Smlouva z Aix-la-Chapelle, (18. října 1748), smlouva dojednaná převážně Velkou Británií a Francií, kterou ostatní mocnosti následovaly a která ukončila válku o rakouské dědictví (1740-48). Smlouva se vyznačovala vzájemným navrácením dobytých území, včetně pevnosti Louisbourg na ostrově Cape Breton v Novém Skotsku, Francii, Madrasu v Indii Anglii a bariérových měst Nizozemcům. Bylo zaručeno právo habsburské dědičky Marie Terezie na rakouské země, ale Habsburkové byli vážně oslabeni tím, že Prusku, které nebylo stranou smlouvy, bylo zaručeno dobytí Slezska. Británie i Francie se snažily získat přátelství Pruska, nyní zjevně významné mocnosti, pro příští válku. Marie Terezie se vzdala ve prospěch Španělska vévodství Parma, Piacenza a Guastalla v Itálii. Smlouva potvrdila nástupnické právo hannoverského rodu jak ve Velké Británii, tak v Hannoveru. V obchodním boji mezi Anglií a Francií v Západní Indii, Africe a Indii nebylo nic vyřešeno; smlouva tak nebyla základem pro trvalý mír.
.