Sojourner Truth (Isabella Baumfree)

Z Wikipedie

Sojourner Truth

Narozena

c. 1797
Swartekill, New York

Zemřel

26. listopadu 1883
Battle Creek, Michigan

Povolání

Domácí služka, abolicionistka, Autorka

Rodiče

James a Elizabeth Baumfreeovi

Sojourner Truth (1797-26. listopadu 1883) bylo od roku 1843 vlastní jméno Isabelly Baumfreeové, americké abolicionistky a bojovnice za práva žen. Truthová se narodila v otroctví ve Swartekillu ve státě New York. Svůj nejznámější projev, který vešel ve známost pod názvem Nejsem snad žena?“, pronesla v roce 1851 na Ohijském sjezdu za práva žen v Akronu ve státě Ohio.

• 1 Raná léta
• 2 Svoboda
• 3 „Duch mě volá“
• 4 „Nejsem snad žena?“.
• 5 Na misii
• 6 Kulturní/moderní odkazy
• 7 Knihy
• 8 Odkazy
• 9 Externí odkazy

Raná léta

Truth se narodila do otroctví kolem roku 1797. Byla jedním ze třinácti dětí narozených Jamesovi a Elizabeth Baumfreeovým, kteří byli otroky plukovníka Hardenbergha. Hardenberghovo panství se nacházelo v kopcovité oblasti zvané holandským jménem Swartekill (severně od dnešního Riftonu), ve městě Esopus ve státě New York, 95 mil severně od New Yorku. Po plukovníkově smrti přešlo vlastnictví rodinných otroků na jeho syna Charlese Hardenbergha.

V roce 1806 prodal Hardenbergh Truth za 100 dolarů Johnu Neelymu poblíž Kingstonu ve státě New York. Až do svého prodeje mluvila Truth pouze holandsky. Prožila mnoho útrap v rukou Neelyho, kterého později popsala jako krutého a surového a který ji jednou zbil svazkem prutů. Truth dříve uvedla, že ji Neely denně znásilňoval a bil. V roce 1808 ji Neely prodal za 105 dolarů Martinu Schryverovi z Port Ewenu, majiteli hostince, který ji vlastnil 18 měsíců. Schryver ji v roce 1810 prodal za 175 dolarů Johnu Dumontovi z West Parku ve státě New York. Ačkoli tento čtvrtý majitel k ní byl laskavě nakloněn, jeho žena si našla řadu způsobů, jak Truth obtěžovat a ztěžovat jí život.

Přibližně v roce 1815 se Truth seznámila s otrokem jménem Robert ze sousední farmy a zamilovala se do něj. Robertův majitel tento vztah zakázal; nechtěl, aby jeho otrok měl děti s otrokyní, kterou nevlastnil, protože by mu děti nepatřily. Robert byl surově zbit a Truth ho už nikdy neviděla. V roce 1817 byla Truth Dumontem donucena vzít si staršího otroka jménem Thomas. Měli spolu pět dětí: Dianu, Elizabeth, Hannah, Petera a Sophii.

Svoboda

Stát New York začal v roce 1799 vydávat zákon o zrušení otroctví, ačkoli proces emancipace newyorských otroků byl dokončen až 4. července 1827. Dumont slíbil Truth svobodu rok před emancipací státu, „pokud bude dobře jednat a bude věrná“. Svůj názor však změnil a tvrdil, že kvůli zranění ruky je méně produktivní. To ji rozzuřilo. Pokračovala v práci, dokud neměla pocit, že udělala dost, aby uspokojila svůj pocit závazku vůči němu tím, že upředla 100 liber vlny.

Koncem roku 1826 utekla Truth s malou dcerou Sophií na svobodu. Ostatní děti musela nechat za sebou, protože podle emancipačního řádu byly právně osvobozeny až poté, co do svých dvaceti let sloužily jako vázané služky. později řekla:

„

Neutekla jsem, protože jsem si myslela, že je to špatné, ale odešla jsem v domnění, že je to v pořádku.

