„Dívám se na ten obrázek a přemýšlím: Co kdyby? Co kdybychom v roce 86 porazili Tennessee v Sugar Bowlu? Co kdybychom porazili Penn State ve Fiesta Bowlu ’87? Mohli jsme být nejlepším týmem univerzitní historie.“
Jak to tak vypadá, tento tým Miami se bude muset spokojit s tím, že je nejlepším univerzitním týmem v profesionální historii. Třicet čtyři z 91 hráčů na soupisce Fiesta Bowlu 1987 bylo nakonec draftováno týmy NFL. Dvacet osm hráčů hrálo v NFL.
Ano, Miami by získalo dva národní tituly, kdyby v roce 1986 neprohrálo s Tennessee 35:7 a v roce 1987 s Penn State 14:10. Přesto se Hurricanes podařilo získat čtyři tituly: 1983, 1987, 1989 a 1991. Vítězstvím nad Alabamou v novoročním Sugar Bowlu jich miamský program získá pět za deset let, což je ohromující úspěch.
A přesto se další úspěch pravděpodobně setká… s čím?
„S apatií,“ říká wide receiver Dallas Cowboy Michael Irvin, který byl v týmu v roce 1986 juniorem. „Kdybyste všechny ty samé pochvaly dali na Notre Dame nebo Penn State, člověče, nic jiného byste neviděli a neslyšeli.“
„Ale lidé se dívají na Miami a kvůli tomu, co si myslí, že znamenáme, je unavuje vidět nás vyhrávat. Prostě nemáme takový respekt, jaký bychom měli mít.“
Až když Miami v roce 1983 vyhrálo národní šampionát, nevzbuzovali Hurricanes zrovna nenávist. Hranicí byl 30. listopad 1985. Tehdy se Miami brutálně rozloučilo s irským trenérem Gerrym Faustem v jeho posledním zápase v Notre Dame. Hurricanes porazili Iry v Orange Bowlu 58:7 a mnozí, včetně hlasatele Ara Parseghiana – slavného trenéra Notre Dame – říkali, že trenér Jimmy Johnson navyšoval skóre.
Nikdo se neobtěžoval poznamenat, že většinu čtvrté čtvrtiny hrály rezervy. Nebo že pozdní zablokovaný punt přišel, když bylo na hřišti jen 10 Hurricanes.
A pak tu byla série incidentů mimo hřiště, potyček se zákonem, které vyvolaly obrovskou publicitu. Když v roce 87 vystoupil z letadla na Fiesta Bowlu asi tucet Hurikánů v bojových uniformách, obraz zla se vykrystalizoval.
„Bylo to dobro proti zlu a my jsme byli zlo,“ říká Rich Dalrymple, člen sportovního informačního oddělení Miami v letech 1984-89 a nyní ředitel Cowboys pro styk s veřejností. „Možná to lidi trochu vyděsilo. Myslím, že tuniky zdůrazňovaly drzé nadšení našich hráčů, to, že se nebojí projevit.“
A i když se z této image střední Americe trochu zvedal žaludek, pro nábor to bylo přínosem. Johnson, který stavěl na základech Lou Sabana a Howarda Schnellenbergera, řekl středoškolským hvězdám, že mohou být sami sebou – a vyhrát národní titul. A to se jim podařilo. Každý hráč Miami, který zůstal v programu čtyři roky od roku 1980, má mistrovský prsten.
Johnsonovy útočné a obranné plány vyžadovaly rychlost. To bylo tajemstvím jeho týmů v Oklahomě v 80. letech a zůstává klíčovým faktorem jeho současného úspěchu u Dallas Cowboys.
„Rychlost je nejdůležitější složkou fotbalového týmu,“ říká Johnson. „Hodně mých dětí pochází z městského prostředí. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč se Miami netěší velkému respektu, protože průměrný fotbalový fanoušek se s tím nemusí ztotožnit.“
„Jedna věc, za kterou si ale Miami stojí, je dokonalost. Věří, že jsou nejlepší. A to pramení ze spousty vítězství v průběhu let.“
Johnson například dosáhl v posledních čtyřech letech (1985-88), než odešel ke Cowboys, skóre 44:4. „Je to skvělý tým. Dennis Erickson byl na tom s Johnsonem ještě o něco lépe, za čtyři sezony v Miami dosáhl bilance 44-3. A co je ještě důležitější, vyhrál všechny tři zápasy v bowlu, což je jeden z důvodů, proč nedávno podepsal novou sedmiletou smlouvu.
