Asyrská říše byla kdysi mocnou silou. Říše vzkvétala několik set let, než kolem roku 1200 př. n. l. zanikla. Od roku 745 př. n. l. začala Asyrská říše za vedení Tiglat-Pilesera znovu ožívat.
Tiglat-Pileser zahájil v roce 745 tažení svého vojska do Babylonu. Poté zaútočil na všechny kmeny v okolí řek Tigris a Eufrat, včetně Chaldejců, Arabů a Aramejců. V roce 744 Tiglat-Pileser zaútočil na Peršany a podrobil si mnoho jejich kmenů. Poté se vrátil do Asýrie s 50000 zajatci a velkým množstvím koní, volů, ovcí a dalších zvířat. V roce 743 Tiglat-Pileser dobyl sardarskou armádu a zajal 73 000 vojáků. Poté vstoupil do syrského města Arpádu, kde mu všichni králové Horní Sýrie platili tribut kvůli jeho moci.
V roce 735 Tiglat-Pileser vpochodoval se svým vojskem do Arpádu a dobyl ho. V tomto roce také Sýrie a Izrael uzavřely spojenectví a napadly Judsko. Judský král Achaz vyslal do Ninive, hlavního města Asýrie, posly s poplatkem a žádostí o pomoc Tiglat-Pilesera proti Sýrii a Izraeli. Tiglat-Pileser jeho nabídku přijal a v roce 734 vpochodoval se svým vojskem do Sýrie, kde na něj čekalo vojsko syrského krále Rezona. Tiglat-Pileser tuto armádu zcela zničil a oblehl Damašek. Část své armády nechal v Damašku, aby pokračovala v obléhání, a se zbytkem se vydal do útoku na Izrael. Vyplenil Izrael a izraelský král Pekach se uchýlil do Samaří. Podmanil si také Amónovce a Moábce a podrobil je poplatkům. Tiglat-Pileser pak táhl ke Gaze. Když se to dozvěděl král Gazy Chanún, uprchl do Egypta. Tiglat-Pileser obsadil Gazu, ale nakonec umožnil Hanunovi návrat a podrobil ho tributu. Také v roce 734 si podmanil mnoho arabských kmenů pod vládou královny Samsis.
V roce 732 bylo dokončeno obléhání Damašku. Damašek byl nyní v asyrských rukou. Po pádu Damašku Tiglat-Pileser znovu napadl Babylon. V roce 730 byla Asýrie nespornou mocností na Blízkém východě.
Bibliografie
Rawlinson, G. The Five Great Monarchies of the Ancient Eastern World, (Chicago, New York, Belford, Clarke, and Co. 1887).
Rogers, R.W. A History of Babylonia and Assyria, (New York, Eaton and Mains, 1900).
Edited, Researched and Written by: Andrew Taylor, , 6. října 1998