Samostatný program, známý také jako freestanding program, je počítačový program, který nenačítá žádný externí modul, knihovní funkci nebo program a který je určen k zavedení pomocí zaváděcí procedury cílového procesoru – běží na holém železe. V raných počítačích jako ENIAC bez koncepce operačního systému byly samostatné programy jediným způsobem, jak spustit počítač. Samostatné programy jsou obvykle napsány v jazyce assembleru pro konkrétní hardware nebo jsou do něj zkompilovány.
Pozdější samostatné programy byly obvykle poskytovány pro užitkové funkce, jako je formátování disku. Také počítače s velmi omezenou pamětí používaly samostatné programy, tj. většina počítačů do poloviny 50. let 20. století a později ještě vestavné procesory.
Samostatné programy se nyní omezují hlavně na SoC nebo mikrokontroléry (kde je výdrž baterie, cena a datový prostor na prvním místě) a kritické systémy. V extrémních případech musí být testována každá možná sada vstupů a chyb, a tedy znám každý potenciální výstup; plně nezávislé a přitom plně paralelní monitorování stavu systému; nebo tam, kde je třeba minimalizovat povrch útoku; operační systém by přidal nepřijatelnou složitost a nejistotu (příklady: bezpečnostní přerušení operátorů v průmyslu, komerční letecké společnosti, lékařské přístroje a řízení startu balistických raket, regulátory nabíjení lithiových baterií ve spotřebních zařízeních). Mikrokontroléry s omezenými zdroji mohou být také odolnější vůči různým podmínkám prostředí než výkonnější hardware potřebný pro operační systém; to je možné, protože mnohem nižší taktovací frekvence, rozestupy mezi vývody, absence velkých datových sběrnic (např. moduly ddr4 ram) a omezený počet tranzistorů umožňují větší konstrukční rezervy, a tím i možnost robustnějších elektrických a fyzikálních vlastností jak při uspořádání obvodů, tak při výběru materiálů.
.