V budoucnu se objeví týmy Miami oplývající talentem, ale žádný z nich se pravděpodobně nepřiblíží verzi z roku 1986, co se týče schopností a hloubky.
Podívejme se na pět z těchto nadaných hráčů:
VINNY TESTAVERDE
Po 11 zápasů v roce 1986 byl Testaverde vynikající. Tento 214 cm vysoký quarterback z Elmontu ve státě New York dokončil 175 z 276 přihrávek, což znamenalo 2557 yardů a 26 touchdownů. Jim Kelly, Bernie Kosar ani Walsh nikdy nebyli v dresu Miami lepší než Testaverde.
Testaverde získal Heismanovu trofej 1986 druhým nejvyšším rozdílem v historii (2 213 bodů ku 672 pro Paula Palmera z Templu). Později se stal jedničkou draftu NFL v roce 1987. Mezi tím byl jeden malý problém: Penn State.
Při zpětném pohledu Fiesta Bowl, který se hrál 2. ledna 1987, předznamenal Testaverdeho profesionální kariéru. Obrana trenéra Joea Paterna ho zanechala omráčeného a zmateného. Testaverde v předchozích 11 zápasech hodil devětkrát, ale když šlo o národní šampionát, druhý Penn State ho zachytil pětkrát.
Tampa Bay Buccaneers podepsala s Testaverdem šestiletou smlouvu na 8,2 milionu dolarů, ale to se ukázalo jako vrchol jeho šestiletého působení v NFL. V Miami byl Testaverde obklopen velkými talenty; všichni tři jeho nejlepší receiveři se stali vysokými volbami v draftu. V Tampě Bay na to ale sám nestačil.
Průměrná bilance Buccaneers v těchto šesti sezonách byla zhruba 5-11 bodů. Testaverdeho kariérní statistiky jsou poměrně chmurné: 1 102 kompletů, 2 119 pokusů (52 %), 14 592 yardů, 76 touchdownů a 111 interceptions. Pouze 37letý Vince Evans z Raiders má v kariéře quarterbacka v NFL nižší rating než Testaverde – 29.
Ve 12 zápasech, které Testaverde vynechal od začátku sezony 1988, mají Bucs bilanci 0-12.
Možná právě proto je Testaverde, který s Bucs jedná o další dlouhodobé smlouvě, optimistický ohledně budoucnosti. Zatímco se lidé ptají, zda trenér Tampy Bay Sam Wyche vymění svého quarterbacka Boomera Esiasona za Bengals, Testaverde mluví tvrdě.
„Pokud tady budu, kdokoli přijde, bude mít co dělat, aby získal místo rozehrávače,“ říká Testaverde. „Nemyslím si, že bych přišel o místo startéra.“
JEROME BROWN
Byl to Brownův nápad obléknout si na Fiesta Bowl 1987 bojovou uniformu. Byl to typ člověka, který se rád baví i mimo hřiště. Na něm byl děsivým obráncem o váze 6-2, 285 liber. V roce 1986 se stal členem prvního týmu All-America a finalistou Outland Trophy a Lombardi Award.
Během čtyř let v Miami si Brown připsal 183 zápasů, z toho 21 sacků a 19 ztrát. Philadelphia Eagles si ho v roce 1987 vybrala v draftu jako devátého hráče v celkovém pořadí. V roce 1991 patřil k nejlepším obráncům NFL, získal devět útoků a nastoupil v Pro Bowlu. V roce 1992 byl pryč.
Bylo šedivé odpoledne 25. června, když Brown projížděl se svou lesozelenou Corvette z roku 91 po Hale Avenue v Brooksville na Floridě. Právě probíral s kamarádem detaily rybího frytu, který chtěl uspořádat ve svém rodném městě. Brown prudce sešlápl plynový pedál. Silnice byla vlhká od ranního deště a auto se vymklo kontrole. Narazilo do palmy, převrátilo se a pak narazilo do další palmy. Sedmadvacetiletý Brown a jeho dvanáctiletý synovec Augusta na místě zemřeli.
