Mikroplasty mohou změnit chování ryb – podle nové studie jsou ty, které tyto znečišťující látky pozřou, pravděpodobně odvážnější, aktivnější a plavou v rizikových oblastech, kde hromadně umírají.
Riziko přežití, které mikroplasty představují, se zvyšuje také v důsledku degradace korálových útesů, protože odumírající korály způsobují, že zejména mladší ryby zoufale hledají potravu a úkryt a vydávají se do vod, kde je větší pravděpodobnost, že je predátoři sami uloví.
Ve společné studii provedené australskou Univerzitou Jamese Cooka a dalšími institucemi, včetně Univerzity v Cambridge, podávali mořští ekologové skupinám mladých damanů ambonských, umístěných v několika nádržích, pulzní krmivo v podobě slaných krevet.
Vědci kromě krevet přidávali do některých nádrží také jemné mikroplasty, včetně polystyrénových kuliček o tloušťce asi 200 mikronů (0,2 mm), ve snaze simulovat výběr stravy, s nímž se ryby setkávají v životním prostředí. Vědci zjistili, že mikroplasty byly většinou zkonzumovány.
Po čtyřech dnech různého krmení nádrží s rybami je vědci označili a vypustili zpět do vod, ze kterých byly původně odebrány – na severní části australského Velkého bariérového útesu.
Rybičky pak potápěči umístili do různých oblastí, do živých zdravých korálů i do oblastí s degradovanými korály.
Studie publikovaná v časopise Proceedings of the Royal Society B zjistila, že skupiny ryb, které jedly mikroplasty, vykazovaly aktivnější, odvážnější a riskantnější chování.
Všechny ryby, které snědly mikroplasty umístěné v oblastech s degradovanými korály, byly sežrány predátory do 72 hodin poté, co je vědci vypustili.
Prof. Mark McCormick, který studii vedl, řekl deníku Guardian, že změna chování a následný dopad na jejich šanci na přežití byla vyvolána tím, že když ryby pozřou mikroplasty, nasytí se, ale nedostaly potřebnou výživu.
„Jejich vnitřnosti říkají ‚jsi plný‘, ale mozek jim říká ‚potřebuješ výživu‘.
„Stejně jako lidé, když máme velký hlad, můžeme přeběhnout silnici … na rozdíl od toho, abychom ji bezpečně přešli. A pro ryby, které mají hlad, to znamená, že jsou ochotnější riskovat, což znamená, že se kvůli potravě zatoulají dál od úkrytu, kde je sežerou predátoři.“
McCormick uvedl, že většina mikroplastového odpadu v australských vodách pochází z nádob a příslušenství spojených s rychlým občerstvením, včetně lahví, které se spláchnou do moře a rozrušením a povětrnostními vlivy se rozloží na „miliony kousků“.
Podle jeho vysvětlení znečištění mořských živočichů plasty „často směřuje k populárním fotografiím želv s brčky v nose, ptáků plných plastů a ryb uvízlých v kroužku od šestky, kdy si zvíře myslí, že je to jídlo, a nakonec zemře hlady“.
„Existuje jen velmi málo informací, když se podíváte na to, kdy ryby mohou sníst plast, jako je tomu v případě mikroplastů, a podíváte se na to, jak prochází jejich vnitřnostmi a kdy je stráven.“
McCormick řekl, že studie se zabývala mladými rybami, protože jsou zranitelné vůči větším rybám a jsou ve fázi života, „kdy se musí velmi rychle naučit, kdo je predátor a kdo ne.“
„Cokoli, co ovlivňuje jejich úmrtnost ve fázi mláďat, má poměrně zásadní vliv na to, kolik ryb přežije a kolik se jich může rozmnožovat,“ řekl McCormick. Dodal, že dravci, kteří se živí rybami, jež pozřely mikroplasty, tento materiál hromadí, což má důsledky pro populace ryb v celém potravním řetězci.
Louise Tosetto, mořská ekoložka z Macquarie University v Sydney, uvedla, že falešný pocit nasycení může změnit osobnost ryb, a řekla, že ačkoli to studie JCU nezkoumala, některé mikroplasty mohou obsahovat takéchemikálie, které mohou ovlivnit chování.
Tosetto uvedla, že předchozí studie ukázaly, že chemické látky z léčiv a hormonů, které se dostaly do vodních toků, mohou změnit osobnost ryb.
{{horaVlevo}}
{{{doleVlevo}}
{{horaVpravo}}
{{{doleVpravo}}
.
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterest
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.