ŽENEVA – Jako nejlepší světová lékařka je Margaret Chanová známá především jako žena, která křičela během pandemie chřipky a která nezvládla nejsmrtelnější epidemii eboly.
Po deseti letech ve Světové zdravotnické organizaci, která ostře rozdělila názory, Chanová letos odstupuje. Údajné nedostatky v jejím působení dávají tvar a tón závodu o její nahrazení. Zájemci o tuto funkci – a do poloviny týdne budou vybráni tři – se shodují v jednom: k obnovení důvěry v téměř sedmdesátiletou agenturu OSN bude zapotřebí nového a energického vedení a hmatatelných výsledků.
Chanová, která se stala lékařkou a šéfkou WHO téměř náhodou, je všeobecně popisována jako okouzlující a oddaná státní úřednice. Je také označována za frustrující neschopnost vnutit 194 členským státům směr a vedení. Podle desítky vrcholných představitelů globálního zdravotnictví, s nimiž byl veden rozhovor pro tento článek, je známá spíše tím, že během jednání propuká v muzikálová čísla na Broadwayi, vypráví vtipy, chytá lidi za ruku a nutí africké ministry zdravotnictví, aby s ní tančili.
„Má srdce na správném místě, ale klopýtla, a občas klopýtla hodně,“ řekl Lawrence Gostin, ředitel O’Neillova institutu pro národní a globální zdravotnické právo při Georgetownské univerzitě. Podílel se na sžíravém hodnocení reakce WHO na krizi způsobenou ebolou, která v letech 2014-2015 zabila v západní Africe 11 000 lidí.
Chanová je posluchačkou, budovatelkou konsenzu, která se označuje za „služebnici“ členských států. Nyní svět volá po lékaři s větší autoritou, který dokáže předepsat tvrdé reformy a pokřikovat na vlády, které nedělají vše pro to, aby jejich lidé byli zdraví.
O místo se uchází šest kandidátů – čtyři z nich jsou Evropané. V úterý 34členná výkonná rada WHO vybere pět z nich, za zavřenými dveřmi s nimi provede pohovor a ve středu seznam zúží na tři. V květnu tito finalisté předstoupí před shromáždění, které zastupuje všechny členské země, před tajným hlasováním. Každá země má jeden hlas.
Chan veřejně nepředvolal země postižené ebolou, aby podal přesnější obraz o epidemii, a uvedl, že je na zemích, aby přijaly opatření.
„Příští generální ředitel musí mít politickou odvahu: vnitřní, aby provedl skutečnou reformu, a vnější, aby v případě napětí se zeměmi měl politickou odvahu se jim postavit,“ uvedla Joanne Liuová, prezidentka lékařské charitativní organizace Lékaři bez hranic, která WHO vytkla, že se jí ebola vymkla z rukou.
Chan, která odmítla rozhovor a nyní plánuje odejít do důchodu v rodném Hongkongu, to sama řekla během říjnového setkání k získávání finančních prostředků: „
Šťastný půvab
Čan, 69 let, plánovala stát se učitelkou. Místo toho následovala svého budoucího manžela na lékařskou fakultu v Kanadě a v roce 1994 se stala první ženou v čele hongkongského ministerstva zdravotnictví.
Tváří v tvář prvnímu výskytu ptačí chřipky na světě v roce 1997 se zpočátku snažila uklidnit veřejnost a slavně se chlubila, že každý den jí kuře. Když na nemoc zemřelo pět lidí, nařídila utracení veškeré drůbeže na ostrově. Odhaduje se, že během pouhých tří dnů bylo vybito 1,5 milionu ptáků. Její krok si získal uznání za odvrácení pandemie a v zahraničí se stal vzorem pro boj s touto nemocí.
Další bouře udeřila v roce 2003, kdy epidemie těžkého akutního respiračního syndromu (SARS) z pevninské Číny zabila 800 lidí po celém světě, z toho téměř třetinu v Hongkongu. Následující rok hongkongští zákonodárci Čanové vyčetli, že dostatečně netlačila na čínskou vládu, aby sdílela spolehlivé informace, a že nejednala dostatečně rychle, aby epidemii potlačila.
Čanová přiznala, že došlo k dvanáctidennímu zpoždění při zařazování SARS na seznam nemocí, kvůli nimž mohou být lidé nuceně drženi v karanténě, protože její šéf, ministr zdravotnictví, byl proti používání názvu, který vymyslela WHO. Zněl příliš podobně jako zkratka pro zvláštní správní oblast Hongkong (HKSAR).