Pět hodin poté řekl Reggie White, spoluhráč z týmu Eagles, 45tisícovému davu na shromáždění Billyho Grahama: „Přišel jsem sem dnes večer, abych vydal své osobní svědectví. Ale budu to muset změnit. Dnes v noci zemřel můj nejlepší přítel Jerome Brown.“
Po tváři mu stékaly slzy. „Byl to skvělý člověk,“ řekl White, když se vzpamatoval. „Ten člověk byl jedním z nejlepších lidí, které jsem kdy v životě potkal.“
Eagles, kteří v této sezoně nosili nášivky s nápisem „J.B. 99“, ztrátu stále těžce nesou. Šatna č. 99 na Veterans Stadium je jako svatyně: na podlaze je vyrovnáno devět párů sportovních bot, na věšácích visí deset triček, kabinu vyplňuje jeho masivní dres.
„Někdy to bolí, když jdu kolem,“ říká linebacker Seth Joyner, který byl Brownovým nejbližším přítelem. „Někdy si myslím, že tam pořád je.“
Nenechte se mýlit, Brown je v NFL stále důležitým faktorem. Eagles (10-5) pro něj hrají každý zápas. V Seattlu Cortez Kennedy, který Browna následoval v Miami, změnil jeho číslo z 96 na 99.
„Je to naprosto děsivé,“ říká Russell Maryland z Dallas Cowboys, další dominantní obránce z Miami, který měl k Brownovi blízko. „Jsou chvíle, kdy Cortez dělá takové drobnosti, které dělal jen Jerome. Jerome je nějak v jeho těle.“
STEVE WLASH
V roce 1987 dokázal Walsh to, co Testaverde nedokázal. Jako rozehrávač vyhrál národní šampionát. Miami ten rok vyhrálo 12:0 a Walsh dokončil 176 z 298 přihrávek na 2 249 yardů a 19 touchdownů. Při vítězství 20:14 v Orange Bowlu nad Oklahomou hodil dva touchdowny a jeden zachytil. Byl ve druhém ročníku, právě mu bylo 21 let.
V dalším roce Walsh hodil 29 touchdownů, což bylo nejvíce v historii Miami, a Miami vyhrálo 11-1. Jeho ruka nebyla nijak zvlášť silná, ale jeho mysl byla bystrá. Walsh se dostal do prvního týmu All-American a byl čtvrtý v hlasování o Heismanovu trofej.
Ačkoli Walshovi zbýval ještě jeden rok způsobilosti, na jaře 1989 ukončil studium a přihlásil se do doplňkového draftu NFL. Za tři roky hodil 49 touchdownů, čímž vyrovnal školní rekord Testaverdeho, který vytvořil za čtyři roky.
Johnson, který odešel z Miami trénovat Cowboys, si Walshe vybral v doplňkovém draftu v roce 1989. Johnson už měl za svého budoucího quarterbacka Troye Aikmana, ale věděl, že Walsh vyvolá intenzivní zájem o výměnu. Walsh ve své nováčkovské sezóně nastoupil k pěti zápasům – včetně jediného vítězství v sezóně Cowboys 1-15 – ale když New Orleans nabídli volby v draftu, které se nakonec proměnily ve čtyři potenciální rozehrávače, Johnson 25. září 1990 obchod uskutečnil.
„To byla moje příležitost,“ říká Walsh. „Hrál jsem docela dobře. Když se ohlédnu zpět, mohl jsem hrát lépe, ale dostali jsme se do play-off.“
Bylo to podruhé v historii klubu, kdy se Saints dostali do play-off, ale prohráli 16:6 v Chicagu. Když se v roce 1991 po roční pauze vrátil Bobby Hebert, Walsh byl navzdory působivé exhibiční sezoně opět na lavičce.
Je tam stále. Svatí (11-4) mají jeden z nejlepších týmů ve fotbale, ale Walsh v této sezoně ještě nepředvedl ani jednu přihrávku.
„Je to frustrující,“ říká 26letý Walsh. „Bolí to. Ale právě jsem viděl článek o Jimu Plunkettovi. Byl draftován Patriots a tam se to moc nepovedlo. Odešel do 49ers a tam to bylo ještě horší. Ztratil veškerou sebedůvěru. Po letech si ho vybrali Raiders a on vyhrál Super Bowl. To pro mě bylo zajímavé sledovat. Cítím, že moje hvězda stoupá. Je to jen otázka správné situace. Ta situace asi není v New Orleans.“
ALONZO HIGHSMITH
Byl to dravý obránce s výškou 6-1, 235 kg a nepřirozeným zrychlením. V roce 1986 vedl Highsmith Miami v počtu přenesených míčů (105 přenesení a 442 yardů). Na rozdíl od většiny svých spoluhráčů hrál Highsmith dobře ve Fiesta Bowlu, kde získal 119 yardů při 18 přeneseních.
