Dr. Ronald Lee Smith a jeho dcera Shelley Smithová. (Shelley Smith/ESPN) Ronald Smith zažil pořádné dobrodružství poté, co upadl, když se doma pokoušel nastavit termostat. (Shelley Smith/ESPN)Shelley Smithová píše: „Poradil mi v tolika důležitých rozhodnutích tak moudře, že tato mini esej je to nejmenší, co pro nejdůležitějšího muže v mém životě dělám“. (Shelley Smith/ESPN)
Toto je o mém tátovi a rodině:
Můj táta, stejně jako mnozí z vás, toho zažil hodně.
V červenci mu bude 86 let.
Jeho mladší dcera, moje mladší sestra, zemřela v roce 2016 na selhání orgánů.
Prošel si třemi druhy rakoviny a mrtvicí a dvěma velkými výměnami kloubů (ale kdo to počítá?).
A pak, což je ze všeho nejsmutnější, mu loni v srpnu zemřela manželka, se kterou žil 62 let.
Jejich 63. výročí by připadlo na 10. června.
A pak, v noci na Den matek (podle mámy posvátný svátek v našem domě), se stalo tohle.
Snažil se nastavit termostat, z nějakého nevysvětlitelného důvodu zastrčený za televizí v obývacím pokoji – svou holí.
Hůl nepoužívá (no, teď už ano) a napadlo ho, že by bylo chytré natáhnout se a posunout kolečko … takříkajíc.
Ne.
Ztratil rovnováhu a spadl přímo na ten bok.
Zlomil si míč v jamce – ale ne v jamce, takže to je asi dobře.
Pozoruhodné je, že to bylo dva roky před mou mrtvicí v šatně Warriors, která vyděsila Steph Curryho, který mě viděl ležet na trenérském stole určeném pro něj a udělal z trenérů Warriors hrdiny zachraňující život. (Další týden jsem se vrátil do práce s dárky v ruce a s vděčností, kterou jsem v srdci nikdy nepoznal).
Takže když jsem se chystal pokračovat ve zpravodajství o Warriors (první dvě kola už jsem měl za sebou) a byl jsem pověřen jejich sledováním ve finále, zavolali mi z tátova domova pro seniory, že upadl a odvezli ho sanitkou – ale nevěděli kam.
Ztratili ho.
„Cože?“
„Co mám dělat?“ zeptala se mě zpanikařená recepční, která hyperventilovala.
„Jak to myslíte ‚Co máte dělat‘?“ „Co mám dělat?“ zeptal jsem se jí.
„Neměl v záznamech žádnou preferovanou nemocnici.“
„Takže jste ho ztratili?“ zeptala jsem se. Řekl jsem nedůvěřivě. „Jak jste mohli ztratit někoho z pečovatelské služby?“
„Možná,“ navrhl jsem, „byste mohl zkusit zavolat do záchranné služby a zeptat se, kam ho odvezli?“
Nakonec jsme ho našli, kyčel byla prasklá, operace byla naplánovaná.
Zavolal jsem šéfům a řekl, že budu chvíli pryč, abych se o něj postaral.
A oni mi tak laskavě řekli: „Vezměte si času, kolik potřebujete.“
Pak zavolali mé kolegy reportéry z ESPN Marka Schwarze a Michele Steeleovou, aby mě zastoupili.
Bůh je všechny miluj.
Přesně před dvěma týdny můj 85letý táta upadl a zlomil si kyčel. Týden v nemocnici a týden v rehabilitačním zařízení. Konečně ho přivezli domů a on má chodítko a šéfuje mi! Jsem tak šťastná, že jsem tu pro něj mohla být, a děkuji ESPN! pic.twitter.com/EfvHQ20GTy
– Shelley Smith (@ShelleyESPN) 26. května 2019
Do nemocnice jsem se dostala druhý den ráno, zrovna když ho pouštěli z operace, a on vůbec nedával smysl.
Myslel si, že umírá, myslel si, že je v Nebrasce, myslel si, že je ve vězení a pak v hotelu.
Pořád chtěl vstát a procházet se. Anestezie dělá divné věci.
Tu noc jsem spal v křesle v jeho pokoji a druhý den jsem šel k němu do bytu, jen aby mi zavolal.
„Přesunuli mi postel a já nevím, kde jsem.“ Tak jsem spěchal zpátky a on byl tam, kde ho měli.
Znovu anestezie.
Další noc na křesle.
Mluví ze spaní. To jsem se dozvěděl. Nejdřív mě to vyděsilo, pak jsem přišel na to, že se mám přestat snažit zjistit, co říká.
A neodpovídat.
Byly to těžké tři týdny. Jeden v nemocnici, jeden v rehabilitačním centru, což bylo taky smutné, a pak jeden na nafukovací matraci u něj doma.
Vyřizovala jsem pochůzky.
Koupila jsem mu chodítko a záchodové prkénko a Frosted Flakes, udělala jsem mu domácí omáčku na špagety, sehnala nové lehátko a židle ke stolu, které nehrozí, že zabijí toho, kdo si na ně sedne.
Hádám, že od srpnové smrti mámy jsem jeho fyzické situaci nevěnovala příliš pozornosti.
Všichni jsme truchlili.
Koupila jsem mu polévkovou pánev a pánev. Nové ručníky, nové povlečení, nové boty… samozřejmě slipové.
A samozřejmě jsem je všechny nejdřív poslala na svou adresu, a ne na jeho.
Udělal pro mě víc, než jsem kdy mohla udělat já pro něj.
Dnes jsem úspěšný díky němu a díky mámě, která mi dala kuráž vystupovat.
Táta mi dal intuici a chytrost a sílu vzdorovat proč.
Je to opravdu nejchytřejší a nejrozumnější člověk, jakého jsem kdy poznal.
Denně kontroluje své finanční účty (stále se bojí hackerů).
Radil mi tak moudře při tolika důležitých rozhodnutích, že tato mini-esej je to nejmenší, co pro nejdůležitějšího muže v mém životě dělám.
Šťastný Den otců, Dr. Ronald Lee Smith, alias TÁTA.
Nové křeslo, nový bok, steakový oběd. Dokázali jsme to!!! pic.twitter.com/Nfj309u36b
– Shelley Smith (@ShelleyESPN) 30. května 2019
.