Zdravotničtí pracovníci se procházejí uvnitř centra pro léčbu eboly Nongo v Konakry v Guineji | Cellou Binani/AFP/ via Getty Images
V době legislativního grilování Chanová i její šéf rezignovali a ona nastoupila do WHO, aby pracovala na mimořádných zdravotnických událostech. V Ženevě byla ve skutečnosti respektována za to, že s WHO sdílela aktuální informace o „tajné epidemii“ SARS probíhající na pevnině, uvedla Laurie Garrettová, vedoucí pracovnice pro globální zdraví v Radě pro mezinárodní vztahy. V té době – po předání moci od Velké Británie v roce 1997 – se Hongkong ve vztazích s Pekingem stále nacházel z velké části na neprobádaném území a mnozí úředníci si nebyli jisti, jak svobodně mohou mluvit.
Epizoda se SARS pro ni tedy místo omezení kariéry znamenala přínos. Když v roce 2006 náhle zemřel jihokorejský generální ředitel WHO Lee Jong-wook, očekávalo se, že jeho místo převezme jiný Asiat. Čína chtěla hrát větší roli v celosvětovém zdravotnictví a její podpora vyzněla jako zadostiučinění za krytí krize SARS.
„Čína díky tomu vypadala velmi dobře,“ řekl Garrett.
V Hongkongu, kde mnozí byli rádi, že se Čan stěhuje do Ženevy, byla reakce pouze pokrčením ramen.
O místo se ucházelo dvanáct dalších kandidátů. Čchan učinila Afriku a ženy svou prioritou v době, kdy do afrických projektů pomoci proudily čínské peníze. Po mnoha zákulisních tahanicích ji rada WHO vybrala. Tehdy Světové zdravotnické shromáždění pouze razítkovalo nominace, což byl proces kritizovaný jako příliš neprůhledný, který byl od té doby upraven. Po pouhých třech letech působení v Ženevě se hvězdy sešly tak, že se Chanová stala šéfkou světové zdravotnické organizace.
Bully pulpit
Představte si, že řídíte firmu se šesti regionálními pobočkami, které si samy vybírají své šéfy a které se nezodpovídají vám, ale svým pobočkám.
Taková je struktura WHO.
„Je to velmi obtížná pozice,“ říká Stephen Morrison, ředitel Centra globální zdravotní politiky při Centru pro strategická a mezinárodní studia.
V roce 2009 se k Chanovi začalo obracet štěstí. WHO se dostala pod palbu kritiky za přehnanou reakci na pandemii prasečí chřipky, u níž se obávala, že by se mohla opakovat pandemie španělské chřipky z roku 1918, která po celém světě zabila přibližně 50 milionů lidí. Ukázalo se, že epidemie byla mnohem mírnější, než se očekávalo, i když podle posledních odhadů mohla i tak zabít půl milionu lidí na celém světě.
Občanské skupiny obvinily WHO, že nahrává farmaceutickým společnostem, které touží prodat své vakcíny: Agentura pomohla urychleně schválit očkování a země se vrhly na jejich nákup, ačkoli uprostřed novinových titulků křičících „podvod“ bylo očkováno jen málo lidí a vlády se později snažily zbavit svých zásob. Aby toho nebylo málo, vakcíny byly od té doby spojovány s případy narkolepsie, těžké poruchy spánku, a vědci tuto epizodu uvádějí jako klíčový faktor rostoucí nedůvěry rodičů k vakcínám.
Pocit, že Čanová byla naivní, se ještě posílil o rok později, když prohlásila, že Severní Koreji bude „závidět“ mnoho rozvojových zemí, protože má dostatek lékařského personálu.
„Margaret raději pracovala v zákulisí, velmi tiše a příliš často mlčky, než aby měla silný hlas.“ – Richard Horton, šéfredaktor časopisu Lancet
Mezitím si vlády po celém světě v důsledku finanční krize v roce 2008 utahovaly opasky, což zvýšilo tlak na rozpočet WHO ve výši 4 miliard dolarů. Nejvíce bylo zasaženo oddělení pro epidemie a mimořádné události. Jeho nedostatek zdrojů a překrývající se linie velení na regionální a globální úrovni byly do značné míry viněny z pozdní reakce WHO na epidemii eboly v roce 2014. Chan označil krizi za celosvětový stav nouze až v srpnu téhož roku – poté, co zemřelo téměř 1 000 Afričanů a ebola se rozšířila z Guineje do Libérie, Sierry Leone a Nigérie, nejlidnatější země kontinentu.