Snad s myšlenkou na Earla Campbella si tým Houston Oilers vybral Highsmitha jako třetího hráče v draftu 1987. Zranění však Highsmithovi nikdy nedovolila, aby se pokusil překonat Campbellovy rekordy.
V letech 1988 a 1989 měl dva použitelné roky a získal 997 yardů, ale zničil si chrupavku v levém koleni. Dvě operace k nápravě problému příliš nepomohly.
I tak Johnson v roce 1990 vyměnil Highsmithe s tím, že jeho bývalý fullback na 75 procent je lepší než většina na 100 procent. Highsmith skončil v následujícím roce v Tampě Bay, ale koleno se nadále zhoršovalo. Letos nastoupil k prvním pěti zápasům, ale podle trenérů nebyl konzistentní. Dva z každých sedmi bloků měly kvalitu highlight-filmu. Zbylých pět? Ani zdaleka.
Buccaneers se Highsmitha v polovině sezony zřekli. Prodělal další operaci. Dnes se koleno cítí tak dobře, že sedmadvacetiletý Highsmith mluví o návratu.
Pokud se tak nestane, Highsmith říká, že bude v pořádku. Peníze si našetřil. Podniká v restauraci s bývalými spoluhráči z Houstonu Bubbou McDowellem a Seanem Jonesem.
„Ne,“ říká, „nelituji. Měl jsem skvělý život. Když vidíte, co se stalo Miku Utleymu nebo Dennisi Byrdovi (kteří ochrnuli kvůli zranění páteře), cítíte se požehnaně. Můžu z této hry odejít se vztyčenou hlavou. Zranil jsem se, ale hele, někteří chlapi se zabijí při autonehodách, ne?“
MICHAEL IRVIN
Ze všech těch úžasných hráčů v roce 1986 měl Irvin největší jiskru. Možná to bylo tím, že byl zvyklý vyčnívat nad dav; vyrůstal ve Fort Lauderdale na Floridě a byl jedním ze 17 dětí.
Irvin chytil 53 Testaverdeho přihrávek za 868 yardů a školní rekord 11 touchdownů. Irvin nebyl nijak zvlášť rychlý, ale byl mistrem v manévrování se svou dvoumetrovou postavou do pozice pro chytání.
Byl druhým hráčem Miami vybraným v draftu 1988, osm míst po obránci Benniem Bladesovi, který šel do Detroitu jako třetí volba. Zvláštním řízením osudu Irvina draftoval trenér Dallasu Tom Landry, aby následující rok přišel o místo ve prospěch Johnsona.
Johnson si nikdy nemyslel, že Irvin bude velkým hráčem. První tři roky v Dallasu ho brzdila zranění a v průměru chytal jen 26krát za sezonu.
A pak Irvin v roce 1991 prorazil: 93 chytů za 1523 yardů. Nikdo – ani hvězda 49ers Jerry Rice – nezprodukoval více yardů. Když se útok Cowboys stal vyváženějším, Irvinovy statistiky utrpěly. Přesto má na kontě 73 úlovků za 1350 yardů (druhé místo v NFL za Sterlingem Sharpem (1416 yardů)) v 15 zápasech a podruhé za sebou je hráčem Pro Bowlu.
Snad více než kterýkoli jiný hráč Miami si Irvin pamatuje své kořeny. Každý týden si povídá se starším wide receiverem Miami Lamarem Thomasem.
„Máme takovou jednotu,“ říká Irvin. „Říkáme dětem: ‚Chlape, musíš si uvědomit, že tahle věc je větší než ty nebo já. Jsi tam pro spoustu lidí. Je to na vás všech, abyste dělali všechny hry.“
„Mluvíme s hráči, dokonce i s kluky, o kterých si myslíme, že by se mohli stát hráči Miami. Pokud dostaneme šanci, věřte, že spousta z nás bude na Nový rok dole u postranní čáry v New Orleans. Budeme se dívat, jak se plácají po Alabamě.
„Musíme udržet tradici.“