Randění v queer komunitě může být komplikované v každém věku, ale na střední škole to může být obzvlášť složité. Zamilovanost + zkoumání sexuální identity + otázky genderové identity + rodiče a škola a kamarádi a ŽIVOT = poněkud obtížná záležitost. A to ani nebereme v úvahu, jak se vaše zamilovanost může cítit. Víš, jak se identifikuje? Jak jsou na tom se svou sexuální orientací? Nebo jestli se přiznali svým přátelům a rodině? Tyto otázky vás možná nutí k zamyšlení:
No, pojďme se do toho ponořit.
První rande je těžké, bez ohledu na to, kolik je vám let nebo kolik jste jich absolvovali. A obzvlášť těžké to může být, když se teprve vyrovnáváš se svou sexualitou a ve tvém povědomí o vztazích a radách převažují heteronormativní způsoby vyjadřování lásky a zamilovanosti. Když jsem byla mladší a vyrovnávala se s vlastní sexualitou, připadalo mi, že celému mému životu dominují moje queer zamilovanosti – do kamarádů, do celebrit, a dokonce i do lidí, které jsem sotva znala. Strávila jsem tolik času trápením se nad tím, jestli jsou queer, nebo ne, jestli mají zájem, nebo ne (kromě celebrit – u těch se bohužel dalo předpokládat, že zájem nemají), že jsem si neuvědomila zřejmou věc: když nikdy nenajdu odvahu si s nimi promluvit, nikdy nezjistím, jestli jsou queer, nebo mají zájem!
Díky své úzkosti jsem propásla příležitosti k navázání opravdu skvělých a smysluplných vztahů (a přátelství) a přála bych si, abych se mohla vrátit v čase a promluvit si sama se sebou, když jsem se cítila tak zmatená. Jediný druh flirtování, který jsem znala, byl ten, který jsem vídala ve filmech a televizních pořadech ze střední školy: holka potká kluka. Holka a kluk mají nějakou trapnou interakci v hodině matematiky nebo u skříněk. Dívka a chlapec si povídají online. Dívka a chlapec prožijí romantickou chvilku na školním plese nebo fotbalovém zápase a tancují valčík do západu slunce. Konec! Zanechalo to ve mně pocit nejistoty a přemýšlela jsem, jak má randění probíhat, když věci nejsou tak jednoznačné, jak je vidíte v televizi.
Pro queer lidi se věci často neřídí touto trajektorií, a pokud si nejste jisti, jestli je vaše láska queer, nebo ne, vyřešit tuto část může být polovina úspěchu. Ale zejména pokud vaše zamilovanost není out, je lepší mít jemný a uctivý přístup a snažit se začít věci jako přátelé, než se hned snažit navázat romantický vztah. Jednou z nejlepších věcí na tom být queer je pocit, že se neustále stýkáte se svým nejlepším kamarádem – tak proč to tak nebrat? Zkuste navázat přátelství tím, že ho pozvete na nějakou aktivitu se svými přáteli – a jakmile začnete mít pocit, že se sbližujete, je v pořádku začít flirtovat způsobem, který zajistí, že se ani jeden z vás nebude cítit nepříjemně. Zkuste jim říct, že jim to dnes sluší, a uvidíte, jak zareagují, nebo jim řekněte, že jste o něčem, co řekli, více přemýšleli a přišlo vám to opravdu zajímavé. Takové promyšlené věci jsou skvělým způsobem, jak ukázat, že vám na něm záleží, aniž byste působili příliš silně!“
Nejděsivější ze všeho však může být ta část, která zanechává zranitelnou nejen vaši lásku, ale i vás; říct jim, co cítíte. Na střední škole se u mě objevily city k jedné z mých opravdu blízkých kamarádek a já se celé měsíce trápila tím, jak jí to mám říct a jestli jí to mám vůbec říct. Jednoho dne jsem měl pocit, že už to v sobě nemůžu dál dusit, a tak jsem jí napsal dlouhou zprávu, ve které jsem se jí vyznal ze svých citů prostřednictvím jediného média, kterému každý kluk z 90. let opravdu rozumí: AIM. Možná to nebyla ta nejotevřenější nebo nejromantičtější žádost o ruku, ale cítil jsem, jak mi spadla obrovská tíha z ramen, a byl jsem moc rád, že jsem to udělal. Totéž můžete udělat, jakkoli je vám to příjemné: osobně v neformálním prostředí (třeba při posezení ve škole), v romantickém prostředí (třeba v kině nebo v restauraci), nebo dokonce prostřednictvím SMS. Ujistěte se, že respektujete jejich hranice (v případě, že nejsou queer), abyste mohli později zachovat vaše přátelství. Něco jako: „Ahoj – moc rád se s tebou scházím a rád bych s tebou někdy šel na rande. Pokud se ti do toho nechce, je to úplně v pohodě a rád bych se s tebou dál scházel jen jako kamarád“ je neformální, ale vystihuje tvůj názor. Jak jsem řekl, je to děsivé, ale stojí to za to! Pokud to vyjde, poznáš ho lépe romantickým způsobem – a pokud ne, pořád máš skvělého kamaráda a v moři je spousta dalších ryb.
