Třetí lateránský koncil

Třetí lateránský koncil se sešel v březnu 1179 jako jedenáctý ekumenický koncil. Předsedal mu papež Alexandr III. a zúčastnilo se ho 302 biskupů.

Třetí lateránský koncil

Datum

Přijal

Katolická církev

Druhý lateránský koncil

.

Čtvrtý lateránský koncil

Svolal

Papež Alexandr III

Předseda

Papež Alexandr III

Účast

Témata

Katarství a valdenství, církevní disciplína

dvaceti sedmi kánonů, omezení papežské volby na kardinály, odsouzení simonie

Chronologický seznam ekumenických koncilů

Dohodou dosaženou na benátském míru v roce 1177 byl ukončen ostrý konflikt mezi Alexandrem III. a císařem Fridrichem I. V roce 1177 se podařilo vyřešit spor mezi císařem Fridrichem I. a Alexandrem III. Když papež Adrian IV. v roce 1159 zemřel, rozdělení kardinálové zvolili dva papeže: Rolanda ze Sieny, který přijal jméno Alexandr III., a Oktaviána z Říma, který byl sice navržen menším počtem kardinálů, ale získal podporu Fridricha a přijal jméno papež Viktor IV. Fridrich, který chtěl odstranit vše, co stálo v cestě jeho moci v Itálii, vyhlásil válku italským státům a zejména církvi, která se těšila velké autoritě. Z tohoto konfliktu vzniklo vážné schizma a po smrti Viktora IV. v roce 1164 byli proti Alexandrovi III. jmenováni další dva antipapežové: Paschal III (1164-1168) a Callistus III (1168-1178). Nakonec v Benátském míru, když Alexandr zvítězil, slíbil Fridrichovi, že svolá ekumenický koncil.

Kromě odstranění pozůstatků nedávného schizmatu koncil odsoudil katarské hereze a prosadil obnovení církevní kázně. Stal se také prvním všeobecným církevním koncilem, který vydal zákon proti sodomii. Konala se tři zasedání, 5., 14. a 19. března, na nichž bylo vyhlášeno 27 kánonů.

Nejdůležitější z nich byly:

• Kánon 1. Aby se zabránilo možnosti budoucího schizmatu, měli mít právo volit papeže pouze kardinálové. Kromě toho měla být k platnosti volby nutná dvoutřetinová většina. Pokud by se některý kandidát prohlásil za papeže, aniž by získal požadovanou většinu, měl být on i jeho příznivci exkomunikováni.
• Kánon 2 prohlásil za neplatná ta svěcení, která provedli antipapežové Oktavián (Viktor IV.), Guy z Krémy (Paschal III.) a Jan de Struma (antipapež Kallixt III.).
• Kánon 3 zakazoval povýšení kohokoli do farnosti před dosažením věku 25 let a do biskupského úřadu před dosažením věku 30 let.
• Kánon 5 zakazoval svěcení kleriků, kteří neměli zajištěny žádné prostředky k řádnému živobytí.
• Kánon 7 zakazoval vybírání peněz za provádění pohřbů, žehnání manželství nebo dokonce za slavení některé ze svátostí.
• Kánon 11 zakazoval klerikům mít ve svých domech ženy nebo navštěvovat kláštery jeptišek bez pádného důvodu; prohlašoval, že ženatí duchovní mají přijít o svá beneficia; a nařizoval, že kněží, kteří se dopouštějí „oné nepřirozené neřesti, pro niž sestoupil Boží hněv na syny neposlušnosti a zničil pět měst ohněm“ (sodomie), mají být zbaveni duchovního úřadu a mají činit pokání – zatímco laici mají být exkomunikováni.
• Kánon 18 vyžadoval, aby každý katedrální kostel jmenoval mistra, který by vyučoval kleriky a chudé učence církve; toto opatření pomohlo zahájit vznik katedrálních škol, které se později staly univerzitami. Upravoval také licenci k vyučování (licentia docendi) a uváděl, že „nikdo ať nepožaduje žádné peníze za licenci k vyučování, ať pod rouškou nějakého zvyku nic nevyžaduje od učitelů, ať nezakazuje vyučovat nikomu, kdo je vhodný a požádal o licenci“. Prodej licence k vyučování mohl zabránit rozvoji církví.
• Kánon 19 vyhlašoval exkomunikaci pro ty, kdo se pokoušeli bez souhlasu biskupa zdanit kostely a duchovní.
• Kánon 23 se týkal správné organizace ubytování malomocných.
• Kánon 25 exkomunikoval ty, kdo se dopouštěli lichvy.
• Kánon 26 zakazoval Židům a muslimům mít křesťanské služebníky a uváděl, že důkazy křesťanů mají být vždy přijaty proti Židům.
• Kánon 27 zdůrazňuje povinnost knížat potlačovat kacířství a odsuzuje „Brabanty, Aragonce, Basky, Navarrce a jiné, kteří praktikují takovou krutost vůči křesťanům, že nerespektují ani kostely, ani kláštery, nešetří ani vdovy, ani sirotky, ani věk, ani pohlaví, ale po způsobu pohanů, všechno ničí a pustoší“ (De Brabantionibus et Aragonensibus, Navariis, Bascolis, Coterellis et Triaverdinis, qui tantam in Christianos immanitatem exercent, ut nec ecclesiis, nec monasteriis deferant, non viduis, et pupillis, non senibus, et pueris, nec cuilibet parcant aetati, aut sexui, sed more paganorum omnia perdant, et vastent).

Mezi mnoha účastníky koncilu byl i Vilém z Tyru, slavný historik a v té době arcibiskup tyrský. Vilém byl vyslán Balduinem IV. jako zástupce Jeruzalémského království a o cestě na koncil napsal ve své historii. Uherské království zastupoval Ondřej, arcibiskup z Kalocsy.