za 24 000 dolarů a kurátorskou sbírku čokoládové zmrzliny, protože čokoláda je jediná příchuť, kterou jí – na stadionech stojí lidé kilometrové fronty na jídlo, kilometrové fronty v autech a čekají, až jim Samaritan’s Purse dá krabici jídla. A ona jde do té zasrané televize a všem to nevadí a všem celebritám to nevadí. A vidíte to rozdělení mezi opravdu těmi, co mají, a těmi, co nemají.
Vidíte to teď, v takových případech. I kdyby to nebyla pandemie, tak to, že to udělala, je šílené. Co je to za člověka, který to v takové době udělá? A tak když se k něčemu takovému vyjádříte, tak si všichni můžeme říct: „Páni, to je fakt zvrácený.“ To je fakt zvrácený. Jestli chcete, můžete ji volit, můžete být demokrat nebo cokoli jiného a podpořit ji. Ale tohle byla zvrácená věc. A tak můžete říct tyhle věci s humorem nebo s uměním tak, že nemůžete jen tak chodit a mlátit lidi do obličeje, což je důvod, proč „Nový svět“ …je to o Reaganovi? Byla napsána za Reaganových let. Ostatní kapely mluvily o Reaganovi a o lidech podle jmen, a já jsem prostě použil něco, co jsem slyšel říkat bezdomovce, který ani nevěděl, kdo byl prezident. Říkal Reaganovi „jak se jmenuje“. Ale je to stejné. Ať už se opravdu zajímáme o politiku a volíme a opravdu mobilizujeme lidi, nebo ne, nejsme jiní než bezdomovec, který neví, kdo je prezident.“
Červenka: Je to deska X – není to deska X Tonyho Gilkysona, není to deska X Davea Alvina/Tonyho Gilkysona. Není to deska The Knitters, není to Johnova sólovka. Je to Billy, DJ, John a Exene, a přesně tak zníme.
Myslím, že to, co jsme udělali, bylo perfektní pro to, kde jsme se nacházeli. Jsem strašně rád za Johnovu hru na basu v těch písničkách, protože je opravdu rytmická a je to opravdu zásadní hra na basu – není to nijak efektní a všudypřítomně bláznivé, a prostě ti ty písničky zažene opravdu hluboko do duše. To se mi na nich líbí, že ty písničky opravdu cítím. I když jsme je napsali a hrajeme my, cítím je stejně, jako by je cítil někdo jiný, kdo je poslouchá. To se mi na nich líbí. Ať už je svět X jakýkoliv, myslím, že jsme pro něj našli tu správnou zvukovou rovnováhu.“
Ať už je svět X jakýkoliv, myslím, že jsme pro něj našli tu správnou zvukovou rovnováhu.“
Cervenka: Šlo o to být originální. Šlo o to, aby Big Boys nezněli jako The Plugs, aby nezněli jako The Go Go’s, aby nezněli jako X, kteří nezněli jako Germs nebo Blondie. Přál bych si, aby lidi pochopili, že když nejsi každou vteřinu svého života napojený na mozek někoho jiného, staneš se kreativním, originálním člověkem a přijdeš s něčím, co nikdo jiný na světě nedokáže vymyslet. A když to pak vypustíte do světa, všichni jsou nadšení a ohromení. Nikdo nechce vidět pořád dokola to samé. Dokonce i to, jak se lidé oblékali a jak vypadali, bylo všechno tak nějak na houpačku – někteří lidé nosili síťované punčochy, někteří měli špičaté věci, někteří jako já měli vintage věci z 20. let. Všechno šlo a byla to divoká, úžasná, svobodná doba, než se objevily všechny ty moderní věci kolem Velkého bratra. Lidi jsou od přírody kreativní a úžasní a teď je tolik skvělých kapel a tolik dobré hudby a lidi to budou dělat pořád. A o tom punk je. To, co lidi dělají ještě teď, u sebe doma. Děláte něco, co děláte jen vy, a vůbec vás nezajímá, jestli to uslyší někdo jiný. Takže právě teď je hodně punkrocková doba. Asi nejvíc punkrocková doba od začátku 80. let. Přišly a odešly všechny ty kapely, o kterých nikdo nikdy neslyšel, a je to jako teď. Nemůžeš hrát koncert, nikdo tě neuvidí. Musíš to dělat z lásky k tomu.
Lidé jsou od přírody kreativní a úžasní a teď je tolik skvělých kapel a tolik dobré muziky a lidi to budou dělat pořád. A o tom punk je.
Červenka: Víte, my máme dvě hodnoty. Jednou je naše hudba, naše slova, naše přítomnost, určité věci, které teď můžeme hrát se saxofonem a vibrátorem naživo. A pak ta druhá je punkrocková věc. Jak jsme starší a naše publikum je starší, můžeme mezi těmito dvěma hodnotami přecházet tam a zpět. Někdy se lidem nechce stát čtyři hodiny na cementové podlaze. Ne vždycky. Teď bych ovšem dal cokoli za to, abych mohl stát čtyři hodiny na cementové podlaze .
