Historie salemské věznice
První massachusettská věznice zřízená v hrabství Essex se nacházela v Salemu již v roce 1638. Historici považují tuto dřevěnou budovu nacházející se na rohu ulic St Peter a Federal za první vazební zařízení svého druhu postavené v zemi a někteří se domnívají, že zde byly vězněny oběti nechvalně proslulých salemských čarodějnických procesů. Na přilehlém hřbitově na Howard Street byl v roce 1692 šerifem udupán k smrti obviněný čaroděj Giles Corey; oběť údajně od té doby proklela každého šerifa v Salemu. V roce 1810 bylo třeba přeplněné zařízení nahradit něčím podstatnějším a bylo naplánováno bezpečnější vězeňské zařízení, které mělo být z kamene. V následujícím roce byl zakoupen pozemek vedle původní věznice, a jakmile bylo v roce 1812 zajištěno 80 000 dolarů, začala stavba žulové budovy na rohu ulic St Peter a Bridge. Nová věznice byla dokončena o rok později a byla navržena pro 112 vězňů.
V letech 1884-1885 byla provedena přístavba věznice, která zvýšila její kapacitu na 150 pachatelů; to byla poslední větší modernizace zařízení až do jeho uzavření v roce 1991 – o sto sedm let později. Život zde musel být těžký jak pro vězně, tak pro příslušníky vězeňské služby. Kvůli absenci klimatizace zde v létě byla jako v peci a kvůli vadnému topnému systému zde byl v zimních měsících ledový box. V každé cele nebyl vodovod; vězni museli používat kbelík, dokud si každý týden nevyrazili na dva funkční záchody ve věznici. Někdy se obsah těchto kbelíků ve vzteku vylil na dozorce a následovala odveta. Nebyly zde žádné bezpečnostní kamery a násilí mezi vězni bylo na denním pořádku.
Stejně jako ve většině věznic i v salemské věznici docházelo k pokusům o útěk a některým se dokonce podařilo uprchnout. Jedna skupina vězňů pracovala celé měsíce na odstraňování cihel ze zdi své cely a lepila je zpět zubní pastou, aby skryla své dílo. Mezi významné návštěvníky patřil kouzelník Harry Houdini, který v roce 1906 využil zařízení k uspořádání únikové show, a Albert DeSalvo, známý také jako Bostonský škrtič, který zde byl uvězněn po svém zatčení.
V roce 1984 se nakonec vězňům podařilo zažalovat okres Essex za nebezpečné životní podmínky v salemské věznici. Přes 1,3 milionu dolarů bylo přiznáno a rozděleno mezi přibližně 850 vězňů a věznici bylo nařízeno uzavřít. Do té doby byla považována za nejstarší fungující věznici v zemi. Navzdory otřesným životním podmínkám uvnitř věznice se třináct vězňů odmítlo nechat přemístit do nového zařízení v Middletonu; k vyvedení těchto mužů, kteří po policistech házeli kbelíky s močí, musela být povolána pořádková jednotka. Později téže noci uspořádali dozorci bujarý večírek, po kterém zůstaly díry ve zdech, rozbitá okna a rozbitá rádia a televizory na podlahách. Dva důstojníci byli krátce poté suspendováni.
Vězení a dům dozorce byly uzamčeny a ponechány léta chátrat. V roce 2001 město Salem koupilo nemovitost za jeden dolar a doufalo, že najde developera, který areál přestaví, ale zároveň zachová historickou budovu nedotčenou. Nikdo se k tomu neměl, dokud developer New Boston Ventures nenavrhl historické nájemní byty. Práce byly zahájeny v roce 2009 a dokončeny o rok později za 10,7 milionu dolarů. Nyní funguje jako 50 St. Peter, vnitřní prostory zaplňuje 19 bytů a jedno z křídel bylo přestavěno na restauraci Great Escape, jejíž designovým motivem jsou původní vězeňské mříže.