Ačkoli na pódiu byli původní členové Smashing Pumpkins James Iha a Jimmy Chamberlain, od začátku bylo zřejmé, že se jedná o show Billyho Corgana. Na masivních videoplátnech se často promítaly Corganovy staré fotografie, které se občas prolínaly se staršími klipy kapely z minulosti, nebo kubrickovsky nalíčené baletky s nalíčenýma očima a zlověstnými úsměvy.
Corgan stál sám a zahájil show skladbou „Disarm“ z mistrovského alba Siamese Dream z roku 1993. Odtud The Smashing Pumpkins rozproudili téměř zaplněnou halu Xcel Energy Center v St. Paulu dalšími třemi hodinami hudby. Po pěti písních si zpěvák Billy Corgan oblékl plášť s kapucí a z vrcholu schodiště uprostřed pódia za ostatními členy kapely zazpíval klasiku Davida Bowieho „Space Oddity“. S vírem galaktických výjevů na obrazovkách za Corganem to byl nezapomenutelný zážitek z koncertu.
V polovině koncertu bylo zřejmé, že se kapela rozjela na maraton, a ne na sprint. Málokdy se stalo, že by se dynamika písní posunula do nových výšin. Ale spíše to byly jemné nuance, díky nimž byly některé skladby někdy více a jindy méně podmanivé. „Soma“ byla krásná a „Cherub Rock“ byla těžká a úžasná. Ke konci setu byla „Beginning is the End is the Beginning“ ze soundtracku k filmu Batman & Robin z roku 1997 temná a fantastická. Corgan měl opět na sobě plášť a zpíval z okraje pódia, zatímco světla byla spuštěna do červené a černé záře.
Po ní přišel na řadu hitový singl „Bullet With Butterfly Wings“ z klasického alba Mellon Collie and the Infinite Sadness z roku 1995, který trochu postrádal energii. Možná kvůli tomu, že se jednalo o koncert v neděli večer, nebo kvůli tomu, že toto turné Shiny and Oh So Bright už prošlo mnoha městy, se tento koncert v Xcelu zdál být zaseknutý v jednom kole. Sice se stále posouvalo kupředu, ale energie příliš nekolísala. Stále to však byla velmi dobrá show plná rockové nostalgie 90. let a skvělých melodií. Jediné, co opravdu chybělo, byl původní člen D’Arcy Wretzky na baskytaru.
.