„

Nalezla cestu do domu Isaaca a Marie Van Wagenenových, kvakerské rodiny, kteří se jí i s dítětem ujali. Isaac jí nabídl, že odkoupí její služby do konce roku (než vstoupí v platnost emancipace státu), což Dumontová přijala za 20 dolarů. Žila tam až do doby, kdy byl o rok později schválen zákon o emancipaci státu New York.

Truth se dozvěděla, že jejího syna Petera, tehdy osmiletého, Dumont nelegálně prodal majiteli v Alabamě. S pomocí kvakerských aktivistů se obrátila na soud a po měsících soudního řízení získala zpět svého syna, kterého nový majitel týral.

Truthová během pobytu u Van Wagenenů prožila náboženskou zkušenost, která jí změnila život, a stala se oddanou křesťankou. V roce 1829 se přestěhovala se svým synem Peterem do New Yorku, kde pracovala jako hospodyně u křesťanského evangelisty Elijaha Piersona. V roce 1832 se seznámila s Robertem Matthewsem, známým také jako Matthias Kingdom nebo Prophet Matthias, a začala u něj pracovat jako hospodyně. Podivným řízením osudu Elijah Pierson zemřel a Robert Matthews a Pravda byli obviněni z krádeže a otrávení Piersona. Oba byli zproštěni viny a Robert Matthews se přestěhoval na západ.

V roce 1839 přijal Truthův syn Peter práci na velrybářské lodi Zóna Nantucket. V letech 1840 až 1841 od něj dostala tři dopisy, i když ve třetím dopise jí sdělil, že jich poslal pět. Když se loď v roce 1842 vrátila do přístavu, Peter na palubě nebyl a Truth už o něm nikdy neslyšela.

„Duch mě volá“

1. června 1843 si Truth změnila jméno na Sojourner Truth a řekla svým přátelům: „Duch mě volá a já musím jít.“ V roce 1843 se Truth vrátila do přístavu, ale už nikdy se neozvala. Stala se metodistkou a odešla na cestu, aby cestovala a kázala o zrušení zákazu. V roce 1844 se připojila k Northamptonskému sdružení pro vzdělávání a průmysl v Massachusetts. Tuto organizaci založili abolicionisté a podporovala práva žen, náboženskou toleranci a pacifismus. Měla 210 členů a žila na 500 akrech (2 km²), chovala dobytek, provozovala pilu, mlýn a továrnu na hedvábí. Během pobytu se Truth seznámila s Williamem Lloydem Garrisonem, Frederickem Douglassem a Davidem Rugglesem (afroamerickým tiskařem). V roce 1846 se skupina rozpadla, protože se nedokázala sama uživit. V roce 1847 odešla pracovat jako hospodyně k Georgi Bensonovi, švagrovi Williama Lloyda Garrisona. V roce 1849 navštívila Johna Dumonta, než se přestěhoval na západ.

Truthová začala diktovat své paměti přítelkyni Olive Gilbertové a v roce 1850 William Lloyd Garrison soukromě vydal její knihu The Narrative of Sojourner Truth: A Northern Slave. Téhož roku si koupila dům v Northamptonu za 300 dolarů.

V roce 1851 odešla z Northamptonu za Georgem Thompsonem, abolicionistou a řečníkem. V květnu se zúčastnila Konventu za práva žen v Ohiu v Akronu ve státě Ohio, kde přednesla svůj slavný projev Ain’t I a Woman (Nejsem snad žena?), jehož slogan převzala z jednoho z nejznámějších abolicionistických obrázků – klečící otrokyně s nápisem „Nejsem snad žena a sestra?“

