Co byl Stardust / Stardust NExT?
Sonda NASA Stardust byla první sondou, která dopravila na Zemi vzorky z komety.
| Národ | Spojené státy americké (USA) |
| Cíl(e) | Vrácení vzorků komety, Průlety komet a asteroidů |
| Kosmická loď | Hvězdný prach |
| Hmotnost kosmické lodi | 849 liber (385 kilogramů) |
| Návrh a řízení mise | NASA / Jet Propulsion Laboratory |
| Startovací raketa | Delta 7426-9.5 (č. D266) |
| Datum a čas startu | 7. února 1999 / 21:04:15 UT |
| Místo startu | Cape Canaveral, Fla. / Startovací komplex 17A |
| Vědecké přístroje | 1. Dust Flux Monitor Instrument (DFMI) 2. Cometary and Interstellar Dust Analyzer (CIDA) 3. Navigation Camera (NC) 4. Stardust Sample Collection (SSC) 5. Stardust Sample Collection (SSC) . Dynamický vědecký experiment (DSE) |
První
- Stardust byla první sondou, která přivezla na Zemi vzorky z komety.
Klíčová data
7. února 1999: Start
22. února až 1. května 2000: Proběhla první operace sběru mezihvězdného prachu
15. ledna 2001: Stardust proletěl kolem Země na gravitační asistenci
2. listopadu 2002: Stardust proletěl kolem planetky 5535 Annefrank
2. ledna 2004: Nejbližší setkání s kometou Wild 2 (nebo 81P/Wild)
15. ledna 2006: Návrat modulu SRC (Sample Return Capsule) Stardust na Zemi
Červenec 2007: NASA schválila prodlouženou misi známou jako Nový průzkum Tempelu 1 (NExT)
15. února 2011: Stardust/NExT proletěl kolem komety Tempel 1
24. března 2011: Stardust provedl poslední zážeh a vyslal poslední vysílání ukončující misi
Do hloubky: Stardust / Stardust NExT
Stardust byl čtvrtou z nízkonákladových průzkumných misí NASA v rámci programu Discovery (po misích NEAR, Mars Pathfinder a Lunar Prospector) a první americkou misí zaměřenou výhradně na studium komety. Byla také druhou robotickou misí (po misi Genesis), jejímž cílem bylo dopravit na Zemi mimozemský materiál z oblastí za oběžnou dráhou Měsíce.
Jejím hlavním cílem bylo proletět kolem komety Wild 2 (vyslovuje se „Vilt 2“), odebrat vzorky prachu z komy komety i další mezihvězdné částice a poté vzorky dopravit na Zemi.
Stardust se skládal z 560librové (254kilogramové) kosmické lodi, jejíž součástí bylo 100librové (45,7kilogramové) pouzdro pro návrat vzorků ve tvaru tupého kužele. Sonda měla pět hlavních součástí: tepelný štít, zadní plášť, nádobu na vzorky, padákový systém a avioniku.
Vzorky měly být odebírány pomocí mikroporézní látky na bázi oxidu křemičitého o nízké hustotě, známé jako aerogel, připevněné k panelům na sondě za účelem „měkkého zachycení“ a uchování kometárních materiálů.
Sonda byla vypuštěna na heliocentrickou dráhu, která by ji vynesla kolem Slunce a kolem Země pro gravitační manévr, který by ji nasměroval k Wild 2 po průletu kolem menší planety Annefrank v listopadu 2002.
Po středních korekcích dráhy 28. prosince 1999 a 18., 20. a 22. ledna 2000 se uskutečnila její první operace sběru mezihvězdného prachu, a to mezi 22. únorem a 1. květnem 2000.
Přibližně po roce pobytu na heliocentrické dráze proletěl Stardust kolem Země (ve vzdálenosti asi 3730 mil, tj. 6008 km) v lednu 2002. 15. listopadu 2001 pro gravitační asistenci, která jej vyslala na druhý odběr vzorků mezi červencem a prosincem 2002.
Dne 2. listopadu 2002 v 04:50 UT proletěl Stardust kolem planetky 5535 Annefrank ve vzdálenosti asi 1900 mil (3078 km). Během setkání sbíraly prachové sběrače sondy vzorky, zatímco její kamera pořídila 72 snímků.
O více než rok později, 31. prosince 2003, vstoupila sonda do komy komety Wild 2 (neboli 81P/Wild), přičemž nejbližší setkání (na vzdálenost 155 mil, resp. 250 kilometrů) se uskutečnilo v 19:22 UT ledna. 2. 2004.
Sběrač vzorků, který byl nasazen 24. prosince 2003, byl asi šest hodin po nejtěsnějším přiblížení zasunut, uložen a poté zapečetěn v trezoru na vzorky. Zobrazovací systém pořídil 72 snímků jádra komety.
Přesně podle plánu se po více než dva roky trvající cestě dlouhé 2,9 miliardy mil (4,63 miliardy kilometrů) 15. ledna 2006 v 05:57 UT oddělilo pouzdro SRC (Sample Return Capsule) od hlavního vozidla Stardust a o čtyři hodiny později vstoupilo do zemské atmosféry.
Kabsolventní pouzdro, odpoutané od země záchranným a hlavním padákem, přistálo v 10:10 UT v přistávací zóně o rozměrech 19 × 52 mil (30 × 84 km) na testovací a výcvikové střelnici amerického letectva v Utahu. Kvůli silnému větru se kapsle snesla severně od pozemní dráhy, ale naštěstí lokalizační maják umožnil záchranným týmům najít kapsli 44 minut po přistání.
Kapsle vrátilo z Wild 2 více než 10 000 částic větších než 1 mikrometr.
Hlavní sonda mezitím byla odkloněna tak, aby znovu nevstoupila do zemské atmosféry. V 06:13 UT 15. ledna zažehla motory, proletěla kolem Země a poté kolem Měsíce a 29. ledna přešla do režimu hibernace.
V červenci 2007 NASA schválila prodlouženou misi pro sondu Stardust známou jako New Exploration of Tempel 1 (NExT), která předpokládala průlet kolem komety Tempel 1 (neboli 9P/Tempel), která byla cílem mise Deep Impact z roku 2005. (Dne 3. července 2005 vypustila sonda Deep Impact impaktor, který pomocí malých trysek zasáhl kometu 4. července 2005 a vytvořil kráter o průměru odhadovaném na 490 stop nebo 150 metrů).
Stardust, nyní známý jako Stardust/NExT, proletěl kolem Tempelu 1 v 04:42:00 UT 15. února 2011 ve vzdálenosti 112 mil (181 km) a vrátil 72 snímků jádra. Bylo to poprvé, co byla kometa znovu navštívena. Během tohoto průletu se také badatelům podařilo definitivně identifikovat kráter způsobený sondou mise Deep Impact.
Stardust provedl 24. března 2011 poslední zážeh motorů, čímž vyčerpal veškerou pohonnou hmotu. Téhož dne ve 12:33 UT vyslala poslední vysílání a ukončila tak jedenáctiletou misi.
Analýza vzorků vrácených sondou prokázala přítomnost široké škály organických sloučenin. V srpnu 2014 NASA oznámila, že mezi vzorky získanými sondou Stardust bylo sedm vzácných mikroskopických částic mezihvězdného prachu, které pocházejí ze samotného vzniku Sluneční soustavy.