Cervenka: Jsou velmi úzce spjaty, ale jsou to oddělené věci. Jsou si tak blízké, že jsou jako dvojčata. Myslím, že pro mě je psaní taková solitérní věc, která mě provází už od dětství, že je to moje součást. Je to to, co jsem. Všimla jsem si, že v posledních měsících píšu, a celá jsem si říkala: „Proč píšeš, vždyť to nikdo nebude číst.“ A taky jsem si říkala: „Proč píšeš? A člověk si v hlavě řekne: „No, asi jsem spisovatelka.“ A tak se to stane. Poprvé v životě mám pocit, že jsem spisovatel. Protože jen spisovatel píše s vědomím, že to nikdo jiný nikdy neuvidí. Píšete, protože si ceníte schopnosti své mysli otočit efektní frázi a pobavit se. Ale víte, že se to překrývá. Kdyby nebylo Johna, nepsala bych písničky. To on mi řekl: „To zní jako píseň, nech mě z toho udělat píseň,“ když jsem dělal poezii. Nikdy jsem netoužil dělat hudbu nebo být v kapele. V sedmdesátých letech to prostě nešlo. Obojí má svou hodnotu a já jsem rád, že mám dvě věci, které můžu dělat, protože to dělá život zajímavějším.“
Cervenka: V tom není žádné vědomí. John je přirozeně nadaný zpěvák a zpíval ve spoustě kapel. Billy a DJ jsou také velmi nadaní hudebníci a zpěváci. Všichni mají velmi inteligentně prozkoumané hudební zázemí a rodinné příslušníky, přičemž já jsem naprostý a totální opak. Proto to taky takhle zní. Kdybych byl stejný jako oni, zněli bychom jako, já nevím, The Police nebo tak něco. Jsem strašně rád, že se mnou ti kluci vydrželi, když jsem se snažil přijít na tyhle sračky. Bylo to docela fajn. Ale byl to punk, mohl sis dělat, co jsi chtěl. Mohl jsem zpívat všechno pozpátku a lidi by řekli: „Super.“ Byla to dobrá doba pro „anything went“, když jsi byl mladý a mohl jsi experimentovat a dostávat zpětnou vazbu – hodně negativní, protože ta je taky důležitá.
Cervenka: Protože je to skvělá písnička a nikdy jsme ji nedělali a Billy by na ni mohl hrát na saxofon. Nemáme moc písniček, které bychom nenahráli. Máme jen jednu další, kterou jsme nenahráli, a to byla stará. Nechtěli jsme, aby ty písničky jen tak umřely a nikdo je nikdy neslyšel a neslyšel je v jejich správné, moderní verzi „podívejte, jak jsme teď dobří“. Proto člověk dělá věci, protože buď je chce udělat lepší, než když je dělal poprvé, nebo je nikdy předtím nedělal.“
Cervenka: Myslím, že zůstaly v podstatě stejné. Důvod, proč jsme kapela, je pořád stejný. Proč jsme spolu založili kapelu? Nevím, ale pořád to děláme, takže to asi bylo správné rozhodnutí. Kdyby se tahle zatracená pandemie nekonala, byl bych nejšťastnější člověk na světě, který může vyrazit na turné a hrát koncerty. Máme to moc rádi a strašně jsme se na to těšili. Je příjemné vědět, že pokud je tohle konec, je to konec důstojný. Je to pozitivní konec. Milovali jsme natáčení naší desky a milovali jsme každý koncert, který jsme odehráli. To je mnohem lepší než říct: „Můj život je peklo, nenáviděl jsem svou kapelu a musel jsem pracovat.“ , protože to se často stává. Jsem velmi, velmi šťastný, že se nám v téhle kapele skutečně líbí.“
Červenka: Ne, je to jako kapela. Je to dynamika mezilidských vztahů, ano. Ale je to tak jiné. Jsi na jevišti. Jsi to ty proti světu. Všichni čtyři. To je vše, co na světě máte. Být v kapele je neuvěřitelná superschopnost.“
Červenka: No, nejsem si jistá, jestli na to ještě znám odpověď, možná to ukáže čas. Ale celkově si myslím, že je to místo v mé mysli. Je to jako místo, kde se právě nacházíme. A je to celkově dobré místo. Slovo „alphabetland“ na desce opravdu není. Billy si jen myslel, že říkám „alphabet land“ a říkám „alphabet wrecked“ a „alphabet mine“. Tak tu písničku pořád nazýval „Alphabetland“ a já na to: „Jakou písničku „Alphabetland?“. Žádná píseň se nejmenuje ‚Alphabetland‘, jmenuje se ‚Mercury!“. Ale pak jsme se rozhodli, že to dává smysl, a začali jsme jí prostě říkat „Alphabetland“, a pak nám to přišlo jako dobrý název pro album. Chci říct, že je tu ta společnost Alphabet, Inc., která, je to tak trochu, jako bychom teď žili ve světě Velkého bratra. Zvlášť, když procházíme tímhle, jestli tahle pandemie opravdu skončí, budeme se potácet jako blázni. Budu žít v chatě nebo v jeskyni v Arkansasu .
Červenka: Ano, je to místo v pořádku. Jsme prostě rádi, že jsme lidem rozdali trochu štěstí a radosti, víš, jako díky bohu. Prostě něco, čeho se můžeme chvíli držet.
.