Vzpomínky Frances Gageové Akronský konvent, Akron, Ohio, květen 1851 „V těch dnech bylo jen velmi málo žen, které se odvážily „mluvit na shromáždění“; a zdálo se, že ctihodní učitelé lidu si z nás dělají legraci, zatímco chlapci na galeriích a kýchači mezi lavicemi se nesmírně bavili tím, jak znechucují, jak se domnívali, „silnou mysl“. Někteří z něžných přátel byli na pokraji ztráty důstojnosti a atmosféra předznamenávala bouři. Když tu se ze svého místa v rohu pomalu zvedla Sojourner Truth, která až dosud sotva zvedla hlavu. „Nenechte ji mluvit!“ zahučelo mi do ucha půl tuctu lidí. Pomalu a slavnostně přešla dopředu, položila si k nohám svůj starý čepec a obrátila ke mně své velké mluvící oči. Nahoře i dole se ozval syčivý zvuk nesouhlasu. Vstal jsem, ohlásil „Sojourner Truth“ a požádal publikum, aby na několik okamžiků zachovalo ticho.“ „Vřava okamžitě utichla a všechny oči se upřely na tuto téměř amazonskou postavu, která stála téměř metr vysoká, hlavu vztyčenou a oči probodávající horní část vzduchu jako ve snu. Při jejím prvním slově se rozhostilo hluboké ticho. Mluvila hlubokými tóny, které, ačkoli nebyly hlasité, dolehly ke každému uchu v domě i daleko v davu u dveří a oken.“

V průběhu následujících deseti let promluvila Pravda před desítkami, možná stovkami posluchačů. V letech 1851 až 1853 spolupracoval Truth s Mariusem Robinsonem, redaktorem Ohijského listu proti otroctví (Ohio Anti-Slavery Bugle), a cestoval po tomto státě a přednášel. V roce 1853 promluvila na „sjezdu sufražetek“ v newyorském Broadway Tabernacle; toho roku se také setkala s Harriet Beecher Stoweovou. V roce 1856 odjela do Battle Creeku v Michiganu, aby promluvila ke skupině nazvané Přátelé lidského pokroku. V roce 1858 někdo přerušil její projev a obvinil ji, že je muž; Truthová si rozepnula halenku a odhalila prsa.

„Ain’t I a Woman?“

Truthová přednesla svůj nejznámější projev v roce 1851 na shromáždění za práva žen v Ohiu. Projev se stal známým jako „Ain’t I a Woman?“ podle Truthina refrénu.

Projev, jak je zde zobrazen, byl upraven z dialektu 19. století, v němž Truth mluvila.

„

No, děti, kde je tolik kraválu, tam musí být něco v nepořádku. Myslím, že mezi černochy na Jihu a ženami na Severu, kteří všichni mluví o právech, budou mít bílí muži brzy problém. Ale o čem to tady všichni mluví? Ten muž támhle říká, že ženám je třeba pomáhat do kočárů a zvedat je přes příkopy a že mají mít všude nejlepší místo. Mně nikdo nikdy nepomáhá do kočárů, ani přes bahnité příkopy, ani mi nedává žádné nejlepší místo! A nejsem snad žena? Podívejte se na mě! Podívejte se na mou ruku! Orala jsem a sázela a sklízela do stodol, a nikdo mi nemohl šéfovat! A nejsem snad žena? Mohla bych pracovat stejně a jíst stejně jako muž – když jsem na to měla – a taky snášet bič! A nejsem snad žena? Porodila jsem třináct dětí a většinu z nich jsem viděla prodat do otroctví, a když jsem křičela s mateřským žalem, nikdo kromě Ježíše mě neslyšel! A nejsem snad žena?“ Pak se mluví o té věci v hlavě; jak tomu říkají? To je ono, miláčku. Co to má společného s právy žen nebo černochů? Když se do mého hrnku vejde jen půllitr a do tvého čtvrtlitr, nebyl bys zlý, kdybys mi nenechal mou malou poloviční míru plnou?“ Ten malý muž v černém tam říká, že ženy nemohou mít tolik práv jako muži, protože Kristus nebyl žena! Odkud se vzal ten tvůj Kristus? Odkud se vzal Kristus? Od Boha a od ženy! Muž s ním neměl nic společného. Jestliže první žena, kterou kdy Bůh stvořil, byla dost silná na to, aby sama obrátila svět vzhůru nohama, tyhle ženy by ho měly společně dokázat obrátit zpátky a postavit ho zase na správnou stranu! A teď o to žádají. Muži by je raději měli nechat. Děkuji vám, že jste mě vyslechli, a teď už stará Sojourner nemá co říct.

