Tento krásný žalm exploduje v děkovnou píseň Bohu, protože jeho milosrdenství a láska trvá navěky. Je to však žalm, který verš po verši stále narůstá do crescenda vděčných díků, když vyjmenovává mnoho věcí, které Bůh učinil pro svůj lid – Izrael, a mnoho způsobů, jakými reagoval na jeho volání o pomoc. Ačkoli je to žalm, který vyjmenovává mnoho způsobů, jimiž Bůh reagoval na jejich potřeby a ochránil je před nepřáteli – zaměřuje se také na pravdu o Boží nezlomné lásce –
Bůh vykoupil Izrael z rukou nepřátel; vyslyšel a odpověděl na jejich volání, když byli sami na poušti nebo daleko od domova a svých milovaných. Sytil je, když měli hlad, dával jim pít, když měli žízeň, a občerstvoval jejich unavené duše, když jejich srdce umdlévala. Odpovídal na jejich volání a vyléval na ně milostivou dobrotu – dokonce i tehdy, když se bouřili proti Božímu slovu nebo si pyšně kutali vlastní cestu. V této krásné písni chvály Izrael poznal, že Boží dobrota nezávisí na nich – ale na jeho věčné věrnosti – jeho věčné milosti – jeho milující laskavosti, která nikdy nekončí. Pochopili, že Hospodin slyší každé volání jejich srdce a že jedině on odpovídá na jejich prosby a vyvádí je z nesnází a zkoušek.
Tento žalm není jen žalmem minulosti, který oslavuje vděčné díky Izraele jejich věrnému Bohu, jehož nezlomná láska trvá navěky – ale je to chvalozpěv pro přítomnost – je to píseň díků, kterou může církevní věk zpívat se stejnou chutí a vděčným srdcem. Tento krásný žalm nejenže exploduje v děkovnou píseň, ale končí výrokem, že všichni, kdo jsou moudří, uvidí, že Boží vytrvalá láska k Izraeli – je stejnou věrnou láskou včera, dnes i navěky.
Byl to Pavel, kdo nás povzbuzoval, abychom ve všem děkovali – ať tedy naše srdce a hlasy vybuchnou ve velký chvalozpěv chvály a díkůvzdání Hospodinu, neboť on je dobrý – jeho vytrvalá láska trvá navěky, neboť jeho věrnost se rozprostírá v čase i v dalekých končinách věčnosti.