Lékaři bez hranic, známí také pod francouzským názvem Médecins Sans Frontières (MSF), se po celé měsíce snažili epidemii na místě omezit a prosili o přijetí opatření. Věděla, že vlády nerady vyhlašují epidemie, protože se obávají důsledků pro cestování a obchod. Chanová veřejně nepředvolala postižené země, aby podala přesnější obraz o epidemii.
„Řekla: ‚Já nejsem MSF, vy jmenujete a hanobíte lidi, já ne,'“ vzpomíná Liu.
Chanová také řekla, že je na zemích, aby přijaly opatření. „Ale mluvili jsme o třech nejchudších zemích světa… Znělo to, jako by měla plechové uši,“ řekl Gostin z Georgetownu.
„Margaret raději pracovala v zákulisí, velmi tiše a příliš často mlčky, než aby měla silný hlas,“ řekl Richard Horton, šéfredaktor lékařského časopisu Lancet. Podle něj však její postup v případě eboly ukázal, že si nevzala ponaučení z epidemie SARS.
„Myslím, že to bylo více než zklamání.“
Malý motor, který nemohl
Někomu se Chanová možná až příliš snažila zalíbit, aby se jí to povedlo.
„Je příjemná, velmi snadno se s ní pracuje a vychází,“ řekl Seth Berkley, výkonný ředitel vakcinační aliance GAVI. Jiní ji popisovali jako malé dynamo, oddanou a svéráznou značku diplomata, který drží lidi za ruku a zpívá jim „Seznamujeme se“ z muzikálu „Král a já“.
„Považuje se za technokrata. Musíte být také politické zvíře.“ – Roberto Bertollini, bývalý hlavní vědecký pracovník WHO
„To někdy vede k tomu, že ji lidé odepisují jako neseriózní, ale když s ní pracujete na složitých otázkách, je nesmírně seriózní,“ řekl David Nabarro, který byl jmenován zvláštním vyslancem OSN pro ebolu, když se reakce WHO dostala pod palbu kritiky, a nyní je britským kandidátem na nástupce Chan. Když společně pracovali na nápravě programu pro mimořádné události a epidemie, skutečně chtěla dát věci do pořádku, dodal.“
Ve skutečnosti mnoho odborníků, s nimiž byl veden rozhovor pro tento článek, uvedlo, že kromě eboly si Čanová bude pamatovat své úsilí o větší předvídatelnost financování a o revizi reakce na mimořádné události. Někteří chválili její práci v oblasti zdraví žen a dětí, chronických onemocnění a všeobecného zdravotního pojištění. Když se však zeptáte, jaká je její zastřešující vize, obraz se rozostří.
„Považuje se za technokrata. Musíte být také politické zvíře,“ řekl Roberto Bertollini, bývalý hlavní vědecký pracovník WHO a zástupce při EU.
Vysoce postavený úředník v oblasti veřejného zdraví v Evropské komisi si stěžoval, že měkký přístup Chanové často vede k nečinnosti nebo dokonce k neúspěchu při zlepšování zdravotních výsledků komunity leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů jen proto, že toto téma v některých rozvojových a muslimských zemích čeří peří. Zpráva WHO na toto téma, kterou podpořily Spojené státy, byla předložena výkonné radě agentury v květnu 2013. „A prostě se to úplně rozseklo. Afričané a Východní Středomoří používali velmi nediplomatické výrazy, říkali ‚tito lidé by měli být potrestáni, zaslouží si to, co dostanou‘, a v podstatě odmítli připustit jakoukoli diskusi,“ uvedl úředník, který si nepřál být jmenován.
Podle několika svědectví se během dvoudenního zasedání rady v tom roce nejméně šest hodin dohadovali, zda má být tento bod na programu jednání, či nikoli. „Margaret Chanová měla obcházet, mluvit s různými regiony a hledat cestu vpřed, ale nikdy z toho nic nebylo,“ řekl úředník.
„Je tu příklad, kdy se mohla postavit lidem a říct: Jsme tady, abychom diskutovali o zdraví. Snaží se, aby byli všichni spokojeni, ale někdy je třeba být odvážný a riskovat.“
Ptáte-li se odborníků na veřejné zdraví, koho jako šéfa globálního zdravotnictví nejvíce obdivují, vždy uvádějí Gro Harlem Brundtlandovou, která vedla WHO v letech 1998-2003 a zasadila se o první světovou smlouvu o kontrole tabáku – tvrdou Norku, která byla obávaná i respektovaná.
„Musíte se přetlačovat, abyste něco dokázali,“ řekl Garrett.
Také na POLITICO