„

– Sojourner Truth

Na misii

Truth v roce 1857 prodala svůj dům v Northamptonu a koupila si dům v Harmonii ve státě Michigan, západně od Battle Creeku. Podle sčítání lidu z roku 1860 tvořili její domácnost v Harmonii dcera Elizabeth Banksová (35 let) a vnuci James Caldwell (chybně napsáno „Colvin“; 16 let) a Sammy Banks (8 let).

Během občanské války pomáhala Truthová verbovat černošské vojáky do armády Unie. Její vnuk James Caldwell narukoval do 54. massachusettského pluku. V roce 1864 byla Truth zaměstnána u Národní asociace pro pomoc propuštěným (National Freedman’s Relief Association) ve Washingtonu, kde se pilně snažila zlepšit podmínky pro Afroameričany. V říjnu téhož roku se setkala s prezidentem Abrahamem Lincolnem. V roce 1865, když pracovala ve washingtonské Freedman’s Hospital, jezdila Truth v tramvajích, aby pomohla prosadit jejich desegregaci.

Truth napsala píseň „The Valiant Soldiers“ pro 1. michiganský barevný pluk; složila ji během války a zpívala ji v Detroitu a Washingtonu.C. Zpívá se na melodii „John Brown“ nebo „Battle Hymn of the Republic“.

V roce 1867 se Truth přestěhovala z Harmonie do Battle Creeku. V roce 1868 odcestovala do západního New Yorku a navštívila Amy Postovou a pokračovala v cestování po celém východním pobřeží. Na jedné přednášce ve Florencii ve státě Massachusetts, poté co se právě vrátila z velmi únavné cesty, když byla Pravda vyzvána, aby promluvila, vstala a řekla,

„

Děti, přišla jsem sem jako vy ostatní, abych si poslechla, co mám na srdci.

„

V roce 1870 se Truth snažila zajistit bývalým otrokům pozemkové dotace od federální vlády, přičemž tento projekt realizovala sedm let bez úspěchu. Během svého pobytu ve Washingtonu se v Bílém domě setkala s prezidentem Ulyssesem S. Grantem. V roce 1872 se vrátila do Battle Creeku a pokusila se volit v prezidentských volbách, ale ve volební místnosti byla odmítnuta.

Truthová hovořila o abolici, právech žen, reformě vězeňství a kázala michiganskému zákonodárnému sboru proti trestu smrti. Ne všichni její kázání a přednášky vítali, ale měla mnoho přátel a pevnou podporu mezi mnoha vlivnými lidmi té doby, včetně Amy Postové, Parkera Pillsburyho, Frances Gageové, Wendella Phillipse, Williama Lloyda Garrisona, Laury Smith Havilandové, Lucretie Mottové a Susan B. Anthonyové.“

Truthová zemřela 26. listopadu 1883 ve svém domě v Battle Creeku ve státě Michigan. Její památku připomíná takzvaný „Michiganský právní milník“, který postavila advokátní komora státu Michigan. Její ostatky tam byly pohřbeny na hřbitově Oak Hill vedle dalších členů rodiny. Její poslední slova zněla: „Buď následovníkem Pána Ježíše.“