Ale existují způsoby, jak dát najevo svou lásku, i když ti není příjemné vyjít ven, nebo jsi venku, ale není ti příjemné říct své lásce, co k ní cítíš. Jednou z věcí, které mě na mé přítelkyni zpočátku přitahovaly, byla její neokázalá autenticita a hrdost na to, kým je; její sebevědomí pro mě bylo tím nejodvážnějším, co jsem kdy viděl.
Také jí to ale chvíli trvalo; jako lesbička se přiznala až na konci střední školy, ale když byla ve druháku, tajně se silně zamilovala do jedné ze svých basketbalových spoluhráček.
Den před Valentýnem sebrala všechno kapesné, zašla do květinářství v malém městě, kde vyrůstala, a anonymně si objednala kytici rudých růží, kterou měla následující den doručit své lásce do školy. „Přemýšlela jsem o tom celý den a byla jsem tak nervózní,“ řekla mi. „Ale v době, kdy jsem ještě nebyla připravená veřejně mluvit o svých citech k dívkám, mě posílilo, že jsem mohla udělat alespoň to.“
Jistě, na konci dne sledovala v jídelně, jak se její zamilovanost rozplývá nad kyticí květin, a nadšeně se chichotala se všemi kamarádkami, od koho by mohly být. „Nikdy samozřejmě neuhodla, že jsem to já,“ řekla moje přítelkyně, „ale moc ráda jsem viděla její úsměv a vědomí, že jsem jí udělala radost. Vypadá to jako maličkost, ale pro mě to byl obrovský krok a moc se mi líbilo, že jsem jí taky mohla udělat radost.“ Možná budu zaujatý, když řeknu, že je to ten nejsladší příběh, jaký jsem kdy slyšel…., ale určitě se mnou budete souhlasit, protože JE.
Tak co se děje potom? Jestli se chceš vytasit se vším a vzít je na superroztomilé, dobře promyšlené rande, je to skvělé; jestli chceš udělat něco nenápadnějšího, taky to jde. Nejdůležitější je si uvědomit, že i když je coming out pro každého jiný proces, pokud spolu budete komunikovat a respektovat potřeby toho druhého, užijete si to.
„Co dělat, když“ je měsíční rubrika, ve které se s vámi podělíme o příběhy a poradíme vám v otázkách od sexuality a genderové identity přes duševní zdraví až po přátelství a vztahy. ‚Co dělat, když‘ píše vaše queer starší sestra Veronika Kelemenová – jsem třiadvacetiletá homosexuální žena žijící v New Yorku a používám zájmena ona/on.
Pište mi na e-mail [email protected] dotazy, které vám vrtají hlavou, nebo témata, která byste rádi slyšeli probrat. Nemůžu se dočkat, až se mi ozvete!
Sledujte mě na Facebooku a Instagramu.
.