Taharqa (vládl asi 688 – asi 663 př. n. l.) byl núbijský faraon Egypta. Byl posledním vládcem dvacáté páté dynastie, takzvané etiopské dynastie, a byl vyhnán z Dolního Egypta Asyřany, když začali dobývat Egypt.
Když Šabaka dobyl Dolní Egypt a prosadil tak núbijskou vládu, doprovázel ho jeho synovec Taharqa, kterému bylo asi 20 let. Později, během Šabakovy vlády jako faraona, se Egypt na bitevním poli střetl s rostoucí silou Asýrie. Taharqa stál v čele egyptské armády, ale není jasné, zda obě vojska skutečně bojovala. Po Šabakovi nastoupil Taharqův bratr Šabataka, který Taharqa jmenoval svým spoluvládcem, aby si zajistil nástupnictví. Kolem roku 688 př. n. l., přibližně 23 let poté, co byla nad Egyptem nastolena núbijská vláda, nastoupil Taharqa na trůn sám.
Následujících několik let bylo klidných a Taharqa přesunul své hlavní město do Tanisu v deltě, aby mohl být dobře informován o dění v sousedních asijských zemích. V roce 671 př. n. l. se Egypt a Asýrie opět blížily ke konfrontaci, a tak se Taharqa připravil na boj o další přežití Egypta. Asyrský král Esarhaddon však překročil Sinajskou poušť a Taharqovu armádu na hranicích porazil. Za dva týdny obléhal Memfidu. Egyptská armáda se pod útokem lépe disciplinované asyrské armády, která byla vyzbrojena železnými zbraněmi, zhroutila.
Taharqa uprchl do Horního Egypta a nechal Esarhaddona, aby se ujal vlády nad Dolním Egyptem. O dva roky později se Taharqa vrátil s čerstvou armádou a podařilo se mu získat zpět kontrolu nad deltou, ale tento úspěch trval jen krátce a Esar-haddonův nástupce Aššurbanipal Taharqu opět zahnal na jih. Po této konečné porážce se již nikdy nepokusil o tažení na sever. Egypt pak vstoupil do dlouhé éry po sobě jdoucích cizích vládců.
Po dobu své egyptské vlády Taharqa podporoval mnoho architektonických projektů, stejně jako jeho núbijští předchůdci. Postavil památky v Karnaku, Thébách a Tanisu v Dolním Egyptě a vybudoval řadu významných chrámů v Kúši, jak se tehdy nazýval hornoegyptský núbijský stát. Během posledních osmi let svého života v Kúši nadále rozvíjel své architektonické zájmy.
V roce 663 př. n. l. Taharqa přijal za spolubratra Tanutamona, jehož přesný vztah k němu není jasný. Následujícího roku Taharqa zemřel a byl pohřben v pyramidě v Nuri. Když byl Tanutamon jmenován koregentem, sám okamžitě vtrhl do Dolního Egypta, který se mu podařilo na téměř deset let ovládnout, aby ho pak stejně jako Taharqa vyhnali Asyřané. Ačkoli se Núbijcům podařilo vládnout Egyptu jen asi 75 let, jejich království Kúš v severním Súdánu přežilo téměř tisíciletí.
Další četba
Některé nápisy vztahující se k Taharqově kariéře jsou přeloženy a komentovány v knize Egyptian Literature, edited with translation by E. A. Wallis Budge (2 vols., 1912). Protože o něm neexistuje žádný životopis, musí se čtenář obrátit na obecné dějiny Egypta a Súdánu. Mezi užitečné zdroje patří klasické dílo Jamese Henryho Breasteda A History of Egypt (1905; 2. přepracované vydání 1909) a Anthony J. Arkell, A History of the Sudan (1955; 2. přepracované vydání 1961). □