Kulturní/moderní odkazy

• 1862 — Socha Williama Storyho „Libyjská Sibyla“, inspirovaná Sojourner Truth, získala ocenění na Světové výstavě v Londýně.
• 1892 — Albionský umělec Frank Courter je pověřen namalovat obraz setkání Truth s prezidentem Abrahamem Lincolnem.
• 1981 — Truth je uvedena do Národní ženské síně slávy v Seneca Falls ve státě New York.
• 1981 — Feministická teoretička a spisovatelka bell hooksová nazývá své první velké dílo podle projevu Truth „Ain’t I a Woman?“.
• 1983 — Truth je v první skupině žen uvedených do Michiganské ženské síně slávy v Lansingu.
• 1986 — Americká pošta vydala pamětní poštovní známku na počest Sojourner Truth.
• 1993 — Sweet Honey in the Rock nahráli „Sojourner’s Battle Hymn“, píseň převzatou z vlastní písně Truth „The Valiant Soldiers“, kterou Truth napsala jako pochodovou píseň pro barevné pluky v občanské válce na melodii „Battle Hymn of the Republic“ Julie Ward Howe.“(„The Battle Hymn“ byla napsána na melodii pochodové písně 12. massachusettského pluku „John Brown’s Body“, která byla napsána na melodii metodistické hymny „Say Brothers, Will You Meet Us?“).
• 1997 — Robotické vozítko mise NASA Mars Pathfinder bylo po ní pojmenováno „Sojourner“.
• 1998 — S.T. píše domů se na webu objevuje nabídka „Dopisy mamince od Sojourner Truth“, v níž rover Mars Pathfinder občas opakuje svou jmenovkyni.
• 1999 — V broadwayském muzikálu Občanská válka se objevuje píseň Sojourner Truth: Ain’t I a Woman. Na nahrávce obsazení z roku 1999 ji přednesla Maya Angelou.
• Po ní je pojmenována levicová skupina Sojourner Truth Organization.
• Evangelická luteránská církev v Americe si ji 10. března připomíná jako obnovitelku společnosti spolu s Harriet Tubmanovou.
• V počítačové hře Civilization IV je Sojourner Truth jednou z Velkých proroků.
• 2004- King’s College, která se nachází uvnitř Empire State Building v New Yorku, má systém domů (po vzoru Oxfordské univerzity) a každý dům je pojmenován po vlivném vůdci. V roce 2004 odhlasovali, že jeden z domů bude pojmenován „Dům Sojourner Truth“.

Knihy

• Vyprávění Sojourner Truth: Severní otrokyně (1850).
  • Vydání nakladatelství Dover Publications z roku 1997: ISBN 0-486-29899-X
  • Vydání nakladatelství Penguin Classics 1998: ISBN 0-14-043678-2. Úvodní & poznámky Nell Irvin Painter.
  • Vydání online Pensylvánské univerzity (formát html, jedna kapitola na stránku)
  • Vydání online Virginské univerzity (formát HTML, 207 kB, celá kniha na jedné stránce)
• Paul E. Johnson a Sean Wilentz, The Kingdom of Matthias: A Story of Sex and Salvation in 19th-Century America (New York and Oxford: Oxford University Press, 1994) ISBN 0-19-509835-8
• Carleton Mabee with Susan Mabee Newhouse, Sojourner Truth: Slave, Prophet, Legend (New York and London: New York University Press, 1993) ISBN 0-8147-5525-9
• Nell Irvin Painter, Sojourner Truth: A Life, A Symbol (New York and London: W. W. Norton & Co., 1996) ISBN 0-393-31708-0
• Erlene Stetson a Linda David, Glorying in Tribulation: The Lifework of Sojourner Truth (East Lansing: Michigan State University Press, 1994) ISBN 0-87013-337-3
• William Leete Stone, Matthias and his Impostures- or, The Progress of Fanaticism (New York, 1835) Internet Archive online edition (pdf format, 16. 1. 2018).9 MB, celá kniha v jednom pdf)
• Gilbert Vale, Fanaticism – It’s Source and Influence Illustrated by the Simple Narrative of Isabella, in the Case of Matthias, Mr. and Mrs B. Folger, Mr Pierson, Mr Mills, Catherine, Isabella, &c. &c. (New York, 1835) Google Books online vydání (formát pdf, 9,9 MB, celá kniha v jednom pdf nebo po jedné stránce)